Česká nej roku 2019: basketbalová pohádka, sběr titulů z MS a jízda Slavie

Se Satoranským v čele za sladkou premiérou na MS

Kdo by to byl býval řekl, že Česko dokáže pohltit velká basketbalová horečka, která přiková k televizním obrazovkám stovky tisíc fanoušků a některé dokonce přesvědčí k cestě do Číny. Přesně takový scénář ale nastal v zářijových dnech, kdy národní tým na mistrovství světa ukázal, jak vypadá heslo "Rvi se jako lev" v praxi.

Přitom před premiérou samostatného Česka na MS nikdo týmu moc šancí na velký úspěch nedával. Los k reprezentaci příliš přívětivý nebyl a navíc kvůli problémům s kolenem chyběla jedna z klíčových postav Jan Veselý. Jenže jakoby tyto překážky reprezentanty semknuly a o to více motivovaly.

Vše odstartovalo už ve skupině, kde po prohře s USA přišly výhry nad Japonskem a Tureckem a první šok v podobě postupu do osmifinále byl na světě. Další na sebe nenechal dlouho čekat a po triumfu nad dalším favoritem z Brazílie proklouzl tým kolem fantasticky hrajícího Tomáše Satoranského už do čtvrtfinále - tedy mezi nejlepších osm celků světa.

Česká pohádka v ten moment žila naplno a i když do boje o medaile nakonec reprezentace přes Austrálii neprošla, po výhře nad Polskem a závěrečném velkém výkonu, ale také prohře se Srby skončila na konečném šestém místě. Co to znamenalo? Velkou senzaci, vyrovnání nejlepšího československého výkonu a také jistotu olympijské kvalifikace. Přijde v ní další šok?

Prokletí Samkové se zlomilo v USA

Existují sportovci a není jich málo, kteří byli a jsou ve svých sportech velkými hvězdami sbírajícími úspěch za úspěchem, přesto je jedna soutěž, kterou nikdy nedokázali vyhrát a kdykoliv se jí účastnili, přišlo zklamání. Něco podobného dlouho prožívala snowboardcrossařka Eva Samková, ale prokletí mistrovství světa už je pryč.

Česká hvězda se tolik vytoužené zlaté medaile dočkala v americkém Utahu. Předtím hned na čtyřech šampionátech skončila mimo stupně vítězů a dokonce nejlepším umístěním pro ni byla až pátá pozice při premiéře v osmnácti letech. Na letošním MS si šla ale hned od startu tvrdě za svým. Ovládla kvalifikaci a poté i všechny jízdy včetně finále. Zaslouženě si tak odškrtla poslední velký cíl na své listině úspěchů, který jí chyběl.

Únorový triumf na MS ale pro Samkovou teprve snový rok započal. Ke zlatu přidala i druhé celkové vítězství ve Světovém poháru v kariéře, což jí vyneslo i korunu pro českou Královnu bílé stopy. Aby toho nebylo málo, šestadvacetileté závodnici se splní další velké přání, jelikož Dolní Morava dostala závod SP pro rok 2021.

Tři zlata, tři rekordy, druhá nejlepší sezona kariéry Sáblíkové

To Martina Sáblíková rozhodně o zlaté medaile z mistrovství světa nouzi nemá. Že letos sbírku však rozšíří o tolik, snad ani sama nečekala. Navíc když rok před tím bojovala s přetrvávajícími zdravotními problémy, které ji omezovaly jak v přípravě, tak i závodech.

Do nového roku ale česká rychlobruslařka vtrhla ve velkém stylu. Pryč byly nejpříjemné potíže a opět to byla ta Sáblíková, která sbírá úspěch za úspěchem a z níž mají soupeřky hrůzu.

Nyní dvaatřicetiletá hvězda od začátku roku hned třikrát překonala světový rekord, dvakrát v  závodě na 3000 metrů a jednou na 5 kilometrech. K nim přihodila zlato z MS ve víceboji v Calgary a totéž se jí podařilo v Inzellu na trojce a pětce. Sáblíková díky tomu zaokrouhlila počet nejcennějších kovů ze šampionátů na 20 a sezonu, v níž také podvanácté v historii opanovala celkové hodnocení Světového poháru na dlouhých tratích, označila na druhou nej v kariéře. Více je pro ni stále rok 2010 a úspěchy na olympiádě ve Vancouveru.

Změna kategorie není problém. Krpálek se zapsal do historie

Až do letoška se v historii nestalo, aby některý judista dokázal ve dvou nejtěžších kategoriích ovládnout mistrovství světa, ani se dostat do čela světových žebříčků. Pak ale přišel Lukáš Krpálek a vše se změnilo.

