Momenty roku 2022: Co nejvíc zaujalo redakci ctsport.cz?

Vojtěch Jírovec: Slavné Grand Tour na vlastní oči

Dovolím si zmínit vlastní sportovní zkušenost. Letos se mi podařilo vyrazit na dvě cyklistické Grand Tour: v květnu na Giro d’Italia, v červenci na Tour de France. V obou případech na vlastním kole. Vzpomínat je na co, třeba na ohlušující Alpe d’Huez, kde v ten den serpentiny nevedly do slavného horského střediska, ale na rozjetý mezinárodní večírek, podle atmosféry zhruba tak ve tři hodiny ráno.

Ale byly to hlavně ty klidnější momenty, které si budu pamatovat dlouho. Několikahodinové čekání na Galibieru, než se dole vynořily nezřetelné siluety cyklistů. Spaní u jezera pod Col du Glandon. Nebo prvotřídní slejvák na Brenneru, který mi dělal společnost při už notně unaveném souboji s časem. Neznám lepší způsob dopravy než na kole. Vyzkoušejte i vy.

Hynek Roleček: Curlingová premiéra pod pěti kruhy

Těšil jsem se na to asi dvacet let. Až se tvrdé těžké kameny roztočí po olympijském krupičkovitém ledu díky českým rukám. Čekání skončilo 2. února tohoto roku. Premiéra to byla nezapomenutelná. Hned v prvním zápase se manželé Paulovi utkali s Nory. V závěru doháněli Češi tříbodové manko. Podařilo se. A pak ta perfektní hra v extra endu. Těsné vítězství, radost i hrdost.

Zuzana a Tomáš Paulovi do play-off nakonec nepostoupili, v Pekingu jiní hráli o něco lépe. Dokázali ovšem porazit v úchvatné koncovce silné Američany, v posledním vystoupení vstali z mrtvých a vybojovali téměř ztracený duel s Čínou. Nakonec z toho bylo celkové šesté místo a nevymazatelná položka v historických tabulkách. Především okouzlili bezprostředními emocemi. Ostré vyčítavé pohledy střídala vřelá objetí. Snad další česká dramata nad košťaty a kameny u olympijského ledu nenastanou zase za dvacet let.

Ondřej Nováček: Naděje v Davidovou a pokrytectví Infantina s Bachem

Velice mě za Markétu Davidovou mrzelo, že v olympijském hromadném startu nedosáhla na medaili. Nebo vlastně medaile. Bylo to neuvěřitelně blízko - a je to škoda o to víc, jak náročný ten závod v Pekingu byl. Totéž předtím v individuálu. Nepochybuji o tom, že pokud Markéta vydrží na profi-úrovni do Cortiny, stupňů vítězů se fakt dočká. Jde pořád nahoru.

Ohromně mě potěšil historický bronz českých hokejistek na mistrovství světa. Co mě naopak dlouhodobě zklamává, je postoj FIFA i Mezinárodního olympijského výboru. Na jedné straně zkorumpovaná organizace a Gianni Infantino, který hlásá něco o ukřižování a pokrytectví Evropy.

A vedle toho zase Thomas Bach, který už by snad nejraději mával na uvítanou návratu ruských a běloruských sportovců do světových akcí, i když pro sichr tvrdí cosi o vyvolání nějaké diskuze. Vzhledem k tomu, jaká zvěrstva jsou páchána na Ukrajině, by to byla obrovská chyba.

Pavel Jahoda: Nejlepší fotbalista historie

Je to diskuze, která byla, je a bude pokračovat asi do nekonečna. Já mám ale minimálně na nějaký čas rozhodnuto. Rok 2022 oficiálně určil, kdo je nejlepším fotbalistou historie. Lionel Messi. Kariérní veledílo drobného fotbalového génia s kontrolou míče z jiné galaxie bylo dokonáno na mistrovství světa v Kataru, kde v nezapomenutelném finále proti Francii dotáhl svoji Argentinu k titulu šampiónů. Proto se omlouvám pánové Pelé, Diego Maradono a Cristiano Ronaldo. Mám pro vaše kariéry a um velký respekt a vždy budu, ale koruna krále teď patří už jen jednomu muži.

