Májové šílenství po Bělorusku
Tak významná sportovní událost se v Bělorusku ještě nekonala, a zřejmě hodně dlouho konat nebude. I proto si na pořadatelství dali místní organizátoři záležet a vytvořili řadu rekordů. Těžko překonatelných i přehnaných, a rovněž poněkud zpochybnitelných.
Sotvakdo už překoná rekord v propagaci MS v hokeji přímo ve městě. Plakáty, samolepky, vlajky, logo šampionátu, podobizny maskota, s tím vším jste se setkávali v obchodech, restauracích, na fasádách významných budov (např. univerzity hned vedle Domu vlády na Leninově náměstí), stejně jako ve stanicích a vagonech metra, na karoserii každého autobusu nebo trolejbusu či na záborech stavenišť nových paneláků. Odkazy na MS byly zkrátka všude. Bylo to neuvěřite lné, ale i zvláštní. Nešlo totiž o iniciativu individuální, ale centrálně řízenou, tím pádem povinnou.
Také ještě nikdy nikde na MS se nepohybovalo tolik akreditovaných lidí. Nejednalo se přitom o sportovce, hosty a novináře, ale o bezpečnostní složky, v uniformách a civilu. Jejich počet šel do stovek.
A konečně diváci. U rekordu v jejich počtu je nutno dodat jedno velké ALE. Součet zpochybnit nemusíme. Ale zajímavé by bylo znát počet jen skutečně prodaných, nikoliv rozdaných vstupenek. Však také skoro na každém utkání bylo ještě v závěru první třetiny poloprázdno, a pak se arény jako mávnutím kouzelného proutku zaplnily. Občas i vojáky v maskáčích, jindy v teplákových soupravách. A nebo těmi přemnoženými akreditovanými domorodci.
