Už nikdy nebo spíše ne. Letos se loučila opravdu velká jména

FOTBAL

David Beckham - Anglický fenomenální záložník dal zeleným trávníkům sbohem v květnu po zápase francouzské ligy v dresu PSG proti Brestu (2:0). Hráč s neskutečnou pravačkou, která uměla zahrát přímý kop přes zeď do růžku branky nebo poslat přesný pas na desítky metrů, zářil od sedmnácti let v dresu rodiči zbožňovaném Manchesteru United. Vyhrál s ním Ligu mistrů v roce 1999 po infarktové koncovce v zápase s Bayernem Mnichov.

Oba góly z nastavení padly po rohových kopech zahrávaných právě Beckhamem. "Kdyby mi někdo, když jsem byl malý kluk, řekl, že budu získávat trofeje se svým milovaným Manchesterem a budu reprezentačním kapitánem, nevěřil bych mu," prohlásil. Po sporech s trenérem Fergusonem ale odešel v roce 2003 do Realu Madrid, kde strávil čtyři sezony.

Z následného angažmá v zámořské MLS v dresu LA Galaxy si dvakrát odskočil na hostování do AC Milán. Poslední štaci v Paříži zakončil titulem, klubových trofejí má celkem 22. Ani individuální ocenění Beckhama nemíjela: Dvakrát druhý nejlepší hráč FIFA a nejlepší fotbalista Anglie (2003) byl dlouhou dobu i nejlépe vydělávajícím fotbalistou světa. Nemalé příjmy připlouvaly a stále připlouvají z reklam. Becks se stal opravdovou celebritou. Pomohlo k tomu manželství se zpěvačkou dívčí skupiny Spice Girls Victorií Adamsovou, módní účesy nebo ambasadorské role v nejrůznějších projektech.

"Občas mě to zamrzelo a zabolelo, když se podívám na svou kariéru, a vím, že jsem hrál pro některé z největších klubů na světě, s některými z nejlepších hráčů na světě a pod nejlepšími manažery ve fotbale, že lidé vnímali spíš věci, které s fotbalem nesouvisejí," svěřil se v rozhovorech Beckham.

Tomáš Ujfaluši - Odchovanec olomouckého fotbalu nosil první dres v rodném Rýmařově. Vypracoval se ve velkou oporu reprezentační obrany, především na Euru 2004 v Portugalsku. Letos v srpnu přišel do Sparty, ale odehrál pouze dva pohárové zápasy. Jeho trable s operovaným kolenem neustaly ani po návratu do české ligy, když předtím rok promarodil. Prošel Bundesligou, La Ligou i Serií A. V tureckém Galatasarayi se potkal s Milanem Barošem, velkým kamarádem z reprezentace, kde nosil kapitánskou pásku a v 78 zápasech vstřelil dva góly.

S Atléticem Madrid vyhrál premiérový ročník Evropské ligy (2009), když se předtím vzdal možnosti pokračovat v národním týmu po nepovedené kvalifikaci na MS v Jihoafrické republice. Zahrál si na olympiádě v Sydney i mistrovství světa v Německu a dvou evropských šampionátech.

Elegán se zálibou v módě a golfu, který v roce 2004 stál Fiorentinu 237 milionů korun (do Hamburku přestoupil za padesát milionů). Možná jeden z nejlepších obránců v Evropě během působení ve španělské lize zaujal i tvrdým faulem na Lionela Messiho v ligovém utkání, po kterém argentinská modla Barcelony nemohla hrát kvůli prošlápnutému kotníku přes dva týdny. Ujfaluši tehdy vyfasoval červenou kartu a následný dvouzápasový distanc. 

Zde se podívejte na Ujfalušiho faul, kterým zranil Messiho:

HOKEJ

Pavel Kubina - Trojnásobný mistr světa, vítěz Stanley Cupu a majitel olympijského bronzu z Turína 2006 se rozhodl ukončit úspěšnou hokejovou kariéru v šestatřiceti letech v roce, jehož koncové číslo 13 nosil téměř po celou dobu na dresu. V zámoří odehrál 1 021 zápasů za Tampu Bay, Toronto, Atlantu a Philadelphii. Odmala nezmar a milovník rychlé jízdy se k hokeji dostal přes inzerát, který předčítal svému otci hrajícímu fotbal z novin. Tak to z Janovic na Frýdecko-Místecku dotáhl až do Tampy Bay, kde strávil deset sezon a kam se v roce 1999 přijel na utkání All Star Game podívat Ivan Hlinka, přestože ho zajímaly především výkony Martina Ručinského z Montrealu v zápase hraném dva dny předtím. Nebavili se spolu o hokeji, ale o životě, a to přesvědčilo legendárního trenéra, aby vzal urostlého obránce do Lillehammeru, kde s národním týmem započal "zlatý hattrick". Své třetí zlato přidal na šampionátu ve Vídni v roce 2005.