Český reprezentant vykročil z komfortní zóny vstříc novému dobrodružství už po olympiádě 2016. Právě v Rio de Janeiru získal poslední velké zlato, které mu ve sbírce kategorie do 100 kg chybělo. Novou motivaci se proto rozhodl hledat v posunu do vyšší váhy nad 100 kg a letošek mu dal další razítko, že udělal velice dobře.

V legendární japonské hale Budókan si na mistrovství světa vybojoval vytoužené zlato, když ve finále ve čtvrté minutě nastavení udolal domácího Hisajošiho Harasawu, jenž dostal třetí napomenutí za pasivitu. Pro Krpálka šlo po mistrovství Evropy, kde triumfoval v roce 2018, o druhý nejcennější kov na šampionátech v nejtěžší kategorii. Za rok se v Budókanu navíc bude bojovat znovu. V rámci olympiády. Stane se čerstvý český Sportovec roku, který je poprvé i světovou jedničkou nad 100 kg, ještě větší legendou?

Lezení na obtížnost nezná lepšího. Ondra bude chtít zlato i z OH

Lezení. Dříve sport, který v Česku skoro nikdo nesledoval. Nyní disciplína, která pravidelně plní stránky novin i webů. To vše díky Adamu Ondrovi. Opět prožil fantastický rok, který mu v jeden moment sice udělal pár vrásek na čele, ale vše dokázal napravit.

V první řadě je potřeba zmínit sérii úspěchů, které šestadvacetiletý český reprezentant s typickou kudrnatou hřívou dokázal posbírat. Dominoval zejména ve svém oblíbeném lezení na obtížnost. Zlato si odvezl z mistrovství světa, Evropy a celkově opanoval v této disciplíně také Světový pohár.

Druhou výraznou kapitolou je poté boj o olympiádu v kombinaci, kvůli které minimalizoval lezení na skalách. Ondra si mohl účast pod pěti kruhy zajistit na světovém šampionátu, jenže právě v lezení na obtížnost dle sudích šlápl na nýt, což ho sestřelilo na nepostupová místa. Nečekaná komplikace. Ale česká hvězda situaci zvládla v dodatečné kvalifikaci si dolezla pro letenku směr Tokio a šanci zaútočit na cenný olympijský kov.

Prskavec vládl a dostal se po bok Ronalda či Messiho

Aby těch nových českých mistrů světa nebylo málo, dalším, kdo se může po letošku pochlubit titulem světový šampion, je Jiří Prskavec. Reprezentační kajakář na něj dosáhl suverénně, když ve španělském Seu d'Urgell vyhrál s téměř dvousekundovým náskokem.

Jak sám říkal, letos cítil životní formu, tudíž druhé individuální kariérní zlato z MS podle očekávání nebylo jeho jediným výrazným úspěchem roku. Další přišel ve Světovém poháru, kde se mu podařilo obhájit celkové vítězství. Navíc stylově, když o titulu rozhodl vítězstvím v pražské Tróji.

Za skvělé počínání na vodě se Prskavcovi dostalo ocenění na souši. Ovládl anketu Kajakář roku a byl zařazen také mezi 31 sportovců jako třeba Rafael Nadal, Lionel Messi, Cristiano Ronaldo a další, kteří se uchází o triumf v novinářské anketě asociace AIPS o sportovce roku. Solidní bilance.

Podzim v lize bez prohry, reklama v Evropě a trofeje. Slavia zářila

Co se tuzemské fotbalové scény týče, rok 2019 měl jasného a nezpochybnitelného hegemona. Slavia Praha za poslední 365 dní posbírala velké úspěchy hned na několika frontách, udělala si v Evropě ohromnou reklamu a doma v současnosti nemá konkurenci. Důkazy?

O hře samotné už byly popsány stovky stran. Jindřich Trpišovský týmu vtiskl moderní, běhavý, fyzicky náročný styl, který svoji účinností zaujal doma i venku. Sešívaní na jaře ovládli ligu i domácí pohár a do vitríny přidali také trofej pro vítěze Superpoháru. Ještě dominantnější byli na podzim, kde nepoznali chuť porážky a inkasovali pouze čtyřikrát. Tak výbornou defenzívu v samostatné historii Česka nikdo neměl a o obhajobě je už nyní víceméně rozhodnuto.

Ještě výraznější stopu ovšem sešívaní zanechali na evropských pažitech. Na jaře to byla Evropská liga, kde dokráčeli až do čtvrtfinále a těsně nestačili na Chelsea. Zejména ale bitva se Sevillou a velkolepý obrat v odvetě bude ještě dlouho silně zapsán v paměti nejenom fandů Slavie. Na podzim už Pražané bojovali mezi úplnou elitou a i když ve skupině Ligy mistrů s favority Barcelonou, Dortmundem a Interem získali jen dva body, za výkony se jim dostala chvála ze všech stran a za reklamu pro český fotbal před nimi nelze nic jiného než smeknout.

