Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
EURO 2024 Německo

Od Eiffelovky na Planinu krásných dívek: Ženy mají vlastní Tour. Znovu a snad už napořád

Champs Elysées bude svědkem historického okamžiku. Ještě než do Paříže přijede slavit triumf letošní držitel žlutého trikotu, odjedou zde první etapu vlastní Tour také ženy. Ano, svět cyklistiky se po 33 letech znovu dočkal oficiálně organizované ženské verze nejslavnějšího etapového závodu. Je to projekt promyšlený, dobře připravený, a snad směřuje ženskou cyklistiku tam, kde už roky měla být. Vítej Tour de France Femmes!

Tým Jumbo-Visma na červnové Women's Tour
zdroj: Twitter.com/JumboVismaWomen

Rok 1984 je pro cyklistky velmi významný. V Los Angeles se poprvé podívají do silničního závodu na olympijských hrách, ale ještě předtím je v červenci čeká první ročník Tour de France Féminin. V osmnácti etapách, které ve zkrácené verzi kopírují závod mužů, si závodnice vychutnají slavná stoupání, rozestupující se davy i svá jména napsaná na vozovkách.

Do finiše na Elysejských polích dorazí až na jedinou všechny cyklistky a dají alespoň částečně umlknout posměváčkům, kteří nevěřili, že by ženy mohly takto náročný závod dokončit. Asi neslyšeli o Alfonsině Stradaové, která už v roce 1924 objela s muži italské Giro.

Ročník, který vyhrála americká vrchařka Marianne Martinová, je ale dlouhou dobu také posledním důstojným pokusem o ženskou Tour. V příštích letech ubývá etap i účastnic a v roce 1989 Société du Tour de France (dnešní ASO) z ekonomických důvodů závod ruší.

Až do roku 2014 další pokusy začínají a krachují bez jakékoliv návaznosti na mužský závod. Pod Pierrem Bouém funguje ženská náhrada mezi lety 1992–2009 často za spartánských podmínek. Trojnásobná vítězka Tour Cycliste Féminin Fabiana Luperiniová později vzpomíná na náročné dvojité etapy a dlouhé přesuny, během kterých se cyklistky stíhají najíst jen v autě.

Výstava připomínající triumf Marianne Martinové
zdroj: Creative Commons

Le Tour Entier a boj za rovnoprávnost v cyklistice

Grande Boucle Féminin roku 2009 čítá pouze čtyři etapy a pak mají ženy znovu smůlu. Kvarteto závodnic se ale se stavem ženské cyklistiky odmítá smířit. Není přece možné, aby se i ve 21. století pohybovaly cyklistky na periferii jakéhokoliv zájmu diváků, médií i sponzorů.

Je červenec 2013 a na webových stránkách change.org vychází petice mířená na pořadatele Staré dámy Amaury Sports Organization. Stojí za ní tři cyklistky Kathryn Bertineová, Marianne Vosová a Emma Pooleyová a také triatlonistka Chrissie Wellingtonová. Požadují, aby ženy mohly závodit v těch samých závodech jako muži a hlavně, aby příští léto stály na startu 101. Tour de France. Jejich snahu podpoří podpisem téměř sto tisíc lidí.

Kampaň Le Tour Entier má u francouzské Grand Tour vlastně jenom začít a postupně vybojovat ženské cyklistice místo na výsluní. Od pořadatelů Tour dostávají závodnice v příští sezoně kompromis, jednodenní závod La Course by Le Tour de France. Až v roce 2020 se ASO odhodlá k dalšímu kroku a začnou se proslýchat spekulace o etapovém závodu. V květnu následujícího roku je vše potvrzeno. Ženy dostanou svou Tour.

14. října 2021 odhalují Christian Prudhomme a Marion Rousseová v pařížském Kongresovém paláci trasu zbrusu nového závodu. Dlouholetý ředitel Tour de France se nebojí říct, že chce vytvořit něco trvalého, co bude fungovat i za sto let.

Sport
zdroj: ČT4

Vlastní trasa a konec na Planině krásných dívek

Tour de France Femmes opravdu vypadá dobře. Podporuje ji řada sponzorů, má zajištěné televizní pokrytí a závodnice na rozdíl od ženského Gira a Vuelty znají trasu s dostatečným předstihem. I proto je pro řadu z nich boj o "maillot jaune" hlavním cílem probíhající sezony.

Zajímavý je také koncept závodu. Ženy odstartují do své první etapy v pařížských ulicích 24. července, tedy v den, kdy už muži budou vytáčet nohy, fotit se s fanoušky a stříkat po sobě šampaňské. Francie a celý cyklistický svět si tak prodlouží svůj "svátek" o další týden závodění.

V osmi etapách čeká na peloton čítající 24 týmů 1029 kilometrů. První dvě etapy budou zajímavé především pro sprinterky, které budou bojovat o zelený dres pro nejlepší ženu bodovací soutěže. Bitva o celkové pořadí se může rozhořet v regionu Champagne. Posledních 25 kilometrů třetí etapy navíc kopíruje trasu třetí etapy mužské Tour z roku 2019, kde se v cílovém Épernay poprvé oblékl do žlutého Julian Alaphilippe.

Mezi vinohrady se cyklistky ještě zdrží a čtvrtá etapa z Troyes do Bar sur Aube bude klasikářskou lahůdkou. Na 126 kilometrech plných krátkých prudkých stoupání musí závodnice absolvovat také čtyři úseky po štěrku. Po náročném dni pak přijde rovnou ten nejdelší, 175 kilometrů dlouhá rovinatá zkouška do Saint Dié des Vosges. Šestá etapa do Rosheimu s několika kratšími stoupáními by mohla zase nahrávat jezdkyním v úniku.

