Mrazení v zádech, ale i velké kontroverze. Haka opět straší soupeře a na MS není jediná
Jen video s ním vyvolává mrazení v zádech, a co teprve zažít ho naživo. O čem je řeč? O slavném maorském tanci haka, který tradičně před každým zápasem předvádí ragbisté Nového Zélandu. I díky němu mají All Blacks ve světě tolik fanoušků, a někteří dokonce čekají právě jen na legendární vystoupení. To je ale spojeno i s celou řadou kontroverzí. Šampionát ovšem nenabídne jenom haku. Který národ má v repertoáru cibi, siva tau či sipi tau?
"Ringa pakia! Uma tiraha! Turi whatia! Hope whai ake!" (Tleskněte rukama o stehna! Vypněte hruď! Pokrčte kolena! Pokrčte kyčle!) Tyto věty by každý novozélandský reprezentant v ragby měl dokázat odříkat, i kdybyste ho vzbudili z tvrdého spánku uprostřed noci.
Jde o start nejslavnější verze haky, tedy rituálu, kterým se All Blacks snaží zastrašit soupeře před každým zápasem, do něhož jdou. Její název zní "Ka Mate" a přinesla hráčům v černých dresech s bílým znakem kapradiny slávu a popularitu mezi příznivci ze všech koutů světa.
Haka patří k Novému Zélandu a některým jeho sportovním týmům již neodmyslitelně. Stačí vzpomenout na nedávný šampionát basketbalistů, kde bojový tanec nemohl chybět. Nejznámější je ale právě ve spojení se světem ragby.
Ka mate během MS 2015:
Když se na trávníku rozjede, fanoušci často tají dech. Pokřik nesoucí se stadionem spojený s grimasami, tleskáním, plácáním a sehranými pohyby je velkolepou podívanou, jejímž hlavním záměrem ovšem není údiv příznivců. Cílem je především posílit vlastní sebedůvěru a dostat soupeře pod tlak ještě před tím, než utkání začne. Což se často daří.
"Je to symbol, který ukazuje, kdo jsme a odkud jsme přišli. Původ je sazmořejmě u Maorů, ale v současnosti rezonuje ve všech," řekl bývalý kapitán All Blacks Richie McCaw.
Právě díky tomuto tanci mají povědomí o novozélandském týmu i lidé, kteří jinak ragby neznají a nikdy neviděli jediný zápas. Pravdou ale zůstává, že ne všichni mají haku v lásce a několikrát kvůli ní došlo ke sporům a kontroverzím.
Poprvé ještě v 19. století
Haka, tedy slavnostní maorský bojový tanec, k novozélandským ragbistům patří již dlouhých 135 let. Poprvé ji All Blacks předvedli už v roce 1884 na zápase v Austrálii a o čtyři roky později ji mohli vidět také fanoušci v Anglii, kde byli Novozélanďané na turné.
Prvotní haky se však se současnou podobou nedají srovnávat a vyvolávají spíše úsměv než pocit mrazení. Navíc nastalo i období, kdy All Blacks tanec dokonce vynechávali. Například v 70. letech minulého století při turné po Británii Novozélanďané předvedli předzápasový rituál pouze jednou z 26 duelů.
Haka z roku 1925:
Realita současnosti je diametrálně odlišná. Jít na zápas Nového Zélandu a nevidět haku? To by střetnutí nemohlo ani začít, jelikož rituál už je nedílnou součástí každého ragbyového zápasu All Blacks.
Zmíněnou "Ka Mate", kterou složil kolem roku 1820 Te Rauparaha, velitel kmene Ngati Toa, All Blacks poprvé předvedli v roce 1905, ale v současnosti už není jedinou, kterou velký favorit má v repertoáru.
Už dříve se objevovaly další verze, ovšem jen ojediněle. Až v srpnu roku 2005 došlo k velké změně. Před zápasem proti JAR Novozélanďané předvedli novou haku s názvem "Kapa o Pango", která byla napsána speciálně pro All Blacks.
A právě tato verze zazněla i během prvního vystoupení Zélandu na mistrovství světa v Japonsku, kde All Blacks usilují o třetí titul světových šampionů v řadě. V duelu proti Jižní Africe zafungovala skvěle, jelikož tým v černém vyhrál 23:13.
To však neznamená, že "Ka Mate" už je minulostí. Obě verze existují vedle sebe a národní tým si může vybrat, kterou z nich použije.
"Podřezání krku", pokuty... Haka vzbuzuje i kontroverze
S "Kapa o Pango" je každopádně spojena jedna z největších kontroverzí posledních let, co se týče tradiční haky. Tanec, který při premiéře nové verze vedl Tana Umaga, Novozélanďané zakončili gestem, které evokovalo podříznutí krku. To vyvolalo vlnu kritiky, jelikož někteří diváci posunek považovali za příliš agresivní.
