Jak Tour umí uhranout. Za tři týdny napříč staletími, od pohádek až po krvavé války

Severněji Tour de France ještě nestartovala. Zatímco pěnu dní dánské metropole rozčísnou časovkářské speciály a bouření cyklistiky znalého publika, nenápadný pohled obletované a jako pěně tiché mořské víly spočine čtyři kilometry před cílem na zástupu odvážných.

Pouť, která měří více než tři tisíce kilometrů, začíná. A pohádky chybět nebudou, jen ne všechny skončí šťastně. Start je zase na správném místě, v Kodani se točí snad více kol, než chodí obyvatel. Obří ženská postava cyklistiky od Seppa Mattinena bude usměvavě shlížet na své strojově šlapající kolegy na třídě Norrebrogade.

Větrem i temnou historií

V Rosklide se opře do pedálů poprvé celistvý peloton. I tady se jezdí na kole jedna radost, akorát k tomu pořádně fučí. Od všudypřítomného moře. A na vůni tresek nebo sleďů mužům v trikotech nesejde. Ani na divokých růžích, které obklopují dánské Saint Tropez, jak se říká nevelkému letovisku Holbaek. Kolem středověkých hradů, ale třeba i nejstaršího nepřetržitě fungujícího kina na světě se cyklisté vznesou mezi modř a modř na 18 kilometrů dlouhý Most přes Velký Belt, který nezná nic než vítr.

V cílovém Nyborgu za sebou jezdci nechají i temnou dánskou minulost, kterou připomíná nenápadný ostrůvek Sprogo, kde se ještě do roku 1967 ve znamení eugeniky prováděly sterilizace žen neprovdaných, retardovaných či prostitutek.

Rovina a zase rovina. Třetí etapa a zase typické Dánsko, i když na jihu výrazně prosakuje potýkání s Německem. Ukrýt se v balíku a člověk může být jak v bavlnce z Vejle. U letního sídla dánské královské rodiny, u Graastenu, už bude únik možná pohlcen. Lopatky ikonického mlýnu u městečka Dybbol zamávají sprinterům, kteří se vřítí do další bitvy, a tentokráte patrně nejen německo-dánské jako téměř před 160 lety.

První pondělí a hned volno. Alespoň pro závodníky, členové týmu budou mít plné ruce práce s převozem veškerého materiálu na francouzskou půdu. Z Dunkerquu do Calais činí výškový rozdíl pouhé tři metry, ale drobné kopečky Západních Flander umějí potrápit. V Pas de Calais, místech, kde na jaře 1944 Adolf Hitler očekával hlavní spojeneckou ofenzívu, dají se nyní předpokládat leda tak útoky odvážných „únikářů“. A třeba jako Louis Blériot, který se odtud vydal na epochální pouť nebesy přes kanál La Manche, se oni anebo zase ti sprinteři prolétnou ulicemi Calais.

Pořád to bylo spíš milé šolichání. Z Lille do Arenbergu ale nastane skoro akrobatické představení. Je třeba si udělat pohodlí. V jedné ruce sklenici silného piva, v druhé misku s mušlemi a hranolkami a podívaná na jedenáctinásobný tanec na kostkách bude o to zajímavější. Legendární Roubaix tentokrát cyklisté jen líznou a stočí se na jih. Vstříc další bitevní symbolice. Zatímco Filip II. zajistil integritu francouzského území, Jan Bezzemek podlehl tlaku šlechty a přijal o rok později Magnu Chartu. Bitva u Bouvines v létě roku 1214 patří mezi stěžejní v evropské historii, v závodu na kolech zdaleka o tolik nejde, přesto i tady se možná nachýlí k prvním opravdu důležitým momentům letošní Tour.

Rolničky docinkaly, Gillové už dávno odložili svoje dřeváky, skvrny od krvavých pomerančů smyl déšť, karnevalové radovánky v zapadlém Binche nahrazují jiné zvyky potrhlé civilizace. Zase po třech letech. Julian Alaphilippe tu v roce 2019 odstartoval v dobrém rozmaru vstříc vítězství v Épernay, tentokráte by se mohl radovat po překonání nelehkých ardenských „zdí“ v Longwy. Odskok do Belgie nemá dlouhého trvání. Trasa vede zpět do vlasti makronek, prožene se i Sedanem, městem, kterým je prodchnuto aroma strastiplného francouzsko-německého soupeření.