To v českém prostředí se na rok 2022 bude nejlépe vzpomínat v Plzni. Ač jsme ve Fotbal fokus podcastu favorizovali na titul Slavii a dlouho jsme si nepřipouštěli jiný scénář, Západočeši ukázali, že pragmatismus, zkušenosti a dobře fungující tým dokáže i v této době velké věci. Titul a postup do Ligy mistrů? Michal Bílek pomalu dává zapomenout ve Štruncových sadech na Pavla Vrbu. A to má Viktoria skvěle rozjetý i tento ročník. Je tak na co se těšit, jelikož fotbalový rok 2023 rozhodně nudit nebude.

Jakub Vaněk: Finále MS jako důkaz, že fotbal nemá logiku

Jako asi každý fotbalista (vyjma Francouzů, Brazilců a nejvěrnějších fanoušků Cristiana Ronalda…) jsem koncem roku hltal den co den mistrovství světa v Kataru a přál Lionelu Messimu zisk trofeje, která mu v jeho fenomenální kariéře doposud scházela.

V 78. minutě finále jsem měl téměř napsanou reportáž a v rozpracovaném videosestřihu nejzajímavějších momentů čekal jen na závěrečný hvizd. Kylian Mbappé mi ovšem zas a znovu dokázal, že slavný výrok legendárního trenéra Tomáše Pospíchala "Fotbal nemá logiku" stále žije.

Od Mbappého vyrovnání po rozhodující penaltu Gonzala Montiela jsem společně s kvantem milionů fanoušků u obrazovek i 88 tisíci na Lusail Iconic Stadium prožíval každou vteřinu. Titulek i perex článku jsem nesčetněkrát změnil, x hodinový přesčas neřešil…

Uvidím ve svém životě emocionálně nabitější finále? Pravděpodobně ne.

PS: Messi je GOAT (Greatest Of All Time, v překladu "Nejlepší všech dob") a Roger Federer také. Londýnské loučení tenisového krále jsem prožíval s podobnou intenzitou jako fotbalové finále. Fakt, že jsem dvacetinásobného grandslamového šampiona nikdy neviděl hrát naživo, mě extrémně mrzí.

Otakar Duben: Nejklidnější vyloučení v dějinách MS

Ačkoliv čerstvě skončený fotbalový šampionát provázelo množství kontroverzí, přesto přinesl i celou řadu pozitivních příběhů. A to nejen epické zakončení celoživotní pouti Lionela Messiho za světovým titulem, ale i spoustu jiných, menších událostí, které by neměly zapadnout a proměnit se v pěnu dní.

Ačkoliv Kamerunci znovu nepřekročili práh základní skupiny, tak Vincent Aboubakar se nesmazatelně zapsal do historie šampionátu. Třicetiletý útočník nejdříve krásným lobem přispěl k remíze se Srbskem a v druhé minutě nastavení zápasu s Brazílií vstřelil rozhodující gól. Po rychlém kontru a centru z pravé strany zamířil hlavou přesně k tyči a v následné nespoutané radosti svlékl dres. Jelikož už jednu žlutou kartu měl, následující děj byl předem daný. Věděl to samozřejmě i rozhodčí Ismail Elfath.

Následovalo možná nejklidnější vyloučení v dějinách mistrovství světa. Americký sudí se gestem omluvil, že nemá jinou možnost, pogratuloval kamerunskému forvardovi a následně ho poslal ze hřiště. Aboubakar zamířil do kabin s úsměvem a hlavou vztyčenou. Radost z dost možná životní branky mu nic vzít nemohlo.

Petr Musil: Recept na české hokejové úspěchy

Možná si to plně neuvědomujeme, ale rok 2022 byl pro český reprezentační hokej výjimečný. Z hlediska konečných výsledků na velkých turnajích nejlepší za posledních sedmnáct let. Ženy získaly historický bronz z dánského Herningu, mužský národní tým bronz v Tampere a junioři v Edmontonu na odloženém mistrovství světa nakonec skončili čtvrtí.

Výsledky u národních týmů byly letos nadstandardní. Vnímal jsem ale také názory, že na výkon mužského týmu se místy nedalo dívat skrz "defenzivní pojetí". To není fér k práci, kterou odvádí Fin Kari Jalonen u reprezentace, a kterou se jako poradce snaží předat také u dvacítky. Vyznává zkrátka hru založenou na důsledném plnění systému a hře pospolu v pěti hráčích.

