1998: Mýtus Nagano. Hokejový úspěch spustil euforii překračující hranice sportu

Příklad Nagana, jak se fenoménu triumfu českých hokejistů na zimních olympijských hrách v Japonsku 1998 říká, je jedním z těch, jež daleko přesahují sportovní rovinu. Památná výhra nad Ruskem 1:0 ve finále turnaje měla spustit vlnu euforie, která neměla v 90. letech obdoby.

Bylo to navíc v době, která si podobné životadárné společenské pozdvižení žádala. Česká republika se nacházela v druhé polovině 90. let v politické a ekonomické krizi. Parlamentní volby v roce 1996 a následný patový politický vývoj vyústily v demisi vlády Václava Klause na konci roku 1997, po které nastoupila vláda Josefa Tošovského.

Hospodářská krize se proměnila v recesi, která se projevila v silném propadu ekonomiky, jehož příčinou bylo nafouknutí úvěrové bubliny v součinnosti s měnovou krizí. Vývoj v 90. letech by se dal z finančního pohledu charakterizovat jako éra divokého kapitalismu, který v druhé polovině dekády tvrdě narazil na své limity. Radost ze svobody rázem nahradila ekonomická skepse.

A právě do této lehce šedivějící doby vlétlo Nagano, které dočasně zapůsobilo jako spása. Jak česká hokejová reprezentace postupovala turnajem, lidé hromadně upínali pozornost na dění v Japonsku. Konkurencí přehlížený tým, který se soustředil hlavně na to, aby neudělal podobnou ostudu jako na letním Světovém poháru 1996, se v očích českých občanů proměnil v pomyslný náboženský kult.

Problémy a útrapy šly stranou, hlavní starostí byl hokej. V neděli 22. února 1998 se tak ráno nešlo do kostela, ale na náměstí, do hospod, k veřejným projekcím nebo se zůstávalo doma před televizí. Stovky tisíc lidí v ulicích se ocitly po závěrečném finálovém hvizdu v celospolečenské radostné atmosféře, která se možná už nebude opakovat.

Trikolory, vlajky, skandování, zpívání státní hymny. Takový byl obrázek českých měst. Vzedmutí národní hrdosti nebylo od roku 1989 silnější. "Díky vám dnes ví miliardy lidí, co to je Česká republika. Zasloužili jste se o její známost a dobré jméno víc než mnoho politiků," blahopřál hokejistům po přistání v Praze prezident Václav Havel.

"Ale máte ještě jednu jinou zásluhu. Zasloužili jste se o to, že v naší zemi byla a několik dní ještě bude dobrá nálada. Lidé jsou k sobě slušní, objevili v sobě dokonce vlastenectví. Děkuji vám, že jste toto všechno vyvolali svým skvělým výkonem," vyzdvihl Havel.

Republikové nadšení z nekonečných oslav nečekaného vítězství se neslo nejen do nadcházejícího pracovního týdne, ale projevilo se také v odkazu památného triumfu. Úspěch hokejových hrdinů se vryl do kolektivní paměti českého národa. Výrazně se promítl do kultury, ale i jiných oblastí.

Na počest tohoto milníku vznikla například v roce 2004 opera Nagano pod režijním vedením Ondřeje Havelky, na níž se podíleli zejména Martin Smolka (napsal hudbu) a Jaroslav Dušek (stvořil libreto). V Národním divadle se hrála pět let a nakonec měla 16 repríz. Na rok 2020 se navíc chystá premiéra animovaného filmu Nagano – zrození hrdinů.

Po Česku vznikaly také hospody nesoucí slavný název Nagano. Na pražském Žižkově existuje stejnojmenný business park v podobě administrativního areálu. Vedle upomínkových předmětů s motivy japonského města, kde se olympiáda konala, se s tímto nápisem objevovaly také nejrůznější praktické věci jako igelitové tašky apod. Z pojmu Nagano se stala skutečná značka.

Nagano však ale ze všeho nejvíce reprezentuje novodobý český národní mýtus. Jde o symboliku vítězství podceňovaných hráčů z malé země v srdci Evropy, kteří se postavili předním hokejovým velmocím a na cestě za vytouženým zlatem je postupně všechny překonali. Fenomenální úspěch v Naganu se neustále traduje, na výročí je pravidelně připomínán a obestírají ho různá skutečná či domnělá tajemství. V kontrastu s neúspěchy české hokejové reprezentace posledních let pak navíc působí značně nostalgicky.