Může to začít jako vtip. Platini, Maradona a Pelé se sejdou na jednom stadionu a… Ale ono se to v roce 1988 skutečně stalo. Na předměstí Nancy v Tomblaine, kde startuje další etapa. Ovšem nápis na dresu, který tehdy měl Maradona na hrudi, by důvod k úsměvu mohl zavdat. No drug.

Závodníci projedou pod nenápadným kopečkem Léomont, který v roce 1914 obsadili Němci a pak osmkráte Francouzi. Symbol zbytečnosti válečného reje. Rychle pryč a dál. Do Vogéz a malého Finska. Krajinu před klíčovým výstupem zdobí pestrá mozaika jezer a jezírek, které tu kdysi zanechal ledovec. Tím klíčovým a stěžejním je zas a opět Planina krásných dívek, snové místo, kde ovšem během Tour dopadají na zem především fyzicky skutečné krůpěje potu a často se stává spíše planinou ošklivých hochů.

Švýcarsko – mezi jezerem, inspirací a velehorami

Jindy uzavřená, letos míří Tour za hranice nejen všedního, ale také často za ty nevšední francouzské. Dánsko, Belgie a teď přijde na řadu i Švýcarsko. Startuje se v Dole, ale žádné obří kopce cyklisté ještě rubat nebudou. Spíš krátké svižné štiplavé stěny. Další naděje pro ryzí klasikáře. Pokud ovšem zdraví dá. Jen drobná připomínka na okraj: v Dole se narodil Louis Pasteur, který se mimo jiné proslavil vývojem očkování proti vzteklině. I díky tomuto obrovskému kroku pro lidstvo se Tour konečně vrací do normálu. I když… pokud to nedopadne jako nedávno na pouti Švýcarskem.

Z Jury, kde vládnou vína odrůdy Savagnin a sýry Comté, městečkem Champangole, kde se narodil fenomenální biatlonista Quentin Fillon-Maillet, kolem nekonečného vodopádu Bief de la Ruine, muzea brýlí, kde vystavují i dalajlámovy okuláry, rovnýma nebo spíš šlapajícíma nohama do Švýcarska až do střediska olympismu Lausanne.

Devátá etapa a první skutečně horský test se vším všudy. I když první polovina z téměř dvousetkilometrové porce ještě nenabídne alpské vrcholy. Jezdci a především fanoušci se mohou kochat břehy Ženevského jezera a hradem, o kterém se rozepsal George Gordon Byron. Na nádherném místě, které je dnes vůbec nejnavštěvovanější památkou Švýcarska, se autor inspiroval k napsání poémy o dvou nepoddajných bratrech. A nepoddajnost, byť nikoli názorová, ale především fyzická, se na Tour nezřídkakdy uplatní.

Co by kamenem dohodil leží oblíbené letovisko Montreux, kde se naopak cyklistikou nechal inspirovat umělec. Freddie Mercury tu údajně napsal píseň Bicycle Race, když při nahrávání alba Jazz sledoval Tour de France.

A za dalších pár kilometrů další ze skvostů. Na pouhých 64 metrů čtverečných vtěsnal Le Corbusier nekonečnou dávku důmyslnosti, jednoduchosti a účelnosti. Vile Le Lac je 99 let. O něco málo méně než Staré dámě.

V pelotonu už bude jistě cítit velké chvění. Za sebou nechává místo, kde poslední léta svého života strávil Charlie Chaplin, i region, odkud pochází jeden z nejznámějších švýcarských sýrů Gruyere. Zpátky do Francie a rovnou neúprosným stoupáním na Pas de Morgins do Chatel les Portes du Soleil.

Narodil se v roce 1933 v Tunisku. Kdo by se byl nadál, že za necelých třicet let nato udělá revoluci v alpském lyžování. Rodina Jeana Vuarneta se záhy usadila v Morzine, jednom z mála francouzských horských středisek založených ještě před druhou světovou válkou. I díky svému vynálezu – postoji v tzv. vajíčku – ovládl olympijský sjezd ve Squaw Valley. Odtud startuje po dni volna už desátá část závodu.

