Jsem šťastný člověk – v životě jsou věci, které sport daleko přesahují, říká Prskavec

Po závodech s ním jezdí i rodina, ta už je čtyřčlenná a je to znát. Dohodnutý rozhovor posunul ve středu až na pozdní večer. "Poprosil bych až po deváté, malej dneska přes den nespal a myslím, že usne nejdřív v devět," poslal mi sms k času dohodnutého telefonátu.

Připouští, že se dvěma dětmi se už nemůže soustředit jen na závody a trénink, ale bere to tak, jak to je, a rozhodně to nevidí, jako nevýhodu.

"Na jednu stranu mi to i pomáhá. Dělám to, co mám rád, ale vím, že kdybych se soustředil jen na to a neměl osobní život, tak by to pro mě bylo hrozně svazující a nejspíš bych z toho dneska ani neměl takovou radost. Teď vím, že v životě jsou věci, které ten sport daleko přesahují. Kvůli rodině mám větší nadhled," říká přesvědčivě.

Vzpomněl si, jak synek upadl a poranil se... "Vůbec mě nenapadlo, že bych měl být nervózní z nějakého závodu, nebo jít na trénink... hlavně aby byl v pořádku," popisuje nedávnou situaci.

"Vnímám, že tohle je víc a díky tomu mám možnost se zastavit a podívat se na ten sport z nadhledu. A tím, že se mi i největší sen kariéry splnil, tak mám takovou pohodu a opravdu si užívám to, co dělám. Vedle toho mám tu oporu. Osobní život mě naplňuje a můžu říct, že jsem opravdu hodně šťastný člověk," říká olympijský vítěz jednoznačně.

Méně stresu, víc pohody

Připouští, že poté, co už vyhrál, na co si vzpomenete, ne vždycky má už takovou motivaci. "Od olympiády jsem se nedostal do takového stresu, který jsem měl tam, a nevím, jestli se ještě někdy na podobnou nervozitu, jaká byla v Tokiu, dostanu. To ale neznamená, že nemám motivaci a nedělám to naplno. Protože mě to baví, tak dělám naplno a kdybych to naplno nedělal, tak mě to bavit nebude," tvrdí Prskavec s tím, že si teď připadá víc uvolněný.

Má také větší nadhled. "Nesoustředím se jen na jednu věc, ale chci se posouvat dál, zlepšovat, užívám si každý závod. Když postoupím do finále, tak si tu jednu jízdu vždycky užiju a to mě naplňuje pořád stejně. Ale od olympiády to možná až tolik neprožívám a netlačím tak na výsledky," říká.

V Tacenu závodí rád. "Tady to mám rád, je to jiná a specifická voda. Kanál začíná velkým, několikametrovým skokem, který vlastně určuje, jestli ta jízda začne dobře, nebo špatně. A je rozhodující pro pocit jízdy i když teď je trochu předělaný," říká slavný kajakář ke kanálu, u něhož se nyní sešla světová vodácká špička. "Taky se tam musí číst voda jinak než na jiných kanálech. Trať se tu hodně mění a má svoje kouzlo," dodává k trati, na níž už získal evropský bronz i třetí místo ve Světovém poháru.

Forma má přijít až v Augsburgu

Po dvou závodech bez výhry bych čekal, že světový i olympijský šampion přijel do Tacenu s jasným cílem, vyhrát. Jenže...

"Chci podat nejlepší výkon, ale sezona je postavená tak, jak je, a já všemu podřizuji mistrovství světa," říká k akci, která bude koncem července v Augsburgu. "Takže tyhle závody jedu z tréninku a forma zatím není taková, jaká by měla být. Takže když udělám chybu, tak od poloviny trati už většinou nemám tolik sil, abych to snadno napravil. To je hlavní rozdíl proti tomu, když mám natrénováno a formu," vysvětluje, že zatím je teprve uprostřed tvrdé přípravy.

"Takže do toho rozhodně nejdu s tím, že vyhraju, ale chci předvést nejlepší výkon, když to vyjde, tak je to většinou dobré, ale abych si troufl říct, že tu vyhraju, tu ne," říká skromně. "Takovýhle přístup k závodům nemám, soustředím se na sebe a když to vyjde, tak vyhraju, ale nemůžu s tím počítat a oznamovat to dopředu."

Všechny závody poté analyzují u videa. "I když třeba potom, co jsem udělal dvě chyby v Praze, to ani nebylo třeba. Tam jsem byl naštvanej sám na sebe, to se nemělo stát. Ta první byla, že jsem špatně odhadl průtok vody a nezvládl jsem přejezd, který v tréninku zvládnu stokrát ze sta. A šťouch pak přišel, protože jsem věděl, že musím hodně tlačit, abych dojel tu ztrátu," vzpomíná.

Extrémní slalom na zkoušku

O minulém víkendu v Krakově Prskavec jen těsně nepostoupil až do finále nové discilíny, extrémního slalomu, kde se jezdí po čtyřech a je to hodně kontaktní.

"Je to něco úplně jiného, řekl jsem si, že to vyzkouším. Ale nemůžu říct, že mě to baví. Ta loď vůbec nejede a malinko to postrádá to, co mám rád, takové to svezení s vodou. Je to hodně silové. Ale dám tomu šanci, nechci to zatratit hned v začátku. Takže jsem si dal tuhle sezonu na vyzkoušení," povídá o nové, atraktivní disciplíně, která ale hodně mění zažité zvyky.

Přiznává, že má úplně odlišný přístup k taktice v téhle disciplíně. "Jezdím to jinak než všichni. Nikam se nehrnu a moje taktika spočívá v tom, že chci jet co nejdál od ostatních," dodává s úsměvem a říká, že to vůbec netrénuje.

"Ani jednou jsem si to nevyzkoušel, jezdím jen závody. Zatím mi přijde, že je to moc jiné, ale třeba v tom ještě najdu kouzlo, uvidíme. Někteří závodníci jdou do soubojů, nebojí se toho. Já jsem přesný opak. Vlastně nikdy v životě jsem se nepral. Nejsem konfliktní typ, takže pro mě myšlenka, že bych to tam do někoho narval, je úplně mimo. Proto si jedu svojí lajnu a kdyby se to začalo časem přiostřovat, tak se na tenhle sport vykašlu," říká na rozloučenou.