Momenty roku 2019: Co nejvíc zaujalo redakci ctsport.cz?

Pavel Jahoda: Na který zápas z roku 2019 nezapomenete?

Jsou zápasy, na které se zapomene rychle. Květnová odveta semifinále Ligy mistrů mezi Liverpoolem a Barcelonou mezi ně ovšem rozhodně nepatří. Přitom po prvním měření sil vše vypadalo na jasnou záležitost. Katalánci vyhráli 3:0 a jeli si do Anglie pro pohodový postup. Reds hnáni fanatickým publikem však doma předvedli obrat, který patří do zlatého fondu. 1:0 po poločase, 3:0 v 56. minutě. Vše pak vyvrcholilo nečekaným a zároveň dokonalým rohem. 79. minuta, 4:0 a hotovo. Sečteno podtrženo, reklama na fotbal jako hrom a obrovský zážitek pro každého fanouška. Až na ty barcelonské.

Reklamou na český fotbal pak byly výkony Slavie. Ať fandíte komukoli, objektivně je potřeba přiznat, že rok 2019 patřil na tuzemské scéně právě sešívaným.

Ovládli ligu, pohár a také Superpohár. Samostatnou kapitolou je pak působení Pražanů v Evropské lize a Lize mistrů. Ať už se jedná o neuvěřitelný závěr v osmifinále EL se Sevillou, či statečné výkony v základní skupině LM proti gigantům jako Barcelona, Inter či Dortmund, po nichž slyšeli svěřenci kouče Jindřicha Trpišovského chválu ze všech stran. Ano, postup ani velký bodový zisk z toho nebyl. Pocit, že český tým zase jednou dokáže konkurovat i těm nejlepším, ovšem ano.

Ota Duben: Od Genku přes Sevillu až do pohádky

Chladný valentýnský večer po remíze s Genkem. Odcházím z Edenu a přemýšlím, kolik podobných zápasů už jsem v poslední době na vlastní oči viděl. APOEL, Villarreal, Astana, Dynamo Kyjev, Kodaň, Genk - šest utkání, jediný gól, a to ještě z penalty. Je to jasné, nosím smůlu, říkám si a slibuji sám sobě, že pokud by Slavia nakonec přes Belgičany postoupila, na další domácí zápas nepůjdu.

Neměním názor, ani když z osmifinálového osudí vypadne atraktivní Sevilla, ani když si červenobílí přivezou z Andalusie nadějnou remízu 2:2. A jak říkají Angličané, zbytek je historie.

Ne, tím nechci říct, že bych měl jakýkoli podíl na výsledku magického večera, ve kterém Slavia přešla přes španělského superfavorita po heroickém výkonu v prodloužení. Jen že jsem svůj největší sportovní zážitek letošního roku viděl jen v televizi. Následoval statečný souboj s miliardářskou Chelsea, první double od roku 1942, návrat po dvanácti letech do Ligy mistrů, absolutní dominance v domácí lize a snad poprvé od "hřebíkovské" Sparty z podzimu 2001 vědomí, že český klubový fotbal dokáže být konkurenceschopný i proti gigantům formátu Barcelony.

Marek Ustohal: Fenomenální jízda Ajaxu jako příklad pro ostatní

Třináct let čekal Ajax na postup ze základní skupiny Ligy mistrů, a když se konečně dočkal, oslnil celý fotbalový svět. Než se přitom do milionářské soutěže vůbec probojoval, musel projít třemi kvalifikačními koly. Pak už to byla fenomenální jízda. Náctiletý kapitán Matthijs De Ligt, jeho kamarád z dětství Frankie De Jong a řada dalších mladých hvězd v čele s Hakimem Ziyechem a Donnym Van de Beekem. Tehdy třicetiletý Dušan Tadić, nejlepší střelec týmu, jim skoro mohl dělat tátu.

Byl to příběh skutečných emocí a týmového ducha, který spolu s nezpochybnitelným talentem stál za nejpohádkovějším fotbalovým tažením od té doby, kdy Leicester naprosto šokoval triumfem v Premier League před čtyřmi roky. Svěřenci Erika ten Haga hráli objektivně nejlepší fotbal a byli krok od finálové účasti, v závěru dvojutkání s Tottenhamem však doplatili na nezkušenost a touhu hrát pohledný ofenzivní fotbal bez ohledu na okolnosti. I tak ale, nebo možná právě proto, představují příklad pro všechny menší týmy, které touží po velkém úspěchu.