Sprinterská prémie před závěrečným stoupáním leží nedaleko sanatoria Sancellemoz, kde zemřela Marie Curie-Skłodowská. Potom už nastane čas na další alpskou řežbu. Kochání stranou, a to ani u Combloux, které díky neobyčejnému výhledu na okolní horské masivy označil Victor Hugo jako perlu Alp.

Panoramat si diváci Tour užijí ažaž. V jedenáctém dějství proniknou jezdci hluboko do srdce Alp. Čeká je Télégraphe, Galibier a Col du Granon v úchvatné výšce 2413 metrů nad mořem. Tour je taková příjemná kratochvíle. A zemí her (pochopitelně i těch olympijských) je okolí Albertville. Pasuje to k sobě a Stará dáma má okolní cesty řádně prošlapané. Ale trasy míjejí i místa s pohnutou historií. Na ruinách biskupského paláce vystavěla francouzská armáda pevnost. Aiton proslul i jako disciplinární středisko pro vojáky bojující v Alžírsku. V současnosti už tu dávno stojí byty a výhledů si mohou užívat návštěvníci restaurace.

Od háďat k obrům

Jednou z nejkrásnějších serpentinových pasáží nabízí nenápadná horská prémie druhé kategorie. Stavba silnice s převýšením 400 metrů od řeky Arc do vsi Montvernier trvala celých šest let. Za kolik minut se tu prosmýknou blázni na kolech? Odtud poletí do světa jistě nadmíru výtečné obrázky supících cyklistů šimrající šedavého hada.

Po drobném háděti nastává čas obrů. „Ach! Sappey! Ach! Laffrey! Ach! Col Bayard! Ach! Tourmalet! Musím prohlásit, že vedle Galibieru blednete a jste sprostá břečka: před tímto obrem nezbývá nic jiného než smeknout a poklonit se!" napsal první ředitel Tour de France Henri Desgrange v roce 1911. Otázkou je, zda pobledne někomu i žlutý dres a naděje na úspěch.

A pokud měl někdo Galibieru málo, druhý den je taky den. Průsmyk, který se tyčí ještě výše než cíl předchozí etapy bude tentokráte předkrmem. Na cestě z Brianconu se dotknou cyklisté nebes. Poté klesnou volným pádem až do Saint Michel de Maurienne a projedou kolem místa, které pamatuje největší drážní katastrofu v dějinách Francie a jednu z nejstrašnějších vůbec, při které zahynulo 425 vojáků mířících na vánoční dovolenou.

Po Col de la Croix de Fer následuje bonbon. Stoupání na Alp d’Huez, které před šedesáti lety zdolal i legendární Fausto Coppi. Vyšlapal a… zplacatěl. Davy fanoušků na největší svátek Francie ukážou, jak umí být Stará dáma atraktivní. A tady bych si dovolil malou odbočku. Ne, moment, odbočovat zrovna tady není možné. Cesta je jen jedna. Přímo, anebo spíše velmi krkolomně vzhůru.

S Alpami se peloton rozloučí příznačně v Grenoblu, které bývá často odrazovým můstkem pro výlety do evropských velehor. Ze Stendhalova města přes La Cote Saint André, rodné město Hectora Berlióze kolem jednoho z největších římských divadel ve Vienne. Kulturní atmosféru pomalu naruší důlní závan historie cílové destinace. Jak příznačné, že etapa, ve které se opět bude zuřivě bojovat o zelený trikot, končí ve městě, kde řádí fotbaloví Les Verts.

Vypadá to na obvyklou cestu do nikam. Z centrálního masivu čiší osamocení a snivé dálavy. Kohopak zlákají k úniku v kopcovité 14. etapě? Když minou jezdci 154. kilometr a projedou kolem městečka Chateauneuf de Randon, byl by ten správný čas pomyslet na hrdinství. Tady v létě padl jeden z největších francouzských bojovníků stoleté války Bertrand du Guesclin. V 16. Století bil v cílovém Mende možná největší zvon celého křesťanstva, ale cyklističtí zarputilci ho neuslyší, jeho hlas umlkl dávno během náboženských válek.

Už máte dost obyčejné bramborové kaše? Zkuste aligot. Brambory, máslo, mléko, česnek, sýr Laguiole, nic víc. Snad jen míchat a drtit do úmoru. V Rondez je jako doma. A tady se bude šlapat do úmoru směrem na jihozápad kopečky i rovinami až do Carcassonu.