S tím ale nesouhlasil autor nové haky a expert na maorskou kulturu a zvyky Derek Lardelli. "Když hráči předvádí "Kapa o Pango", jejich nohy hoří a lapají po dechu. Gesto znamenalo, že uchopili energii, kterou mají na levé straně, táhnou ji skrz srdce a plíce a poté ji vypustí. Díky tomu se před zápasem posílí," vysvětlil gesto Lardelli.
Není to ovšem jediný moment, který vyvolal ve spojení s hakou emoce. Už v roce 1991 se například Australan David Campese místo sledování rituálu rozkopával s míčem. Angličan Richard Cockerill zase přímo došel před jednoho z Novozélanďanů Norma Hewitta a omezoval ho při předvádění tance. Následovalo pošťuchování a i zásah sudího.
"Láska" mezi oběma aktéry mimochodem přetrvala i další rok, kdy se po jednom utkání a pár vypitých pivech potkali v Dunedinu a Cockerill ze setkání odešel s monoklem na oku.
Provokace Richarda Cockerilla
Právě přílišné přiblížení soupeře bylo častým protestním činem. V roce 1989 Irové došli ruku v ruce až přímo před Novozélanďany a nechybělo mnoho, aby proběhla vášnivější výměna názorů.
Kvůli novozélandskému rituálu proto došlo v moderních pravidlech k úpravě a týmy by měly mít od All Blacks při tanci jistý odstup. To se však rozhodli porušit Francouzi, a to hned dvakrát. Nejprve v roce 2007 a poté o čtyři roky později, za což si vykoledovali pokutu.
Jinou formu provokace zvolil Wales v roce 2008. Pro soupeře All Blacks je normální, že se po provedení haky rozejdou. Velšané ovšem zůstali stát na místě, na což zareagovali stejným způsobem Novozélanďané a celou situaci pak musel řešit rozhodčí.
Haka v utkání Wales - Nový Zéland
Poslední událost mající ohlas proběhla právě na šampionátu v Japonsku, kdy během haky fanoušci podporující JAR začali zpívat "Olé, Olé, Olé". Kritika směřovala i na hráče, kteří se měli zase na Zélanďany smát.
Lídr All Blacks a rovněž vedoucí postava haky Kieran Read ale vášně mezi fanoušky uklidňoval.
Nejenom haka fascinuje diváky
O tom, že haka je neslavnější z předzápasových tanců, není pochyb. Na právě probíhajícím šampionátu ale není jediným. Hned další tři týmy mají v repertoáru podobný rituál.
Jedním z nich je Fidži, které předvádí tanec zvaný "cibi". Fidžijci ho poprvé ukázali v roce 1939, kdy národní tým byl na premiérové tour po Novém Zélandu. Za vznikem stojí tehdejší kapitán sir George Cakobau, jenž chtěl rituál, jako mají právě All Blacks.
Tehdy cibi fungoval skvěle, jelikož Fidži zůstává jediný týmem v historii, který na tour po Zélandu neprohrál jediný zápas.
Na rituál je pyšný i další bývalý kapitán Sale Sorovaki, který s cibi vyrůstal. "Je to jedna z věcí, kterou když uvidíte jako děti, okamžitě ji opakujete doma s kamarády. Když ji však poté předvádíte na stadionu na velké světové akci, je to něco neuvěřitelného," popsal.
Fidži se v roce 2012 rozhodlo cibi nahradit modernější, energičtější a dynamičtější verzí "bole", ale ta vydržela jen chvíli a v současnosti už stadiony opět zní klasika.
Předzápasový rituál má rovněž Tonga. Jeho název je "sipi tau" a vychází z tradičního kulturního tance "kailao". Premiéru měl na mistrovství světa v roce 1995 v Jižní Africe. Tehdy byl na hřišti i bývalý kapitán týmu Inoke Afeaki. "Připraví vás to na velký počet střetů, které vás čekají, a rovněž je to varování pro soupeře, že to pro ně bude fuška," popsal.
Sipi tau během před zápasem s Anglií:
Třetím do party je Samoa, jež tančí bojový tanec s názvem "siva tau". Poprvé ho tým ukázal na MS 1991 a nahradil "ma'ulu'ulu moa", jenž byl pomalejší a údajně málo děsivý pro soupeře.
Siva tau před zápasem s Ruskem:
Všechny reprezentační výběry už svoje tance na světovém šampionátu stihly předvést, ale s rozdílnou úspěšností. Zatímco Zéland a Samoa dokráčely k výhře, Fidži dvakrát a Tonga jednou padly.