Pro český hokej je nyní tohle naprosto stěžejní hlavně na seniorské úrovni, jinak těžko uspěje. Z daného systému pak několik jednotlivců vyvstane a svou kariéru posunou třeba do NHL – viz. případ Matěj Blümel. Nebojte, nemám růžové brýle, je ještě spousta práce, než se tuzemský hokej vyčistí a navede správným směrem. Každého takového výsledku si ale važme, je to nesmírný impuls pro hokejovou komunitu.

Tomáš Řanda: Finská dominance nad světovým hokejem

Světový hokej v roce 2022 patřil Finům, kteří v poslední době doslova dominují. Výběr Suomi nejprve trpělivě ovládl olympijský turnaj v Pekingu, kde sice znovu chyběli nejlepší hráči z NHL, ale aspoň nabídl galapředstavení slovenského talentovaného útočníka Juraje Slafkovského, jenž se blýskl nevídanou bilancí sedmi gólů v sedmi zápasech.

Finové poté opanovali také mistrovství světa v Tampere, kde šampionát vrcholil. Kýžený domácí titul vystřelil v prodloužení proti Kanadě Sakari Manninen a potvrdil nadvládu Finů, kteří byli ve finále potřetí v řadě. Zlatým doublem v kombinaci s olympiádou navíc napodobili Švédy z roku 2006.

Český hokej se po letech strádání dočkal vytoužené medaile a na rok 2022 se bude vzpomínat jako na dobu bronzovou. Muži na mistrovství světa otočili duel o třetí místo se Spojenými státy a premiérový cenný kov ve stejné fázi vybojovaly také ženy, které úspěšně zúročily práci a vzrůstající výkonnost posledních let.

Ondřej Erban: Show šampiona Procházky

Největší sportovní zážitek roku 2022? Pro mě osobně jím byl jednoznačně červnový souboj Jiřího Procházky s Gloverem Teixeirou, po němž Procházka jako první český MMA bojovník v historii zvedl nad hlavu pás šampiona UFC. Přiznám se, že MMA jsem ještě donedávna příliš nesledoval a bojové sporty obecně šly tak trochu mimo mě, pak ale přišla nabídka podílet se na vznikajícím dokumentu o Jiřím Procházkovi, a s tím i možnost poznat Jiřího osobně a sledovat jeho cestu za úspěchem srovnatelným snad jen se zlatou olympijskou medailí.

Musím se přiznat, že i mě samotného překvapilo jak moc jsem Procházkův souboj s Teixerou v bouřící singapurské hale prožíval. Mimořádně tvrdý zápas ale zkrátka nabídl krom úctyhodných sportovních výkonů obou borců také emocemi a zvraty nabitou show, která nemohla nechat nikoho z diváků v klidu. A to zejména pokud člověk měl v oktagonu svého favorita. Hned několikrát jsem propadl skepsi, že je konec, že z tohohle se už Jiří nedostane. O to větší euforie se ale dostavila, když Procházka jen několik desítek vteřin před koncem závěrečného pátého kola "uškrtil" Brazilce a mohl slavit titul šampiona.

Jan Dvořák: Nemocné Rusko a sport

Původně jsem zamýšlel své dva odstavce v téhle směsce dojmů věnovat znovuzrození Lionela Messiho na MS v Kataru, kde se malý argentinský kouzelník postupně změnil z lůzra zpět ve fotbalového génia. Ale pak jsem si řekl, že jsou bohužel důležitější věci, které mi leží srdci.

A tou hlavní je přístup k ruským hokejistům v NHL a také k tenistům po invazi jejich země na Ukrajinu. Všechny řídící organizace by se měly zamyslet, jestli v tomto bezprecedentním případě nespojit sport s politikou, tak jako to udělaly mnohé další sporty, které se aspoň nějak snaží přispět k zastavení nesmyslné války.

Stojím za Dominikem Haškem, který vyzývá aby ruští hokejisté nesměli v NHL hrát. Nebo by se aspoň měli jasně vyjádřit, jak na konflikt, který má k fair-play stejně daleko jako Putin k Ježíškovi, nahlíží. Protože tady jde přece o daleko víc než o body a jen zvýšený tlak ze všech možných stran může přimět ješitné ruské válečníky ukončit nebezpečnou hru na velké a (ne)mocné Rusko.

