Írán pod tlakem. Myšlenky na fotbal zatmívají protesty i sebevražedné drony nad Ukrajinou

Španěl Santiago Sánchez se rozhodl, že se vydá z Madridu až do Kataru pěšky. Na dlouhou jedenáctiměsíční pouť vyrazil jen s malým kufrem a chtěl dorazit na úvodní zápas svého týmu na mistrovství světa. To se mu velmi pravděpodobně nepoštěstí.

Ztratil se v Íránu. Naposledy na začátku října od něj přátelé a příbuzní dostali zprávu, že překračuje irácko-íránskou hranici. A pak už nic. O několik dní později informovalo španělské ministerstvo zahraničí, že je na 99 procent ve vězení v Teheránu. Podle lidskoprávní organizace HRANA byl Sánchez zatčen ve městě Saqqez, kde byla pohřbena Mahsá Amíníová.

Dvaadvacetiletou ženu kurdského původu v Teheránu zatkla mravnostní policie kvůli porušení pravidel oblékání a ve vazbě za dosud nevyjasněných okolností zemřela. Podle úřadů bylo příčinou smrti neurologické onemocnění, kterým Amíníová údajně trpěla ještě před zásahem policie. Rodina však uvedla, že dívka byla hrubě bita.

V polovině září se následně zvedla ohromná vlna protestů. Do ulic vyšly každý den tisíce lidí a bezpečnostní složky ostře zakročily. Podle neověřených odhadů organizace HRANA za měsíc demonstrací bylo zatčeno více než 12 500 lidí a 250 lidí, včetně mnoha nezletilých, bylo zabito. Vysoké procento zatčených tvoří vysokoškoláci, výjimkou nejsou ani novináři. Podle Reportérů bez hranic jsou jich uvězněny více než tři desítky.

Ve vyostřené atmosféře se Írán připravuje na mistrovství světa. Legendě legend Alímu Daeímu zabavily íránské úřady na týden cestovní pas. Třiapadesátiletý útočník, který je se 109 góly druhým nejlepším reprezentačním střelcem historie po Portugalci Cristianu Ronaldovi, na sociálních sítích vyzval k řešení problémů íránského lidu místo represí, násilí a zatýkání. Kvůli kritice úřadů byl zatčen také bývalý reprezentant Hosejn Mahíní.

Na dálku se k protestům připojil také útočník Sardár Azmún z bundesligového Leverkusenu. "Hanba vám všem za to, jak bezstarostně vraždíte. Dlouhý život íránským ženám," napsal na sociální sítě. Později byl příspěvek smazán.

Ostrý konflikt kvůli rozdílným názorům se údajně rozhořel mezi Azmúnem a dalším hvězdným ofenzivním hráčem Mahdím Taremím na zářijovém soustředění v Rakousku. Roztržka se prý odehrála poté, co Azmún na sociálních sítích uvedl, že "pravidla národního týmu" nedovolují hráčům vyjádřit se k protestům, a zároveň napsal, že je ochoten obětovat svou účast na šampionátu za "jediný vlas na hlavách íránských žen". Komentář Azmún ovšem velmi rychle smazal a začal se vyjadřovat obezřetněji.

Z řad fanoušků se objevila kritika, že loajalita některých hráčů byla zajištěna nabídkou koupě nemovitostí či drahými auty. Jiní si zase stěžovali, že v době po smrti Amíníové fotbalisté neuctivě slavili vítězství v přátelském utkání nad Uruguayí a uspořádali oslavu 30. narozenin pro brankáře Alírezu Beiranvanda.

Staronový portugalský trenér íránské reprezentace Carlos Queiroz bude mít co dělat, aby šrámy zacelil, tým sjednotil a nasměroval čistě k fotbalu. Mimochodem návrat kouče, který dostal Írán na předchozí dva šampionáty, se také neobešel bez kontroverzí.

Devětašedesátiletý kouč se týmu ujal teprve tři měsíce před startem turnaje a na lavičce nahradil Dragana Skočiče. Chorvatský trenér sice s týmem postoupil na mistrovství, ale v červenci byl po sérii špatných výsledků odvolán. Následně byl dosazen zpět, ale po zvolení Mahdího Tádže do čela íránského svazu u týmu skončil definitivně.

Patří Írán na mistrovství světa?

