Hirt rozjel Lópezův vrchařský trhák. A v sobotu to znovu napálíme, slibuje

Byl to především kolumbijský den. Esteban Cháves se přiřítil do San Martino di Castrozza jako první, a když se 450 metrů před cílem v kopci ohlédl za sebe, mohl se pousmát – tohle už nikdo stáhnout nemohl. Kolumbijský úspěch podtrhl ještě Miguel Ángel López, který na své soupeře získal cenných 44 vteřin a přiblížil se pátému místu.

Kdo by však čekal velkou oslavu, musel být zklamán. Platilo to přinejmenším v případě pětice kolumbijských fanoušků, kteří ověnčení vlajkami čekali před hotelem Astany na svého cyklistického favorita. López se po návratu z ceremoniálu, kde znovu převzal bílý dres pro nejlepšího mladého závodníka, skutečně vrátil.

Neprohodil však ani slovo a místo toho rovnou ještě v sedle svého kola zmizel ve vstupní hale. Kolumbijci se na sebe nechápavě dívali, vždyť López obvykle bývá velmi vřelým a přátelským chlapíkem. "On prostě projel...," říkal jeden z fanoušků, jako by nevěřil, že mu jeho idol skutečně právě zmizel za vchodovými dveřmi.

Za nimi se už nacházel také Jan Hirt, který úspěšný nástup svého lídra ve stoupání "spískal". "Miguelovi jsem to rozjel a on pak nastoupil. Čtyřicet pět vteřin na takhle mírný kopec, to je dost," říkal český vrchař, který se v posledních dnech předvedl ve skvostné formě. Však posuďte sami. 

Úterý: skvělé představení na Mortirolu. Středa: výborný výkon ve stoupání na biatlonový stadion v Anterselvě. A nyní rozhodující pomoc do San Martino do Castrozza. Přitom o volném dnu mluvil Hirt úplně jinak. Spílal svému bolavém kolenu a nebyl si jistý, jak náročný týden na kole přežije.

Nyní mluví téměř opačně. "Extrémně těžký den to nebyl. Na mapě to vypadalo hůře, než jaká byla skutečnost, takže to šlo docela v poklidu. Na konci jsme zkusili ještě něco vymyslet, protože do konce nám už moc dnů nezbývá. I když ten kopec nebyl moc prudký, tak Miguel něco najel," přemítal.

"Já už jsem pak neměl, co bych vymýšlel – co bych tam taky dělal. Zítra bude rozhodující den a my zase budeme útočit, takže jsem si vystoupil. Zítra to zase napálíme," hodnotil opíraje se o týmový autobus Astany. Ptám se jej na koleno: pomohly tedy masáže a procedury, které mu předepsal doktor?

"Je to jedno s druhým. Určitě zabraly procedury, plus se to hodně zlepšilo od etapy na Mortirolo, kde byla velká zima. Jestli tam byl zánět, tak chlad na to pomáhá. Zima tomu docela pomohla a teď říkám: dobrý. Není to úplně super, ale opravdu úplně něco jiného než předtím," hodnotí.

Vypadá to tak, že podobně jako před dvěma lety, kdy debutoval na Giru ještě v barvách CCC, se postupně dostal do skvělé formy. "Já se možná cítím i lépe než tehdy," říká dokonce. Pro Astanu a Lópeze jsou to dobré zprávy: takový nesobecký pomocník jako Hirt je k nezaplacení.

Svou formu může Hirt ukázat už zítra v etapě, která vede před Passo Manghen (obávaný vrchol a zároveň letošní Cima Coppi), Passo Rolle a vrcholí na Croce d'Aune. "Já ale Manghen vůbec neznám, dokonce neznám ani žádný ten kopec. Prostě to je silnice, co vede nahoru, takže...," usmívá se Hirt a je jasné, co tím míní.

Cokoliv do kopce znamená příležitost pro Lópeze, šanci pro Vincenza Nibaliho, záchytný bod pro Primože Rogliče. "Na poslední stoupání to ale nebude, útočit se bude dříve. My ani nejsme tým, který bude muset útočit nejvíc. Nibali je rozený útočník, pro kterého pódium nic neznamená. On pojede vabank, buď vyhrát, anebo mu to je jedno," myslí si Hirt.

Ptám se ještě, co Hirta čeká dále, až Giro skončí? "Teďka jsem se dozvěděl, že nejspíš pojedu Švýcarsko, takže mi ta pauza ještě bohužel asi nedopadne. Ale jestli se budu cítit fakt blbě, tak se domluvíme a nepojedu, protože to by smysl nemělo. Další plány ale vůbec nevím," uzavírá český vrchař. Zatím zbývají dva dny Gira a všechno je ještě otevřené.