Ondřej Nováček: Jak Dynamo udělalo průvan

Byla to velká jihočeská sláva, když fotbalisté Českých Budějovic postoupili letos v květnu po čtyřech letech do nejvyšší soutěže. Záhy tak mohli na vlastní kůži okusit, že rozdíl mezi druhou a první ligou je značný, a to velmi. A nejen v rozpočtu, který na Střeleckém ostrově opravdu není kdovíjaký.

Úvod - až na výjimku s pod novým trenérem sehrávající se Spartou (což na Letné beztak trvá už půl roku) - mělo Dynamo špatný, začátkem října ale přišel proti Bohemians 1905 zlom. Soubor Davida Horejše se probral. A začal bavit.

Týmu znatelně pomohla výztuha obrany v podobě velezkušeného stopera Tomáše Sivoka a brankáře Jaroslava Drobného. Defenziva se vůbec zvedla, s góly se rozjel Lukáš Havel, vystrkovat růžky začal i Benjamin Čolič. A než si David Ledecký vzpomněl na svou druholigovou gólovou jízdu z minulé sezony, střelhbitě za něj zaskočil Ivan Schranz.

Budějovice jsou nyní těsně pod skupinou o titul, což je naprosto adekvátní místo, ve které by kdekdo před tímhle ročníkem nevěřil. I kvůli tomu, že zkraje září opustil týmové barvy hostující talent Lukáš Provod. Je nabíledni, že Horejš odvádí spolu se sportovním ředitelem Martinem Vozábalem dobrou práci. Budějovice zkrátka ještě budou "zlobit", a to je pro ligu moc dobře.

Jakub Vaněk: Největší porážka. Ale krásná

Když jsem 1. listopadu seděl v letadle a mířil do Londýna na fotbalový zápas Arsenal - Wolverhampton, napadlo mě několik scénářů. Mimo jiné i ten, že dlouhodobá krize domácích dosáhne vrcholu po drtivém vítězství hostů a že od nevole fanoušků nebudu ušetřen ani v novinářském sektoru.

Nezáživné utkání skončilo 1:1 a zaplněné hlediště Emirates Stadium reagovalo dle očekávání ohlušujícím pískotem. Já nicméně nezoufal, nezapomenutelný zážitek jsem měl za sebou už několik hodin před úvodním hvizdem.

Anglie totiž v dopoledních hodinách usilovala ve finále mistrovství světa v ragby o zlato. Na doporučení jsem zamířil do dvoupatrového sportovního baru kousek od svého přechodného bydliště a celé střetnutí hltal elektrizující atmosféru.

Ano, titulem šampionů se pyšní Jihoafrická republika. Pro mě však vyhráli příznivci Albionu. Přiznám se, že v některých pravidlech mám stále trošku hokej, ale tenkrát to žádnou roli nehrálo. Každý anglický yard, úspěšný trestný kop, skládku soupeře, předhoz, povedený maul či mlýn nešlo nevnímat. Jaká euforie by asi zavládla po případném triumfu?

Petr Musil: Český hokej zase bavil

Vzpomenu si na klíčové bitvy hokejového národního týmu v roce 2018 a vybavuje se mi zmar. Čtvrtfinálová porážka na mistrovství světa v Dánsku nebo prohraná bitva o bronz na olympijských hrách v Pchjongčchangu. Z obou utkání jsem měl podobný pocit. Šlo vycítit, že čeští hokejisté byli vždy o krok pozadu a soupeř má navrch, i když někdy nepatrně.

Na šampionátu v Bratislavě jsem viděl úplně něco jiného. Svěřencům Miloše Říhy to jezdilo. Zaujala mě dynamika, s kterou se hráči valili do útoku. V paměti mi utkvěl hlavně duel o třetí místo, kde jsme například ve třetí třetině "sbornou" válcovali. Ano, dá se namítnout, že Rusové na utkání o bronz lidově řečeno kašlou. Jenže to je jejich problém. Já viděl na hráčích, že chtějí právě za tu laxnost soupeře potrestat.

Bohužel to nevyšlo - porážka 2:3 po nájezdech. Rusko bralo bronz hlavně díky famóznímu výkonu jednoho z nejlepších brankářů světa Andreje Vasilevského. Chytal jednu tutovku za druhou a vše se stoickým klidem. Co je však podstatné? Že hokej národního týmu zase bavil. Se 47 vstřelenými góly byl nejofenzivnější na turnaji. V top pětce bodování jsme díky kapitánovi Jakubu Voráčkovi měli zastoupení po dlouhých 8 letech. Přání do dalšího roku? Ať to není nuda.