Na slunné Floridě chce podle svých slov zůstat a věnovat se rybaření a životu na lodi. Během výluky NHL a před draftem hrál ve Vítkovicích, v dalším oblíbeném kolektivu, se kterým sehrál vyhrocenou partii proti Zlínu v extraligovém play-off 04/05. Kvůli kritice rozhodčího Boliny dostal tehdy trest na patnáct zápasů za znevážení soutěže. S Vítkovicemi měl smlouvu i loni, ale nakonec v extralize nehrál. Poslední tři mistrovské zápasy odehrál za Ženevu. "Na svou kariéru jsem hrdý, splnil jsem si všechny sny," řekl těsně před Vánoci Kubina.

Roman Hamrlík - Jeden z pilířů zlaté obrany z Nagana a neúnavný hokejový vytrvalec. Hamrlíka si v roce 1992 vybrala Tampa Bay (stejný generální manažer Phil Esposito vybral i Kubinu), jedničkou draftu NHL byl jako první český hokejista v historii. Poté nastupoval za Edmonton, New York Islanders, Calgary, Montreal, Washington a nakonec Rangers. V základní části NHL odehrál 1 395 zápasů, což byl po minulé sezoně český rekord. V tomto ročníku ho překonal Jaromír Jágr.

Ke Stanley Cupu měl nejblíže před třemi roky, kdy hrál s Canadiens ve finále Východní konference. "Vždycky si budu vážit příležitosti hrát v nejlepší lize na světě. Bylo pro mne velkou ctí strávit v ní 20 let, věnovat se hře, kterou miluju, a čemu jsem obětoval vše, co jsem jen byl schopen," stálo v prohlášení, které učinil v říjnu, necelý půlrok poté, co ukončil kariéru jeho o rok starší bratr Martin Hamrlík v dresu Zlína po prohraném finále extraligy s Plzní.

Jiří Dopita - Obr ze Šumperka, který přes famózní výkony v Evropě neprorazil v NHL. Vlastně jednou ano: V noci na 9. ledna roku 2002 se na vítězství Philadelphie Flyers 7:4 nad Atlantou Trashers podílel čtyřmi góly ze čtyř střel, navrch přidal asistenci. Z branky vyhnal kolegu z reprezentace Milana Hniličku už po druhém gólu. "V té sezoně se podařilo dát čtyři góly dokonce jen mně. Ale v dalším zápase už jsem byl zase ve čtvrté lajně a zase jsem hrál jen pár minut," komentuje s odstupem dnes pětačtyřicetiletý centr jediný významný okamžik za rok a půl v zámoří, kam nahlédl až ve třiatřiceti letech (draftován byl dvakrát). Proč tak pozdě? Chtěl prý prostě jen zkusit jiný hokej. Parametry měl, přesto neuspěl ani ve druhém klubu z Edmontonu, a to ho prestižní magazín Hockey News považoval koncem devadesátých let za nejlepšího hokejistu působícího mimo NHL.

Sedminásobný český šampion s Olomoucí, Vsetínem a Pardubicemi odehrál v extralize včetně play-off téměř 900 zápasů, působil i v Německu. S aktivním hokejem skončil po vleklých problémech s kolenem, ale v Olomouci, kde začínal s profesionálním hokejem, plánuje pokračovat na lavičce jako asistent. Zvláštní role v klubu, jehož je majitelem. Kromě Nagana má tři zlata ze světových šampionátů let 1996, 2000 a 2001, dva bronzy 1997 a 1998, hrál na dvou světových pohárech.

