Triumfy a senzace roku: Deset památných okamžiků světového sportu 2019
Sportovní rok 2019 byl znovu plný velkých vítězství, šokujících porážek i rekordních výkonů. Pojďme se ve vánočním čase ještě jednou ohlédnout alespoň za některými z těch, na které by se nemělo zapomenout.
Impossible is nothing
Nikdy nepůjdeš sám, zpívá se v hymně fotbalového Liverpoolu. Po odvetě semifinále Ligy mistrů s Barcelonou by k ní měla definitivně přibýt druhá sloka - Nic není nemožné. "Reds" přes řadu šancí prohráli na Camp Nou 0:3 a o domácí zázrak se pokoušeli bez indisponovaných forvardů Salaha s Firminem. Na rychlý gól náhradníka Origiho ale navázal v úvodu druhého poločasu dvěma zásahy během dvou minut Wijnaldum a Katalánci znervózněli.
Definitivní rozhodnutí přišlo v 79. minutě, kdy Alexander-Arnold naznačil odchod od rohového praporku, aby vzápětí bleskově rozehrál a nachytal obranu Barcelony v nedbalkách. Číhající Origi z první s přehledem zavěsil a poslal domácí do finále. V něm Liverpool přehrál Tottenham 2:0 a navázal na 14 let starý triumf po jiné noci zázraků v Istanbulu.
Oi maamme, Suomi, synnyinmaa
Stejně jako před osmi lety se s Finskem na hokejovém šampionátu v Bratislavě příliš nepočítalo. A znovu z toho bylo zlato. Oba finské tituly měly kromě lokace dva společné jmenovatele - trenéra Jukku Jalonena a kádr takřka bez hráčů z NHL. Vysoká morálka a týmový duch vcelku nezkušeného výběru ale dovedly Suomi až na vrchol.
Vedle supertalentu Kaapo Kakka zářil zejména do té doby nepříliš známý brankář Kevin Lankinen, vyřazovací boje zas patřily kapitánu Marko Anttilovi. Dvoumetrový čahoun čekal na první gól celou základní skupinu. Pak ale ve čtvrtfinále se Švédskem vyrovnal při power-play, v semifinále proti Rusku vstřelil jediný gól a ve finále s Kanadou se trefil dvakrát, včetně vítězné branky.
Nightmare Team
Od výběru USA se na basketbalovém mistrovství světa tentokrát zlato nečekalo. Superhvězdy typu LeBrona Jamese či Stephena Curryho odřekly účast už dopředu a z 35 jmen původní širší nominace nakonec do Číny odcestovali jen čtyři hráči. Přesto bylo konečné sedmé místo po čtvrtfinálové porážce s Francií a následným nezdarem proti Srbsku obrovským šokem. A také nejhorším výsledkem Američanů na velkých turnajích v historii.
Ústup "Hvězd a pruhů" ze slávy komentoval smířeně i ambasador FIBA a legenda Lakers Kobe Bryant. "Už to není o tom, že by se zbytek světa pokoušel dostihnout Spojené státy. Zbytek světa už se na ně před nějakou dobou dotáhl. Dostalo se to do fáze, kdy USA něco vyhrají a něco prohrají, tak to zkrátka je," konstatoval Bryant.
Historická dvouhodinovka v Prátru
Loni se na Berlínském maratonu dostal jako první člověk v historii pod dvě hodiny a dvě minuty. Keňský vytrvalec Eliud Kipchoge ale nepřestával svými výkony udivovat ani v roce 2019 a zaslouženě podruhé za sebou získal ocenění pro atleta roku. V dubnu se v Londýně přiblížil pod minutu ke svému loňskému maximu a v říjnu na speciální akci v Prátru dokonce pokořil mytický čas dvou hodin.
Pomáhal mu k tomu hvězdný tým 41 vodičů, ve kterém nechyběli bratři Ingebrigtsenové, olympijský vítěz Matthew Centrowitz, evropský rekordman v půlmaratonu Julien Wanders, vicemistr světa Selemon Barega nebo mistr světa v krosu Jacob Kiplimo. Kvůli početné sestavě vodičů nemohl být výkon z Vídně uznán oficiálním rekordem, Kipchoge ale prokázal, že čas pod dvě hodiny je rozhodně v jeho silách.
Katarský národní hrdina
Šampionát s nesmyslnou lokací, v šílených klimatických podmínkách a s mizernou atmosférou. Kritizovat atletické mistrovství světa v Dauhá není vskutku nic těžkého. Alespoň nějaký smysl dal katarskému podniku až předposlední večer. Domácí hrdina Mutaz Issa Baršim vyhrál v nejlepším výkonu roku 237 centimetrů soutěž výškařů a obhájil dva roky staré prvenství z Londýna.