Vrcholem znovuzrozené ženské Tour bude pohoří Vogézy a dvě závěrečné horské prověrky. Sedmý den peloton zamíří přes sedla Petit Ballon, Platzerwasel a Grand Ballon, z posledního sjede do finiše v lyžařském středisku Le Markstein.

Marta Cavalliová vyhrává Valonský šíp
zdroj: Twitter.com/LeTourFemmes

Překvapením v programu je určitě absence časovky. Ženy budou bojovat o historický zisk žlutého trikotu v náročné etapě s dojezdem na Planině krásných dívek, kde se na Tour v roce 2020 odehrál právě v boji s časomírou jeden z největších zvratů posledních let. Zdolají i "vražedný" Ballon d'Alsace, stoupání zařazené do Tour de France už v roce 1905.

A kde hledat favoritky? Lídryně týmu Trek-Segafredo a letošní vítězka Paříž–Roubaix Elisa Longo Borghiniová bude mít silnou oporu v mistryni světa Elise Balsamové nebo v Ellen Van Dijkové. Demi Volleringová vyhrála loňskou edici La Course a na Tour bude spoléhat na silný tým, SD Worx přiveze mimo jiné Lotte Kopeckou nebo Ashleigh Moolmanovou. Možná ale největší favoritkou je dvojnásobná vítězka Gira Annemiek Van Vleutenová z Movistaru.

Kromě této trojice je potřeba počítat i s Martou Cavalliovou z FDJ, a nikdy není radno zapomínat ani na trojnásobnou mistryni světa Marianne Vosovou ze stáje Jumbo-Visma. Překvapit by mohla také čerstvá vítězka Vuelty a Burgos Juliette Labousová z týmu DSM.

Je to jenom začátek

Přestože nový závod vzbudil veskrze pozitivní ohlasy mezi cyklistkami bývalými i současnými, je potřeba si přiznat, že se stále může posouvat. Je na místě adresovat délku jednotlivých etap i celého závodu, televizní pokrytí nebo prize money, přičemž ani v jednom z těchto bodů se ženská Tour té mužské ani neblíží.

Malou záhadou zůstává pravidlo Mezinárodní cyklistické unie (UCI), které omezuje ženské etapové závody na šest dní a maximální délku jedné etapy na 160 kilometrů. ASO sice díky výjimce zvedla počet etap Tour de France Femmes na osm a délku páté etapy na 175 kilometrů, pro porovnání má ale mužská Tour 21 etap a maximální délka jedné je omezena na 240 kilometrů. Trochu to naznačuje, že UCI i ASO mají pocit, že ženy nezvládnou absolvovat na kole to samé co muži. Zpátečnické, vezmeme-li v úvahu, že ženy běhají ultramaratony, přeplavou La Manche nebo odjedou dálkové běhy na lyžích ve stejné trati jako muži.

Nevyrovnané odměny jsou v cyklistice dlouhodobě předmětem sporu. Když se vrátíme znovu do roku 1984, Laurent Fignon si tehdy přišel na 225 tisíc dolarů, zatímco Marianne Martinová dostala jen tisíc. Vloni vzbudily poprask rovněž odměny na Paříž–Roubaix, Sonny Colbrelli si vydělal 30 tisíc eur a Lizzie Deignanová kromě dlažební kostky ještě směšných 1535 eur.

I díky tomu, že se TdF Femmes nejede paralelně s mužským kláním, mají zájem i sponzoři, a prize money jsou vůbec nejvyšší v historii jakéhokoliv ženského závodu. Přerozdělovat se bude 250 tisíc eur a vítězka si odnese pětinu. Přesto by v přepočtu a srovnání s dotací mužského závodu měl být výdělek zhruba trojnásobný.

Je především potřeba doufat, že se závod etabluje mezi fanoušky. Větší zájem vyústí ve větší televizní pokrytí, to zase přitáhne více sponzorů a více peněz. Samy cyklistky se pak svým uměním budou starat o to, aby ženská cyklistika nadále nebyla brána na lehkou váhu a aby UCI modernizovala svá zastaralá pravidla.

Annemiek van Vleutenová
zdroj: ČTK/DPA autor: Sebastian Gollnow

Zastíní žlutá růžovou?

Vrcholem kalendáře ženské cyklistiky bylo vždy Giro d'Italia Donne, kdy se v letošním roce odjede už 33. ročník závodu. Organizátoři ale čelili a čelí otázce: Jak nepřijít o zájem cyklistek o "maglia rosa" ve prospěch "maillot jaune"? Přeci jen profesionální týmy a ženský peloton nejsou tak početné a okruh těch nejlepších závodnic je oproti mužům poměrně úzký.

V neprospěch kombinování obou závodů aktuálně hovoří především termín, Giro se koná pouhé dva týdny před Tour. Trasa byla navíc odtajněna až v březnu, což některým cyklistkám nevyhovuje. "O Tour víme všechno a můžeme se na ni připravit, na druhou stranu k trase Gira nemáme všechny podrobnosti, a to je neprofesionální," nechala se v dubnu pro CyclingNews slyšet Annemiek van Vleutenová.

Konkurenční boj by ale měl Giru do příštích let pomoci. A projevuje se to už nyní. Desetietapový závod se vrací po roce do kategorie WorldTour, stejně jako TdF Femmes má zajištěné každodenní dvouhodinové televizní pokrytí a organizátoři dorovnali také prize money francouzského podniku. Takže přestože je pravděpodobné, že v aktuální sezoně cyklistky upřednostní novou a vzrušující Tour, do budoucna si snad budou moci vybírat mezi dvěma (možná třemi) podobně prestižními závody.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy

Nejčtenější články