TENIS

Marion Bartoliová - Zřejmě nejpřekvapivější zpráva o konci sportovkyně v letošním roce. Francouzská tenistka oznámila konec v osmadvaceti letech a pouhých šest týdnů po triumfu ve Wimbledonu. Na trávě v All England Clubu hrála finále už v roce 2007, ale titul vybojovala až letos, kdy porazila Němku Sabine Lisickou. Trofeje se dočkala při 47. grandslamovém startu. O dva tak překonala dosud nejdelší šňůru Jany Novotné, která v roce 1998 triumfovala rovněž ve Wimbledonu při 45. účasti na turnajích velké čtyřky. Skončila jako světová sedmička v žebříčku WTA. Na kontě má i tři deblové tituly a tenisem vydělala přes jedenáct milionů dolarů.

Během letoška několikrát změnila trenéra, na jaře ji krátce vedla právě i Novotná. Pak se ale vrátila k otci Walterovi, povoláním zubaři, který ji trénoval od dětských let. Tenistku charakterizovaly při hře velmi agresivní výměny z forhendu i bekhendu hrané obouruč a neustálé poskakování mezi gamy s opakováním úderů naprázdno.

Náročný styl pod taktovkou otce vedl k častým zraněním, a to byl hlavní důvod, proč z kolotoče turnajů vystoupila. Tvrdý tréninkový dril si vybral tu největší daň – zdraví. "Mám neustálé problémy s achilovkami, zvláště na tvrdých površích je to pro mě opravdové utrpení. Po 45 minutách zápasu mě bolí celé tělo. Hlavně rameno, boky, záda," říkala se slzami v srpnu po prohře ve druhém kole turnaje v Cincinnati.

ATLETIKA

Roman Šebrle - Jeden z nejslavnějších desetibojařů historie skončil v devětatřiceti letech kvůli přetrvávajícím potížím se zraněnou patou. Loučil se jako olympijský vítěz z Atén 2004, mistr světa z Ósaky 2007 a první muž, který v roce 2001 překonal v Götzisu hranici 9 000 bodů. Nedošlo tak na jeho snahu o padesátý desetiboj nad osm tisíc bodů.

V posledních letech se potýkal se zdravotními problémy, z nichž ten největší ho připravil o dokončení olympijského desetiboje v Londýně. Přesto dokázal ještě v roce 2011 vybojovat bronz na halovém mistrovství Evropy v Paříži a loni byl šestý na ME v Helsinkách ve svém posledním dokončeném desetiboji se součtem nad osmitisícovou hranicí (8 052).

V kariéře jeho fanouškům zatrnulo během soustředění v Jihoafrické republice v roce 2007, kde ho oštěp hozený domácí atletkou zasáhl zepředu do ramene. Šebrle to odnesl několikacentimetrovou tržnou ranou. Rodák z Lanškrouna, který byl do svých devatenácti zároveň fotbalistou, to díky sportovním úspěchům dotáhl v armádě na hodnost majora reprezentujícího Duklu. V říjnu odešel do výsluhy s medailí Za zásluhy I. stupně.

"Možná se něco nabízí, ale když se nad tím zamyslím, tak všechno špatné je k něčemu dobré. Tím jsem se řídil celý život," odpověděl v červnu na dotaz, zdali by udělal v kariéře něco jinak. Za svou kariéru nedosáhl jen na halový světový rekord. Na letní olympiádě se však Šebrle chce ještě objevit, už ne jako atlet, nýbrž jako golfista. "Chci se stát profesionálním golfistou, to je jasné," tvrdí od léta opakovaně.

Jelena Isinbajevová - Ruská skokanka o tyči upoutala během atletické kariéry nejen neustálým vylepšováním světového rekordu, ale i modlením před důležitými skoky, hlubokými pohledy či širokým úsměvem ve stylu hollywoodských hvězd. Aby také ne. Koluje v ní divoká dagestánská krev, kterou zdědila po otci. V roce 2010 si potřebovala odpočinout, přerušila závodění kvůli ztrátě motivace a přiznala syndrom vyhoření. Vynechala halovou sezonu, nebyla ani na mistrovství Evropy v Barceloně.

Atletka, která kralovala tyčce s několika málo výjimkami uplynulých deset let, překonala světový rekord osmadvacetkrát. Naposled se o to pokoušela na letošním MS v Moskvě, ale laťka ve výšce 507 cm odolala. To už ale byla jasnou mistryní světa potřetí v kariéře. Před domácím publikem na stadionu v Lužnikách získala titul, na který čekala šest let. Byla to pro ni zároveň první zlatá medaile z velké akce pod otevřeným nebem od triumfu na olympiádě v Pekingu 2008.

