S parťáky z Dukly vyrazil na Václavák škodovkou. U toho momentu jsme museli být, říká Kučera

Tehdy jednadvacetiletý Kučera jako voják v základní službě pod přísahou nemohl opustit Jihlavu. Ovšem se spoluhráči z Dukly brankářem Dominikem Haškem, útočníky Milanem Kastnerem, Tomášem Sršněm a Petrem Hrbkem se Vysočině pořádně vzdálili, až na Václavské náměstí do Prahy. "Řekli jsme si, že u této historické události musíme být. Na člověka ta masa lidí zapůsobila," vzpomíná.

Výlet hokejistů se mohl uskutečnit i díky volnější situaci, která už tehdy panovala i v Dukle. "Uniformy jsme měli ve skříni a bydleli jsme na samostatném baráku. Občas nás přišel někdo zkontrolovat, ať už to byl Jarda Holík nebo pan Augusta. Mívali jsme odpoledne volno po tréninku a mohli se pohybovat po Jihlavě," povídá pražský rodák.

V úterý 21. listopadu ještě hráli mistrovský zápas, pak naskákali do Haškovy zelené škodovky stodvacítky. "V autě jsme byli narvaní. Všichni ve sportovním, v teplákách a zimní bundy, vypadali jsme celkem zajímavě," směje se dvojnásobný mistr světa.

"Na okraji Prahy čekaly zásahové jednotky, Lidové milice. Naštěstí nikdo nezjistil, že jsme jeli do Prahy. Byl to z naší strany pěkný úlet a risk. Kdyby se něco semlelo, mohlo to s námi dopadnout všelijak," uvědomuje si s odstupem. 

Na Václavském náměstí se hokejisté drželi trochu stranou. "Při této demonstraci se lámal chleba. Soudruzi si ještě mysleli, že to mohou potlačit silou. Pohybovali jsme se raději nahoře u koně, nebo u schodů u muzea," připomíná Kučera.

"U nás v rodině se o režimu mluvilo a soudruzi byli v žebříčku úplně na dně."

Vzdor proti Sovětskému svazu měli hokejisté vštípený už od svých předchůdců. Ne jeden mladý hráč v té době četl knihy, nebo viděl snímky o duelech proti úhlavním rivalům. "To už jsme měli v sobě v šestnáctce v nároďáku. Cítil jste, že je musíte porazit. Nikdo Rusáky neměl rád," hlásí bývalý spolehlivý bek.

Základ k nesympatiím vůči komunistickému režimu a vrstevníkům s rudými dresy měl Kučera už z rodiny. "Měl jsem rodiče trochu starší. Dědeček ještě sloužil jako hajný u hraběte Kinského. Rodiče zažili padesátá léta a rok 1968 naplno. Vyprávěli mně něco jiného než lži, které byly ve školních učebnicích dějepisu," sděluje Kučera.

"Některé rodiny o tom nechtěly mluvit, aby se něco nestalo a děti se někde neprořekly. U nás se prostě o režimu povídalo pravdivě a soudruzi byli v žebříčku úplně na dně," přidává Kučera, jehož starší bratr Vojtěch v roce 1986 emigroval. 

Jako mnoha sportovcům i Kučerovi otevřel pád režimu cestu za vysněným zahraničním angažmá. V létě roku 1990 se už hlásil v Chicagu Blackhawks. Zahrál si i v Hartfordu, Vancouveru a Philadephii. Po třísezonní anabázi ve Spartě se opět vrátil do zámoří, aby si zahrál za Columbus, Pittsburgh a Washington.

"Bylo moje štěstí ohledně sportovní kariéry, že se toto událo, protože člověk neví, jestli je natolik silný, aby emigroval. Ještě se převrat načasoval tak, že jsem zrovna končil vojnu. Pak jsem mohl oznámit, že odcházím do zámoří a nikdo mi v tom nemohl bránit," říká Kučera, který celkově v NHL zapsal 477 startů.

Za Atlantikem ho přece jen pár věcí překvapilo. "Jezdili jsme s nároďákem šestnáctkou a osmnáctkou do západní Evropy a viděli obrovské rozdíly. Ovšem když jsem přicestoval do Ameriky, poznal jsem tam hodně nových věcí. Třeba bankomaty, kreditní karty. Vždyť to tady vůbec nebylo. Dostal jsi kartu, tady máš účet a starej se. Na druhou stranu jsem tam byl kvůli hokeji a klubu vám vždy pomohl," popisuje Kučera.

Momentálně je prezident mládežnického oddílu HC Letci Letňany. Po konci kariéry investoval většinu svých prostředků do výstavby haly v Letňanech a vyplatilo se. Z dobré práce v klubu vzešel například vítěz Stanley Cupu s Washingtonem Jakub Vrána.

"Zaplaťpánbůh, že teď lidi mohou jít na Letenskou pláň a vyjádřit se."

Třicáté výročí od listopadu 1989 moc dobře vnímá a dění nesleduje jen zpovzdálí. "Chystám se v neděli na Národní třídu. Říkal jsem si každý rok, že se tam musím podívat a splním si to teď na výročí s větším programem než býval v minulých letech," prohlašuje bývalý bek, který na domácí scéně slavil tři tituly, dva se Spartou a jeden se Slavií.

"Lidem se nedivím, mají právo na to se vyjádřit. Zaplaťpánbůh, že mohou jít na Letenskou pláň. Samozřejmě se mi také nelíbí, že je vláda podporovaná komunistickou stranou a místopředseda sněmovny je komunista. Z toho je člověku smutno," dodává zlatý medailista z Turnaje století.