Markéta Uhlířová: Z Vimperka až mezi hokejové hvězdy

Když chytal Šimon Hrubec v klukovském věku na zimáku ve Vimperku střely svých spoluhráčů, dělali si jejich otcové legraci, jak se jednou budou chlubit, že viděli vyrůstat hvězdu. A rodák ze šumavské hokejové bašty se letos hvězdou skutečně stal. Dotáhl to na mistrovství světa a k angažmá v KHL. Na šampionátu rozhodně nebyl jen do počtu, pomohl k výhře nad Norskem 7:2 a důvěru dostal i v důležitém utkání o bronz, kde český tým vypadl až po nájezdech.

Přiznám se, že poté, co v soutěži před pár lety skončil Lev Praha, sleduju KHL jen okrajově. Podle Šimonova profilu na sociálních sítích se ale zdá, že je v klubu Red Star Kunlun spokojený. A kromě vlastních výkonů myslí i na ostatní – založil organizaci brankářů z Česka i Slovenska, kteří pomáhají například parahokejistům. Ve Vimperku se zkrátka rodí dobří lidé!

Lenka Prchlíková: Kladenský návrat pod taktovkou pana J.

Jakožto obyvatelka Kladna mám jasnou volbu – největším sportovním momentem roku 2019 byl pro mě návrat Rytířů do extraligy, a to za přispění nejznámějšího českého hokejisty Jaromíra Jágra. Ten se sice vrátil na ligové stadiony již v roce 2018, ale brzy se zranil a do zápasů nastupoval jen formálně. Kladnu pak postup do extraligy unikl především kvůli souhře nepříznivých výsledků.

Své uzdravení načasoval Jágr téměř pohádkově na rok a den od posledního odehraného zápasu. Nastoupil a hned na sebe strhával pozornost – obránců, novinářů a hlavně fanoušků. Spolu s Tomášem Plekancem byli nejen lákadlem pro diváky, ale především strůjci úspěchu – Kladno bylo po základní části druhé, přes play-off první ligy prošlo do baráže a v dubnu hráči i fanoušci slavili vytoužený postup do extraligy. A protože jistotu postupu získali Rytíři v zápase, v němž Jágr vstřelil všechny čtyři branky, mohl se ve všech médiích objevit ten krásný a pravdivý titulek – Jágr dovedl Kladno do extraligy!

Není to ale jen ten návrat. Před začátkem sezony skuteční i hospodští odborníci odhadovali, že Kladno si odehraje jeden ročník v extralize, bude se pohybovat někde na chvostu a díky novému formátu se jako jediný sestupující celek propadne zpět do první ligy. Středočeši ale drží s ostatními týmy krok. Věřím, že Rytíři na jaře svou misi v extralize neukončí.

Tomáš Řanda: NHL v Praze tahákem se vším všudy

Na další návštěvu nejlepší hokejové ligy světa musela Česká republika čekat dlouhých devět let. V roce 2010 přijely Boston s tehdejším Phoenixem a podobně jako o dva roky dříve šlo spíš o komorní zápasy. Letos se NHL konečně vrátila a nabídla z českého pohledu zajímavé taháky.

Hlavní osobností jedinečného zápasu v Praze mezi Philadelphií a Chicagem byl Jakub Voráček, zřejmě nejlepší český zástupce posledních let. Na druhé straně nastoupil k premiéře Dominik Kubalík, možná nejnadějnější tuzemský kanonýr, který před odchodem za oceán působil v Evropě. V dresu Blackhawks se navíc objevil i David Kämpf.

A O2 arena tentokrát viděla parádní show. V týdnu mohli hokejoví fanoušci nejprve navštívit oficiální tréninky obou týmů a pak už došlo na soutěžní utkání. V hale byla oproti předchozím duelům mnohem bouřlivější atmosféra, možná i z důvodu dlouhé proluky. A výsledek? Sedm branek, zámořské hvězdy typu Claudea Girouxe, Patricka Kanea nebo Jonathana Toewse a exkluzivní hokej.

Tahle akce se prostě vydařila a čeští fanoušci se už teď mohou těšit na příští sezonu. To totiž přijede aktuálně nejlepší kanonýr celé ligy – David Pastrňák z Bostonu.