"Carevna" ruské atletiky jako malá dělala gymnastiku. Vyhrála žákovský titul v prostných, jenže v pubertě vyrostla na 170 centimetrů. Její trenér sportovního gymnázia ji v patnácti převelel mezi atlety a udělal dobře. V dojemném příběhu z Moskvy navázala na tituly z Helsinek 2005 a Ósaky 2007, je také olympijskou vítězkou z Atén 2004 a čtyřnásobnou halovou mistryní světa.

Přestože jí možná bude atletický svět aplaudovat za dva a půl roku na olympiádě v Riu, může být moskevský závod poslední. "Zakládám rodinu. Chci dítě. Porodím a pokusím se vrátit," hlásila v srpnu a dodávala: "Kdyby se ale mělo něco pokazit a já zjistím, že se už nemohu vrátit na bývalou úroveň, pak oznámím definitivní konec."

Věra Cechlová Pospíšilová - Olympijského bronzu z Atén 2004 se dočkala po dlouhých devíti letech díky zpětně prokázanému dopingu běloruské soupeřky Jatčenkové. Diskařka a druhá žena českých historických tabulek dostala vysněnou medaili do rukou paradoxně v době, kdy se rozhodla ukončit kariéru. S takovou medailí to ale byl příjemný konec. Na cenný kov jí tehdy chybělo po výkonu 66,08 metru pouhých devět centimetrů. Laboratorní testy aténských vzorků ale Bělorusce prokázaly užití zakázaných látek a po diskvalifikaci v prosinci 2012 a rozhodnutí MOV o udělení medaile z letošního května se Češka konečně dočkala.

Litoměřická rodačka, která má na levé lopatce symbolické tetování pěti olympijských kruhů, začínala jako výškařka, ale záhy se projevil její talent pro vrhačské disciplíny. Na ME do 23 let v roce 1999 získala bronz za hod diskem. K tomu měla jako doplňkovou disciplínu také kouli, s níž dvakrát vyhrála republikový šampionát. Mistryní republiky v disku se stala devětkrát. Vedle bronzu z aténské olympiády patří k jejím úspěchům také třetí místo z MS 2005. Celkově startovala na třech olympijských hrách, šesti mistrovstvích světa a na třech evropských šampionátech. Na závěrečném ceremoniálu olympiády v Pekingu nesla českou vlajku jako uznání od ČOV za sportovní reprezentaci. V listopadu oznámila, že čeká potomka, a definitivně tak s atletikou končí.

MOTORSPORT

Allan McNish - Automobilový závodník, kterého proslavil především podnik 24 hodin Le Mans. Dlouholetý jezdec Audi, jenž letos dosáhl na titul MS ve vytrvalostních závodech, má za sebou sezonu i ve formuli 1 u Toyoty z roku 2002. Přestože se mu splnil životní sen, nedokázal ani jednou bodovat a nejlépe se umístil na 7. místě. Rodák z městečka Dumfries byl v Le Mans třikrát členem vítězné posádky. V roce 2011 se však při tomto klání podruhé narodil.

Při předjížděcím manévru týmového kolegy Timo Bernharda došlo k nečekané kolizi s výrazně pomalejším Ferrari domácího Anthonyho Beltoise. Skot se v Audi zvedl do vzduchu a ještě k tomu narazil do svodidel. Z vozu odlétaly kusy, které jen shodou náhod nezranili nikoho na obslužné komunikaci. Létající trosky trefily jediný objektiv. A fotograf byl navíc okamžitě ujištěn, že škoda mu bude zaplacena z pojistky týmu Audi. Prototyp skončil na střeše a v boxech německé stáje bylo náhle hrobové ticho.

Na tváři bosse týmu Wolfganga Ullricha se objevil úsměv až za několik desítek sekund. To kamery ukázaly, jak se McNish vydrápal z trosek vozu zcela nezraněn. "V životě přijde chvíle, kdy jste si splnili téměř všechno, co jste chtěli. A to je ten ideální čas k odchodu. Určitě chci u závodění zůstat. Ať už jako manažer, nebo komentátor TV," řekl McNish, který už nyní spolupracuje s britskou televizí Sky Sports.