Zakopnutí navzdory. Česká reprezentace na svátku fotbalu chybět nebude

Až v červnu odstartuje mistrovství Evropy ve fotbale, reprezentace mezi účastníky nebude chybět. Český tým tak znovu natáhl stoprocentní bilanci účastí na evropských šampionátech od rozdělení v roce 1993.

Že by ale postup byl bez nervů a představení na jedničku, to zase ne. Svěřenci trenéra Jaroslava Šilhavého prožili několik momentů, po kterých jim nebylo do zpěvu. Ať už to byl výprask 0:5 hned na úvod kvalifikace v Anglii, porážka 1:2 v Kosovu po bezkrevném a velice špatném výkonu či prohra 0:1 v Bulharsku, kdy už bylo o postupu nároďáku ale rozhodnuto.

To hlavní ale Češi zvládli a když jejich situace nebyla růžová, vždy zabrali. Nejvýraznějším bodem byla domácí výhra 2:1 nad favoritem z Anglie, který v kvalifikaci ME prohrál po 10 letech. Klíčový zápas s Kosovem pak ovládli stejným výsledkem a postup byl na světě. Kromě účasti v boji o post mistra Evropy je výbornou zprávou i to, že Češi začali hrát odvážněji a atraktivněji. Teď to ještě předvést na Euru, kde vyzvou Anglii, Chorvatsko a o třetím soupeři se ještě rozhodne.

Další senzace na lyžích. Ledecká poprvé ovládla sjezd v SP

Výhrou v loňskem olympijském superobřím slalomu Ester Ledecká spoustu lidí namlsala a fanoušci čekali, že velké úspěchy na lyžích přijdou velice brzy. Rok 2019 ovšem ukázal, že to sice tak snadno nepůjde, zároveň ale také, že další senzační výsledky nejsou nereálné.

O první části souvětí vypovídá úvodní polovina roku. České hvězdě se na lyžích zase tolik nevedlo a během mistrovství světa skončila kvůli zklamání z výsledků dokonce i v slzách. Start do ročníku nového ale vyšel fantasticky. Ledecká v americkém Lake Louise jako první Češka v historii ovládla sjezd Světového poháru a přidala ještě čtvrté místo.

Jistotou pak bylo její snowboardové počínání. Kvůli lyžím vynechala sice mistrovství světa, ale "prkna" se jinak vzdávala velice nerada. Závody Světového poháru se proto snažila stíhat, co to šlo. Tři sice nejela, ale zbytek ano a díky výborným výsledkům si počtvrté v řadě domů odvezla velký křišťálový glóbus za celkové vítězství v paralelních disciplínách. Česká obojživelnice tak zůstává sportovní anomálií i nadále.

České tenistky v kurzu. Dvě grandslamové finále, světová jednička i dvojka

Zahraniční experti a novináři se často diví a nechápou. Kde se v Česku bere tolik dobrých tenistek? A i letos tato otázka zazněla několikrát. České hráčky totiž znovu sbíraly úspěchy.

Mezi velké objevy patřila Karolína Muchová, jež ze 145. místa žebříčku poskočila až na 26. Poprvé ovládla turnaj WTA v korejském Soulu a na malém "Turnaji mistryň" došla až do semifinále. Skvěle také vylétla Marie Bouzková, jež si udělala jméno na podniku v Torontu či finálovou účastí v Mexiku.

Dařilo se i tradičním tvářím. Petra Kvitová na začátku roku na Australian Open došla jako první Češka po Janě Novotné do finále, kde ale prohrála. Výborně si počínala i na dalších podnicích a jen těsně jí unikl postup do čela WTA. Finále grandslamu si zahrála poprvé také Markéta Vondroušová, které se to podařilo na French Open. Poslední krok ale rovněž nezvládla a ve zbytku sezony ji zastavilo zranění.

Hned čtyři turnaje ovládla Karolína Plíšková, která k tomu přidala ještě semifinále na Australian Open a Turnaji mistryň a zimu přečká jako světová dvojka.

Snovou sezonu pak prožila Barbora Strýcová. Zejména její počínání ve Wimbledonu stálo za to. V singlu došla až do semifinále, ve čtyřhře dosáhla dokonce na titul. Na Turnaji mistryň pak v doublu postoupila až do finále. Aby toho nebylo málo, může se pyšnit ve čtyřhře postem světové jedničky a doma získala cenu Zlatý kanár.

Češky holt zase válely.