Město Lautrec by možná nikomu nic na první poslech neřeklo, kdyby bývalo nebylo Henriho de Toulouse Lautreca, jehož rodina se k tomuto regionu hrdě hlásila. Sám žil nezřízený umělecký život, ale kromě tanečnic a animírek měl slabost i pro cyklistiku. Dáma je to svůdná a láska může být sžíravá i okouzlující. Pohádkově okouzlující jako romantické ruiny katarských hradů i upravené opevnění načančaného Carcasonne.

Čas na bublinky ještě daleko před Paříží

Po zaslouženém odpočinku pod bastiony se vydají jezdci na cestu departementem Aude. A podobně jako zdejší kopcovitá krajina hýří přírodní i historicko-kulturní rozmanitostí, může dopadnout rozmanitě i etapa se dvěma jedničkovými vrcholy. K oslavám nezaměnitelně patří šumivé víno. A to vůbec nejstarší na světě – blanquette – pochází od benediktinů z opatství Saint Hillaire. Trasa mine jedny z největších jeskyní Evropy v Lombrives, kde podle legendy spočívá Pyrene, kvůli které Herkules navršil impozantní pohoří. Bez něj si Tour snad ani nelze představit. Díky, siláku.

Další útok na velehory povedou cyklističtí fanatici ze Saint Gaudens. Zatímco poutníci do Santiaga de Compostely obdivují nádhernou románskou baziliku svatého Petra, na nic podobného patrně poutníci do Paříže myšlenky mít nebudou. Ani o pár kilometrů dále ve stínu impozantní románsko-gotické katedrály Panny Marie v Saint Bernard de Comminges.

I ty nejzapadlejší místa ve Francii mohou překvapit. Nenápadný opevněný Sarrancolin, co by mohl nabídnout? A přesto tamní mramor zdobí interiéry Malého Trianonu ve Versailles, pařížské opery nebo dokonce i Empire State Building. A krásou detailů překypuje i nejslavnější etapový závod. Tři týdny, stovky hodin tisíce minut a rozhodují zlomky sekund, centimetry, náhoda. Drama v cíli na letišti v Peyragudes snad nebude takové jako v úvodní scéně bondovského filmu Zítřek nikdy neumírá, i když explozivní podívanou nelze vyloučit.

Jedna z drobných jistot padla. Pyrenejské etapy se tentokráte obejdou bez Pau. Ale start královské etapy pohoří na hranicích se Španělskem je na programu v další tradiční destinaci, Lurdech, městě zázraků. Jedna z posledních šancí, jak se pokusit zaútočit, jedna z posledních urputných obran žlutého pokladu. Jen 143 kilometrů a takový krátký výlet na vyhlídku. Z Hautacamu jsou pitoreskní Lurdy téměř jako na dlani.

Tour začínala daleko odsud, v Dánsku. Ale dánská královská rodina má k vinařské oblasti kolem Cahors výjimečný vztah. Patří jí majestátní hrad Cayx. A nejeden Dán byl schopným sprinterem. Hory za zády, nastal čas výbušnosti a výraznější svalové hmoty.

Tou mimochodem disponuje i jedna z největších hvězd francouzského ragby, mlýnová spojka Antoine Dupont, který zahájil svou zářivou kariéru v Magnoacu, místu startu 19. etapy. Na něj budou reflektory ovšem cílit až za rok a půl, kdy Francie hostí mistrovství světa.

Ještě jedna možnost k přesypání pořadí. Vpředvečer velkého finále se pojede proti chronometru. Rovina, záludná dvě strmá stoupání před cílem, necelých 41 kilometrů z Lacapelle Marival do Rocamadouru. Nádherné místo k oslavě, ale ještě nikoli pasování vítěze. Poutní místo na skále umí oslnit a překvapit. Kdo oslní a překvapí na časovkářském speciálu?

A pak už jen úsměvy, přípitek, promenádní tempo, trocha nervozity, trochu více nervozity v posledních kilometrech, zoufalé pokusy o únik a pravděpodobně velká bitva elitních sprinterů, kteří dokázali "přežít" hory. A majestátní přivítání největšího hrdiny. I když hrdina na konci Tour není jeden, jsou jich desítky. A desítky dalších příběhů, o které je bohatší a obtěžkanější Stará dáma v nejlepších letech.