Teď nebo nikdy? Největší biatlonová naděje Davidová a její (možná) poslední Hry

"Tréninky jsou občas nutná povinnost a občas mě to baví. Je to prostě práce. Někdy to je zábavnější, někdy míň," říká Davidová.

"Vždycky v létě si říkám, ať už závodíme a v zimě, že bych ještě radši trénovala," tvrdí pětadvacetiletá závodnice ve sponzorském rozhovoru.

Vznikl v rakouském Obertilliachu na přelomu roku a dává poměrně nezvykle alespoň trochu nahlédnout pod pokličku a do nitra jedničky biatlonové reprezentace.

Jaké jsou šance českých biatlonistů v Pekingu? POSLECHNĚTE SI Biatlon fokus podcast:

Jedničky.

Ona sama tohle označení nemá vůbec ráda. Možná ho až z duše nenávidí, protože ji svazuje, ale věci tak prostě stojí.

Výsledky hovoří za vše.

Dvě první, dvě druhá a čtyři třetí místa v rámci Světového poháru. Zlato z vytrvalostního závodu na loňském světovém šampionátu ve slovinské Pokljuce. Bezchybný závod, stejně jako ten zkraje tohoto ročníku v Östersundu.

Jaký skok oproti konci roku 2016, kdy zažila v Novém Městě na Moravě premiéru v elitním seriálu. "Budu na to dlouho vzpomínat," říkala tehdy po 68. místu ve sprintu.

Schválně, zda si někdy vzpomene.

Za velký biatlonový talent platila vždy, příchod norského kouče Egila Gjellanda k českému týmu jí prospěl možná jako málokomu.

"Myslím, že střelbu nejvíc ovlivňuje hlava, že to je opravdu osmdesát procent o hlavě. Člověk musí být v takový svý komůrce a snažit se co nejmíň vnímat okolí," popisuje Davidová, která na OH debutovala před čtyřmi lety v korejském Pchjongčchangu.

Právě nejdelší disciplína na 15 kilometrů jí sedí nejvíce.

Jak ale říká: "Nejlepší věc na biatlonu je, že každý závod je úplný nový a jiný. Může vyhrát kdokoli. Do poslední chvíle člověk neví, jak to dopadne, může se stát cokoli."

A má naprostou pravdu.

Důkazem toho byla třeba poslední předolympijská štafeta v Anterselvě, kde české kvarteto útočilo na stupně vítězů.

Jenže Lucie Charvátová ke konci závodu upadla, následně měla problém se zasněženým dioptrem a závěrem z toho bylo šesté místo - i tak nejlepší v sezoně.

"Často nás lidi berou jako nějaký stroje, ale my jsme jen lidi a taky máme osobní problémy. Je období, kdy se člověku nedaří vůbec nic, pak zas, kdy má pocit, že se mu daří vše, na co sáhne. Ale to k tomu patří. S tím bojuje každej," ví Davidová.

To ostatně předvedla před Vánoci ve francouzském Annecy, kde 62. místem ve sprintu zajela nejhorší závod ročníku a překvapivě se nedostala do stíhačky.

Následná televizní zastávka v mix-zóně ji zastihla ve vrcholné rozladěnosti.

"Nevím, nevím, jela jsem na nic. Nevím, co se se mnou děje tak obecně," prohlásila až úsečně.

Ze zvláštního rozhovoru se o pár dní později dokonce stalo téma při vyhlašování ankety Sportovec roku, v němž Davidová obsadila šestou příčku.

"Tahle příprava a sezona je pro mě nějaká těžší než obvykle. Asi je to nějaká část života, i toho biatlonovýho, že to teď nebylo všechno úplně takový sluníčkový," vyprávěla před začátkem nového roku.

Od té doby skončila v individuálních závodech dvakrát do desítky, se smíšenou štafetou, která se letos jela poprvé až v Oberhofu, byla devátá. To je umístění, které bude chtít s týmovými kolegy jednoznačně v Pekingu překonat.

V těžké konkurenci to vůbec nevypadá jako lehká mise. Lehká nikoli, nemožná ovšem taktéž ne.

Trenéři budou chtít samozřejmě postavit to nejlepší. Tohle jsou Hry, vrchol olympijského cyklu.

S velkou pravděpodobností se tak v sobotu 5. února postaví Davidová na trať společně s Jessicou Jislovou, která prožívá nejlepší sezonu kariéry, a také Michalem Krčmářem. Poslední jméno je s otazníkem, kandidátů je vícero.

"Pro mě takovým největší zážitkem bylo, když hrála česká hymna na mistrovství světa, tak to bylo něco, kdy jsem si uvědomila: Wow, tohle je super pocit a zážitek, chtěla bych ho ještě někdy zažít znova," přiznává Davidová.

Teď je vůbec poprvé v Pekingu.

"Trochu mě mrzí, že se olympiády nedělají v areálech, které už jsou vystavené. Když se řekne zimní sport, asi si nikdo nepředstaví Čínu nebo Koreu. Je škoda, že se takové světové akce nedělají na místech, kam to patří, kde to zapadne," uvažovala před sezonou v Českém rozhlasu.

Bude mít ale chuť závodit v devětadvaceti ještě za čtyři roky v olympijské Itálii?

V minulosti se už totiž Davidová několikrát vyjádřila v tom smyslu, že Hry v roce 2022 zřejmě budou její poslední.

Na druhou stranu - za dva roky čeká Vysočina Arenu opět po letech mistrovství světa. Lákadlo veliké. Odtud je už do olympiády časově krapet blíž.

Není tajemstvím, že má velice blízko ke zvířatům, za sebou má studium na České zemědělské univerzitě, v budoucnu by se chtěla věnovat veterině.

Ale s úspěchy roste i chuť.

A už jen fakt, že poslední dva roky prožívá závody v bublině prakticky bez přítomnosti fanoušků, by její vizi mohl zviklat.

Zářez v některém ze závodů ve vysokohorském Čang-ťia-kchou by k tomu byl více než pádným argumentem.