Záhy po smrti Amíníové a následném propuknutí protestů se vyrojily hlasy, aby se Írán nemohl zúčastnit světového šampionátu. Vyzvala k tomu také lidskoprávní organizace Open Stadiums. Důvodem není jen smrt Amíníové, ale také mimo jiné boj za práva íránských žen chodit na fotbalové zápasy.

Články regulí FIFA se totiž týkají lidských práv a mimo jiné zakazují diskriminaci na základě pohlaví, rasy, víry atd. Trestem může být i vyloučení z federace.

"Íránský fotbalový svaz je nejen komplicem vládních zločinů, ale je také nebezpečím pro ženské fanynky všude, kde národní tým hraje. Na fotbale by mělo být bezpečno pro všechny," napsali představitelé Open Stadiums.

"Proto pochybujeme o tom, že by FIFA měla dát Íránu možnost vystoupit na světové scéně, když nejenže nerespektuje základní lidská práva, ale vraždí a mučí vlastní lid. Kde jsou zásady FIFA, které má zavedené ve vlastních pravidlech? Proto vyzýváme FIFA, aby na základě článků tři a čtyři okamžitě vyloučila Írán z letošního šampionátu v Kataru," přidala na konci září organizace.

O tom, že by Írán neměl na mistrovství hrát, ovšem uvažují i sami obyvatelé této muslimské země. Někdejší reprezentant a později trenér národního týmu Jalal Talebi, který dovedl Írán k historickému vítězství nad Spojenými státy na šampionátu v roce 1998, řekl, že podporuje protesty, a uvedl, že "není čas" na to zúčastnit se mistrovství v Kataru. Zváží, jestli bude utkání spolukomentovat pro zahraniční televizi, a možná nebude šampionát vůbec sledovat.

"Jak bych se mohl cítit při sledování fotbalu, když můj soused, můj bratr, můj krajan a krajanka jsou v tak špatné situaci?" položil řečnickou otázku v rozhovoru pro New York Times.

Írán drtí také pomoc agresivnímu Rusku

Zatímco íránská reprezentace se připravuje na boje v základní skupině se Spojenými státy, Anglií a Walesem, objevila se další politická rozbuška.

Podle zjištění ukrajinské rozvědky ruská armáda využila k útokům na Ukrajinu několika stovek dronů íránské výroby Šáhed-136. Rusko si údajně v Íránu objednalo na 1700 bezpilotních letounů různých typů.

"Zatímco si bude íránské vedení s potěšením vychutnávat zápasy svého národního týmu na mistrovství světa, budou Ukrajince zabíjet íránské rakety a drony," shrnul šéf ukrajinského klubu Šachtar Doněck Sergej Palkin a zároveň se vyslovil pro vyloučení Íránu z turnaje.

Předseda ukrajinského svazu Andrij Pavelko na to navázal a rovnou vyzval k vyloučení Íránu z FIFA.

Trochu ironicky s přihlédnutím k jeho minulosti pak vyznívá apel někdejšího šéfa FIFA Seppa Blattera, který rovněž vyzval k vyloučení Íránu kvůli potlačování lidských práv. Nedodal ovšem, že v Íránu se protestovalo i v době, kdy byl sám v čele FIFA, a federace tehdy také nikterak nezasáhla.

Hořké vítězství v hořkých časech

Jak by mohlo také vypadat vystoupení íránských fotbalistů na mistrovství světa, ukázalo finále tamního superpoháru na začátku listopadu. Zvítězil tým Esteghlal, ale hráči triumf neslavili. Naopak, střelec vítězného gólu plakal, jiný spoluhráč si na dres napsal jméno mladého fanouška, kterého zastřelily bezpečnostní složky, při předání poháru fotbalisté jen zasmušeně zkřížili ruce.

Státní televize vysílání ceremoniálu raději přerušila. Během utkání mistrovství světa se dá očekávat, že také bude přistupovat k přenosům s maximální obezřetností a nikoli nepravděpodobné je i vysílání s mírným zpožděním.

Írán přese všechno míří do Kataru a je připraven bojovat na hřišti. Nutno dodat, že tato země udržuje napjaté vztahy s několika arabskými zeměmi, ale Katar byl v posledních letech jejím vzácným spojencem. Na rozdíl od mnoha jiných účastníků zní z Íránu na adresu katarských organizátorů chvála. Pohled na situaci utlačovaných dělníků se oproti tomu evropskému či americkému hodně liší.