Video: McNish unikl při nehodě v Le Mans tragédii jen o vlásek...

BOX

Vitalij Vladimirovič Kličko - Ukrajinský boxer těsně před koncem roku oznámil, že se chce plně věnovat své politické kariéře směřující k prezidentským volbám na Ukrajině v roce 2015 a v ringu končí i vzhledem k vyhrocené situaci nejen během kyjevských protestů. Kličko měl sice původně naplánovanou obhajobu na jaro příštího roku proti Kanaďanovi Bermanu Stivernovi, nakonec se ale rozhodl svůj titul uvolnit. Jednotlivé boxerské organizace požadují povinné zápasy mistrů, jistí si tím atraktivnost a četnost titulových zápasů.

Vitalij Kličko byl tedy donedávna držitelem už jen pásu WBC, zbylé tři drží jeho bratr Vladimir, který ho ale podle posledních vyjádření bude v budoucnu chtít získat zpět do rodiny. Ten by se v případě jeho zisku zapsal do historie těžké váhy jako první, kdo sjednotil všechny čtyři tituly hlavních světových organizací. Mike Tyson, Evander Holyfield či Lennox Lewis měli svého času v držení "pouze" tři světové pásy.

Pokud jde o Vitalije Klička, ten končí kariéru s bilancí 45 výher, z toho 41 k.o. a dvou porážek. Jeho dvěma přemožiteli jsou Američan Chris Byrd a Brit Lennox Levis. Kličko byl během kariéry mistrem světa WBO, a především WBC. Poslední zápas absolvoval loni v září s Manuelem Charrem, kterého porazil technickým knokautem.

O mistra těžké váhy přišel, ale něco možná důležitějšího získal. Nejvyšší rada organizace WBC si odhlasovala, aby Kličko dostal čestné vyznamenání, které ho opravňuje bojovat o tento titul kdykoliv, až bude připraven se vrátit zpátky do ringu. Dvaačtyřicetiletý boxer je prvním profesionálem ve svém sportu, který vlastní akademický titul PhD. v oboru sportovní věda a filozofie, i díky tomu si vysloužil přezdívku Dr. Železná pěst.

DOSTIHY

Josef Váňa - Osminásobný vítěz Velké pardubické steeplechase jel letos její 123. ročník naposled. Byl to zároveň poslední dostih kariéry, a to hodně smolný - s Tiumenem spadli na poslední překážce a do cíle došel za ovací tribun po svých. Na svém nejoblíbenějším závodě startoval celkem sedmadvacetkrát, vystřídal třináct koní a připsal si osm triumfů. Váňa se učil ošetřovatelem koní, dva týdny před závěrečnými zkouškami byl vyloučen. Večerně pak vystudoval střední průmyslovou školu automobilovou.

Začínal jako ošetřovatel koní v Tlumačově. Po vojně vystřídal hodně zaměstnání. Pracoval jako pomocný dělník na stavbě televizního vysílače na Pradědu, strojník lyžařského vleku a později vedoucí lyžařského střediska. Po roce 1989 působil jako žokej a trenér v německém Baden-Badenu, nyní vede vlastní dostihovou stáj na statku Bohuslav na Karlovarsku.

První dostih vyhrál 30. září 1979 v Boskovicích. Hned při svém prvním startu na Velké v roce 1985 skončil druhý. S Železníkem zvítězil v letech 1987, 1988, 1989 a 1991, s Vronským triumfoval v roce 1997 a na Tiumenovi třikrát mezi lety 2009 a 2011. U jména Váni staršího tak zůstane zapsáno osm pardubických výher na třech koních.

Josef Váňa si během kariéry zlomil téměř všechny kosti v těle včetně pánve, žeber, obratlů, obou klíčních kostí nebo čelisti; nejvážnější zranění utrpěl na dostizích v německém Iffezheimu u Baden-Badenu 5. června 1994, kdy na první překážce spadl z Verona, který ho přilehl, a další kůň ho vzápětí pošlapal; Váňa tehdy utrpěl těžký otřes mozku, zlomeniny žeber a pánve, zhmožděniny hrudníku, levá plíce byla zčásti utržená. Zranění i klinickou smrt však překonal a už o dva měsíce později startoval v dalším dostihu. V roce 2009 mu 28. října prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy II. stupně.