Dvořákovi: 17 zastavení jara
Minsk – Český hokejový fanoušek si cestu do hlavního města Běloruska našel v mnohonásobně vyšším počtu, než tomu bylo v uplynulých dvou případech – při společném šampionátu v Helsinkách a ve Stockholmu. A i přes jistou dávku pochopitelné obezřetnosti s ohledem na místní specifika se tu náležitě bavil.
Kromě nových hokejových nadšenců nebo těch, co přiletěli jen na otočku na jeden dva zápasy, nechyběli v Minsku ani ti nejzasloužilejší, pomalu vyhlížející nástupce, kteří by jako oni dokázali v dějišti turnaje strávit všech 17 dnů v rámci dovolené, tím spíš, když nevylučují jistou přestávku. Obdivuhodný seriál jejich jarních, dubnových či květnových, výjezdů na MS v ledním hokeji, dospěl stejně jako legendární sovětský seriál Sedmnáct zastavení jara k sedmnáctému pokračování.
Letošní návštěva dějiště světového šampionátu však pro nejvytrvalejší rodinu českých hokejových fanoušků, Dvořákových z Olbramovic, měla přímo rodinné kouzlo. "Moje babička byla Běloruska, matka poloviční Běloruska, a tím pádem já jsem čtvrtinový Bělorus," žertoval Drahoslav Dvořák a prozradil, že se se vzdáleným příbuzenstvem potkali vůbec poprvé.
Odjeli k němu na návštěvu do města Baranoviči i s dalším manželským párem stejně vytrvalých hokejových fanatiků a dlouholetých kamarádů z moravského města Odry a prožili nezapomenutelné chvíle. "Připravili pro nás velkou hostinu, spoustu pití, úžasná jídla, na všem jsme si pochutnali. A tak srdečné přivítání jsme ještě nikdy nezažili," přitakala Hana Dvořáková.
Během svých dovolených v rámci MS už Dvořákovi společně s českými hokejisty "přivezli" domů čtyřikrát zlato, nějaká stříbra a bronz. "To je ta naše bláznivá vášeň pro hokej. My si zkrátka šampionát doma u televize nedovedeme představit."
Ačkoliv poslední turnaj ještě neskončil, fanoušci z Olbramovic na něj budou vzpomínat jen v dobrém (však si ho okořenili i povedenou návštěvou kamenného cirkusu). "Atmosféru MS v Minsku jsme vnímali pozitivně. Líbilo se nám, že se to konalo jen v jednom městě, což bylo naposledy v Rize v Lotyšsku před osmi lety," zdůrazňuje Drahoslav Dvořák.
V následujícím roce nikam cestovat nemusí, bude se hrát v Praze, paradoxně, právě z toho mají velké obavy. "Netušíme, jestli seženeme nějaké lístky. Určitě bude vyprodáno, přijede spousta českých fanoušků z celé republiky. A v roce 2016? Do Petrohradu bychom vyrazili určitě. Tam jsme totiž v roce 2000 zcela výjimečně absentovali, navíc je to krásné město a dodnes nás to mrzí. Pokud by ale naše reprezentace měla hrát zase v Moskvě jako před sedmi lety, podruhé určitě nepoletíme," kroutí hlavou manželka Hana.
"Samozřejmě. V roce 2017, šampionát, organizovaný společně Francií a Německem, tam nás zase uvidíte!" pokračuje důrazně hlava rodiny. "Možná, že to bude naše poslední mistrovství. Pokud ještě budeme chodit a nebudeme na vozíčku, přece jen už nejsme z nejmladších," směje Hana Dvořáková a Drahoslav ve stejně odlehčeném tónu přitakává: "My už to musíme jednou někomu předat!"