Alexandra Tinková: Milník pro cyklistky - vlastní Tour de France

Velkou událostí pro mě bylo to, že cyklistky po 33 letech vyrazily na trasu vlastní Tour de France Femmes. Bojovat nejen o vítězství, ale také o srovnání podmínek pro ženskou cyklistiku. V osmi etapách viděli fanoušci sprinterské dojezdy v Paříži nebo Saint-Dié-des-Vosges, atraktivní etapu po štěrku, kterou ovládla Marlen Reusserová, a také dechberoucí vrchařské výkony celkové vítězky Annemiek van Vleutenové ve Vogézách.

Ženská cyklistika je jiná, není ještě podle mě tolik svázaná taktikou. Tak si třeba největší favoritka závodu může vyrazit do šedesátikilometrového sóla přes hory. I proto jsem se ani po třech týdnech každodenního sledování mužského závodu nemohla dalších osm dní odtrhnout od obrazovky. Bylo to prostě zase něco jiného a srdce mi plesalo při pohledu na cesty obsypané diváky i na samotné cyklistky, které si velmi dobře uvědomovaly, jakého milníku jsou součástí.

Jan Jírovec: Přelomová sezona F1

Uplynulá sezona vozů F1 byla pro sport v mnoha ohledech novým startem. S novými regulemi začínaly všechny týmy "od nuly" a všichni napjatě očekávali, komu se podařilo postavit nejlepší monopost. V mnoha ohledech jsme tak mohli sledovat nejnapínavější sezonu F1 za několik let.

Ziskem druhého mistrovského titulu Max Verstappen všem potvrdil nejen svůj talent, ale také ukázal, jak jezdecky vyzrál. Naprostá dominance při Velké ceně v belgickém Spa jeho letošní formu jen ilustrovala. Pro mě největším letošním zážitkem však byla Grand Prix na maďarském Hungaroringu, kterou jsem mohl sledovat přímo na místě. Burácení projíždějících monopostů se z paměti jen tak nevymaže.

Martin Slabý: Skvělý výsledek paraatletů

Dovolím si vzpomenout na sportovní událost, které jsem se osobně v roli sportovce zúčastnil. Na jaře jsem měl tu čest závodit v českých barvách na Grand Prix tělesně handicapovaných atletů a musím říct, že nezůstala nic dlužna pověsti, která ji předcházela.

Atleti s handicapem tu v bezbariérovém prostředí mají skvělé podmínky, což se promítá i do výkonů. Místní mítink se každoročně může pochlubit řadou třeba i světových rekordů. A Češi? V konkurenci více než 400 atletů z celého světa vybojovali jedenáct medailí, což je vzhledem k velmi skromným podmínkám českého parasportu bilance více než pozoruhodná.

A pozoruhodná byla i paralympiáda v Pekingu. Čeští paralympionici sice žádný cenný kov tentokrát neukořistili, ale třeba na vystoupení parahokejistů se jen tak nezapomene. Nechybělo mnoho, aby čeští borci prošli přes domácí Čínu do boje o medaile. I výsledné šesté místo je hozenou rukavicí nastupující mladé generaci.

Barbora Peštálová: Historické události v míčových sportech

Zimní olympijské hry, světový šampionát v hokeji či ve fotbale. S nadsázkou řečeno zkrátka nic, co by milovnici míčových sportů přimělo opomenout letošní historické milníky české reprezentace. Uplynulý rok totiž znamenal pro řadu našich sportovců splněné sny i národní zápisy.

Volejbalistky se poprvé od roku 2010 probojovaly na mistrovství světa. Historický postup mezi elitu si vysloužili senzačním výkonem i čeští basebalisté, kteří si tak v příštím roce zahrají na prestižním turnaji World Baseball Classic. Naopak florbalisté znovu potvrdili, že ke světové špičce zkrátka a dobře aktuálně patří, když ve Švýcarsku zopakovali osmnáct let starý vicemistrovský titul.

A tituly se trhaly i na domácí scéně. S radostí jsem po celý rok sledovala, jak se po letech alespoň mužský basketbal v české konkurenci konečně vyrovnává. O první zlomový okamžik se v březnu postarala Opava, když triumfovala v Českém poháru nad králi posledních ročníků – basketbalisty Nymburka. Ten druhý napjatě můžeme teprve očekávat, neboť nymburský ligový trůn se nyní otřásá v základech. Co se letos také otřásalo a na co dlouho budu vzpomínat, byla zaplněná pražská O2 arena při sledování hrbolaté cesty našich reprezentantů při Eurobasketu.