Vojtěch Jírovec: Dvouhodinová hranice padla

Že se překonáním dvouhodinové maratonské hranice cosi změnilo, zaregistrovali v říjnu i ti z nejstatečnějších ignorantů běžeckého sportu. Vídeňská trať měřila čtyřicet dva kilometrů a kousek a Eliud Kipchoge ji zvládl za jednu hodinu, 59 minut a čtyřicet vteřin. Nikdo v historii maraton nezaběhl rychleji. Kipchoge to dokázal. Dvě hodiny padly.

Kvůli neregulérním podmínkám nebyl přelomový čas uznán jako oficiální světový rekord, to se však jevilo jako druhotné. Běh Kipchogeho a jeho družstva vodičů byl z druhu podívaných, které fascinují, zároveň ale přináší i mnohé otázky. Jak moc pomáhají vodiči? A kolik procent z času srazily boty s karbonovými pláty v podrážce?

Současný maratonský běh je vzrušujícím světem, kde se potkávají nejnovější technologie s lidskými limity. Nelze se netěšit na jednu z velkých událostí sportovně našlapaného roku 2020: olympijský souboj Kipchogeho s Kenenisou Bekelem. Tedy mužem, jehož výčet úspěchů je snad ještě zářivější.

Jan Dvořák: Prskavec zase ukázal, jak ho to v lodi baví

Letos vyhrál, co se dalo. Ale byly to nervy, když čekal na svou finálovou jízdu ve španělském Seu d'Urgell. Nešlo o nic menšího než o titul mistra světa a kajakář Jiří Prskavec, který startoval jako poslední, potvrdil roli favorita. "Byly to nervy, ale já to mám rád, vždycky když jsem pod tlakem, tak podám nejlepší výkon," řekl mistr světa ve vodním slalomu. K tomu ve své disciplíně vyhrál celkové hodnocení Světového poháru a sezonu končil jako jednička světového pořadí.

Tak přesně to má být: otočit ten tlak, který na vás působí, a dokázat ho využít k tomu, aby vás nastartoval do nejvyšších obrátek. To Prskavec umí, vypadá to, že se na lodi pořád baví, a je to tak. "Vždycky, když po sezoně nejsem pár dnů v lodi, tak se těším, až si do ní zase sednu," tvrdí a my se můžeme jen těšit, co předvede na olympijských hrách v Tokiu. Tedy, jestli se kvalifikuje.

Hynek Roleček: Srdečné úsměvy z Anterselvy

Při sledování sportu mě láká jedna věc. Zní to trochu jako klišé z reklamy, ale prostě rád objevuji. Taková malá dobrodružství při dlouhodobém sledování toho kterého talentu, to mám na mysli. Před pár lety se do éteru vzneslo jméno Markéta Davidová. Začalo to nenápadně, ale poslední dva roky už je to zcela očividné. Z talentu se stala hvězda.

V kalendáři čtvrtek 24. ledna a v Anterselvě byl na programu sprint. Prosluněný areál jako vždy, ale závěr už zdaleka tak obvyklý nebyl. Markéta trefila všech deset terčů a musela čekat. Kaisa, Marte a Laura - vcelku pěkná společnost. Všechny čtyři se vešly do rozmezí několika málo sekund. Drama až do posledních odpichů německé fenoménky, největší soupeřky Gabriely Koukalové. Závěr Laury Dahlmeierové ale byl o něco více "hlemýždí", než by mohlo stačit na triumf. Ten slavila česká vycházející hvězda. Kolik ještě vykouzlí biatlonovým fandům úsměvů svým vítězným úsměvem?

Jiří Kalemba: Parta pokorných kluků se postarala o něco mimořádného

Basketbalové mistrovství světa v Číně. Co k tomu ještě dodat, že? Národní tým dokázal pobláznit republiku a jeho tažení za nečekaným šestým místem připoutalo k oranžovému míči ohromné množství nejen sportovních fanoušků. Největší šampionát v historii, historicky první účast pro Čechy a k tomu daleká a exotická Čína. Zrodil se neopakovatelný mix zážitků a prožitků z výkonů reprezentačního výběru trenéra Ginzburga.

Na sociálních sítích se pěly ódy na Tomáše Satoranského a spol. Herci Dejvického divadla vytvořili před čtvrtfinále s Australany virální video vzkaz. Basketbalový úspěch přesáhl běžný sportovní rámec velké události. Spousta lidí už na ty dva týdny v Číně nikdy nezapomene. Parta pokorných a skromně vystupujících kluků se postarala o něco mimořádného a za to jim patří velký dík.