A to přestože po loňském zranění kotníku Baršim téměř nezávodil a do Dauhá přijel jen s výkonem 227 centimetrů. Jinak většinou prázdný stadion tentokrát bouřil od jeho prvního skoku na 219 centimetrech a pak znovu při každém pokusu. Hlavně když se až napotřetí zachránil na 233 centimetrech. Pak uspěl ještě dvakrát a na to už dvojice ruských soupeřů nedokázala odpovědět.
Wimbledonská senzace jménem Coco
Před začátkem Wimbledonu figurovala Corri "Coco" Gauffová na 313. místě žebříčku WTA a znal ji málokdo. Po úspěšné kvalifikaci, kterou zvládla jako nejmladší hráčka v historii, a šokujících skalpech trojice Venus Williamsová, Magdaléna Rybáriková a Polona Hercogová se jméno patnáctileté Američanky rozletělo po celém tenisovém světě.
Ve třetím kole rodačka z Atlanty otočila zápas navzdory dvěma mečbolům Hercogové a stala se nejmladší osmifinalistkou londýnského grandslamu od roku 1991, kdy to dokázala její krajanka Jennifer Capriatiová. Pak už sice nestačila na pozdější vítězku Simonu Halepovou, do konce roku ale dokázala ještě dojít do třetího kola na US Open a vyhrát první titul na elitním okruhu v Linci.
Dokonalá sezona pro Böa. Fourcadovi sebral titul i rekord
Březnové mistrovství světa v Östersundu suverénovi biatlonové sezony tak úplně nevyšlo. Nor Johannes Thingnes Bö ovládl z individuálních závodů "pouze" sprint a skončil druhý ve stíhačce. K finále Světového poháru na Holmenkollen tak cestoval s vědomím, že aby překonal rekord Martina Fourcada v počtu individuálních triumfů v sezoně, potřebuje vyhrát dva ze tří závodů.
Na předměstí Osla ale Bö znovu ukázal svou tvář vítěze. Vyhrál totiž nejen sprint a stíhačku, čímž přeskočil Fourcada, ale konkurenci nedal šanci ani v závěrečném závodě s hromadným startem. Maximum v počtu výher v jedné sezoně tak norský fenomén posunul na 16. Zároveň získal všechny čtyři malé glóby za jednotlivé disciplíny a samozřejmě i velký křišťálový glóbus za prvenství v konečném pořadí Světového poháru, které po sedmi letech sebral Fourcadovi.
142 centimetrů gymnastické dokonalosti
Pět ze šesti možných titulů získala na mistrovství světa ve Stuttgartu Simone Bilesová. Pouhých 142 centimetrů vysoká americká gymnastka tak rozšířila svoji sbírku už na 19 zlatých medailí a o dva nejcennější kovy překonala dosavadní maximum bývalého sovětského reprezentanta Vitalije Ščerba.
Čtyřnásobná olympijská vítězka z Ria triumfovala ve víceboji i v soutěži družstev, pak ovládla i individuální finále na přeskoku, na kladině a v prostných. Neuspěla jen ve své nejslabší disciplíně bradlech, Ščerbův rekord překonala na kladině. Stále teprve dvaadvacetiletá rodačka z Columbusu je už teď jednou z očekávaných hvězd olympiády v Tokiu, kde by přiští rok mohla získat rekordních pět zlatých medailí.
Bernalovi přihrála žlutý trikot nepřízeň počasí
Dvě etapy chyběly Julianu Alaphilippovi k tomu, aby jako první Francouz od roku 1985 projel vítězně cílem na Champs-Élysées. Jeho naděje však zhatil nástup Egana Bernala ve stoupání na Col d'Iseran a následná nepřízeň počasí, po které byla 19. etapa předčasně ukončena. Do žlutého se oblékl kolumbijský mladík a náskok už udržel až do Paříže.
Bernal dokázal v klíčové chvíli odjet všem soupeřům a společně se Simonem Yatesem se pustili do sjezdu. Po několika kilometrech byli ale spolu se všemi dalšími cyklisty zastaveni. Silnici směřující do cílového Tignes totiž pokryly kroupy a sesuvy půdy. Rozhodčí se tak rozhodli devatenáctou etapu předčasně ukončit, přičemž platily výsledky z vrchou Iseranu.
Rekordní horolezecký "grandslam"
Do historie horolezectví se zapsal Nepálec Nirmal Purja. Šestatřicetiletý bývalý člen britských speciálních vojenských sil zdolal všech čtrnáct osmitisícových vrcholů světa, a to během pouhého půl roku. Dosud držel rekord Kim Čchang-ha z Koreje, tomu to ale zabralo sedm let, deset měsíců a šest dnů. Na rozdíl od Purji to však dokázal bez kyslíkových přístrojů.
Svou misi s názvem Possible 14/7 zahájil Purja výstupem na Annapurnu 23. dubna a završil ji 28. října zdoláním Šiša Pangmy. Mezitím v květnu během 48 hodin vystoupil na vrcholy Mount Everestu, Lhoce a Makalu, čímž se rovněž zapsal do Guinnessovy knihy rekordů.
