Lionela fascinoval můj nos, smál se Kozák při vzpomínce na světového šampiona

Bývalý český reprezentant Kozák se do italské metropole stěhoval v roce 2008 z Opavy, Scaloni o rok dříve ze španělského Santanderu. Oba sice v počátcích angažmá u "Biancocelesti" zamířili na sezonní hostování, ale od podzimu 2010 spolu strávili v kabině i mimo ni spoustu času.

"I proto, že nešlo o spoluhráče, který se v týmu jen mihl, na něj nelze zapomenout. Já jsem v zahraničí začínal a on byl jeden z těch, který mi pomohl zapadnout do hvězdami nabitého klubu v čele se Záratem a Hernanesem," vzpomínal Kozák.

"Jeho úspěšná kariéra už se v té době chýlila ke konci, ale přesto byl platným členem kádru. I když byl často jen na lavičce, byl suverénně nejaktivnější a snažil se povzbuzovat ostatní," doplnil s odkazem na fakt, že Scaloni vyhrál s Deportivem La Coruňa španělskou nejvyšší soutěž i pohár a v sezoně 2003/04 postoupil do semifinále Ligy mistrů.

Čím vás ještě zaujal?
Tenkrát tvořil velezkušené jihoamerické trio s Matuzalémem a Cristianem Ledesmou. Byli to lídři, učil jsem se od nich po všech stránkách. A co bylo nejdůležitější, vzali mě mezi sebe.

Scaloni byl svého času považován za důrazného obránce, vy jste útočník. Předpokládám, že jste na tréninku svedli celou řadu osobních soubojů. Bolely vás vzájemné střety?
Bolely (smích). Byl to buldoček, který nic nevypustil. I na tréninku hrál s maximálním nasazením, ale vždy v rámci fair-play. Záleželo mu na tom, aby šel příkladem ostatním.

Už v té době se profiloval jako budoucí kouč?
Dá se to tak určitě říct, ale tehdy jsem ho vnímal v prvé řadě jako vynikajícího spoluhráče, se kterým byla neskutečná legrace. Sice mi trošku vadilo, že si den co den dělal srandu z mého nosu, ale bral jsem to v pohodě. Na druhou stranu v momentech, kdy bylo potřeba mluvit vážně, vzal si v kabině slovo a všichni pozorně poslouchali. Není pro mě překvapením, že se stal koučem.

Jeho trenérská kariéra je ovšem velmi netradiční. Než převzal argentinskou reprezentaci, nikdy nefiguroval v pozici hlavního kouče. Sledujete jeho vzestup?
Sleduji, ale přiznám se, že když se stal hlavním trenérem "A" týmu, byl to pro mě šok. Říkal jsem si: Jak to ten Scalo zase ukecal? (smích)

Ať je to, jak chce, v roli argentinského kouče se mu enormně daří. Loni vyhrál Copu Américu a až do senzační porážky od Saúdské Arábie atakoval světový rekord v počtu utkání bez nalezení přemožitele. Čemu to přisuzujete?
Vedení svazu podle mě vsadilo na skromného kluka, který je za šanci neskutečně vděčný. Pracuje na sobě, umí perfektně komunikovat s hráči, dokáže je namotivovat a dostat z nich maximum. Úspěch mu ze srdce přeji a jsem pyšný na to, že jsem s ním mohl sdílet kabinu a že se z něj stal můj kamarád, který je od neděle mistrem světa.

Jste stále v kontaktu?
Ano, v kontaktu jsme stále. Když převzal argentinskou reprezentaci, zavolali jsme si a zajímal se, jak se mám. Napsal jsem mu i po finále. Očekávám, že mi do konce příštího roku odepíše (smích). Vzhledem k počtu zpráv, které asi dostal, to bude trvat, ale myslím si, že se ozve.

V závěru se nelze nezeptat na Lionela Messiho. Jak jste si užil jeho zlatý příběh?
Myslím si, že ziskem titulu mu označení GOAT (nejlepší hráč všech dob) zůstane už napořád. Ve věčném srovnávání s Cristianem Ronaldem jsem dlouhodobě sympatizoval spíš s Ronaldem, ale po finále v Kataru je podle mě jasno. Posledních x let bylo Messimu připomínáno, že s Argentinou nic nevyhrál, ale po neděli už nemůže říct nikdo ani slovo. Loni vyhrál Copu Américu, letos mistrovství světa a kruh se uzavřel. Je to dokonalý příběh.