Fergusonův konec, německá nadvláda a nevídané úspěchy českých klubů

Zatímco rok 2012 byl do značné míry završením nadvlády Španělska, které jako první národní tým v historii zvítězilo na třetím velkém šampionátu v řadě, jen o rok později je Španělsko, respektive spíše jeho kluby, v docela jiné pozici. Výsledkům Poháru FIFA samozřejmě nelze přičítat velkou důležitost, ovšem finálové klání s Brazílií i kvůli neuvěřitelné atmosféře na stadionu působilo jako předzvěst nadcházejícího mistrovství světa. A utkání bylo jednostranné až šokujícím způsobem. Španělský tým, unavený množstvím zápasů v loňské sezoně i v těch předchozích, neměl nárok proti mimořádně namotivovaným a fyzicky, takticky i technicky zdatným domácím Brazilcům a prohrál 0:3.

Podobně jako španělská reprezentace Brazílií byly smeteny i španělské kluby svými německými protějšky v Lize mistrů. Zvláště semifinálový souboj Barcelony s Bayernem, patrně nejzářnějších zástupců jednotlivých zemí, byl znovu neuvěřitelně nerovný. Německý mistr zdolal španělského ve dvojzápase 7:0, a zdecimoval Barcelonu svým napadáním, silou, protiútoky i převahou při standardních situacích. Navíc ani v druhém semifinálovém klání neušel španělský tým debaklu. V prvním utkání přejel Dortmund i díky famóznímu Lewandowskému, který se postaral o všechny góly, Real Madrid 4:1.

Bayern nakonec dospěl k vytouženému titulu v Lize mistrů, když ve finále porazil Dortmund 2:1, navíc získal treble, když zvítězil i v Bundeslize a německém poháru. Podobné dosažení vrcholu chce na mistrovství světa replikovat i německý národní tým, od něhož se minimálně v domácím prostředí očekává, že po šestnácti letech konečně vyhraje velký mezinárodní turnaj. Německý fotbalový systém je přitom dnes jedním z hlavních světových vzorů, ne-li tím největším – jak v oblasti hráčské výchovy, tak v zacházení s fanoušky, kteří musejí být většinovými vlastníky v klubu, i v důrazu na finanční soběstačnost klubů a nezadlužování se.

Bayern pak i pod novým trenérem Pepem Guardiolou pokračuje v nastolené cestě, když v prosinci zvítězil na mistrovství světa klubů a suverénně vládne Bundeslize. Příchod španělského trenéra do Mnichova je ostatně jedním z hlavních bodů pozornosti v evropském fotbale. Nejen Bayern však měnil v létě svého trenéra, téměř bezprecedentní rošády koučů se zúčastnila velká část evropských velkoklubů. Do Barcelony po nuceném odchodu Tita Vilanovy kvůli léčbě těžké nemoci přišel Tata Martino, José Mourinho zamířil do Chelsea, kde nahradil Rafaela Beníteze, jenž odešel do Neapole. Mourinhovo místo v Realu Madrid zaujal Carlo Ancelotti, místo něhož byl zase v PSG dosazen Laurent Blanc. Trenéra měnil i Manchester City, když na post Roberta Manciniho přišel dosavadní kouč Málagy Manuel Pellegrini. Změnám se nevyhnul ani Inter, AS Řím, Everton, a ke konci roku Tottenham.

Jednoznačně největší pozornost však na sebe poutá kolosální změna v Manchesteru United, který po 27 letech nečekaně opustil Sir Alex Ferguson. 71letý Skot po zisku dvacátého titulu klubu oznámil odchod do důchodu a končí tak jako pravděpodobně nejúspěšnější fotbalový trenér všech dob. Tým po Fergusonovi zdědil jiný rodák z Glasgow, dosavadní kouč Evertonu David Moyes. Jeho začátky v United však zatím nejsou příliš jednoduché, mužstvo je po necelé polovině odehraných utkání v lize až na osmé příčce.

Letošní léto bylo kromě přesunů trenérů bohaté i na mnohdy velmi nákladné hráčské přestupy. Tím nejdražším, a to i v historii, byl odchod Garetha Balea z Tottenhamu do Realu Madrid za údajných 100 milionů eur, přestože se nedávno objevily spekulace, že rekordním přestupem by nadále měl zůstat přestup Cristiana Ronalda. Přestupovou částku 40 milionů eur však překonaly ještě četné další hráčské přesuny. Edinson Cavani odešel z Neapole do Monaka za 64 milionů, Radamel Falcao zase vyměnil Atlético Madrid za Monaco za 60 milionů. Neymara Barcelona pořídila za částku 57 milionů eur, Mesut Özil zase v poslední den přestupového období přišel do Arsenalu za 50 milionů eur. Sumu čtyřiceti milionů eur pak ještě překročil přestup Jamese Rodrígueze z Porta do Monaka a Fernandinha z Šachtaru Doněck do Manchesteru City.

Fotbalový rok v českém prostředí začal dvojsečně. Na jedné straně přišel největší klubový úspěch v posledních letech, když Plzeň dokázala vyřadit svého protivníka v jarní části evropských pohárů. Naposledy se něco podobného povedlo Liberci, když v roce 2002 v osmifinále Poháru UEFA vyřadil Olympique Lyon. Plzeň zase v Evropské lize smetla elitní tým Serie A Neapol v souhrnném skóre 5:0, navíc nebyla daleko od toho, aby postoupila i do čtvrtfinále přes Fenerbahce. A ani Sparta se v souboji s Chelsea, pozdějším vítězem soutěže, rozhodně nenechala zahanbit. V domácím prostředí sice prohrála 0:1, na Stamford Bridge však stejným poměrem dlouho vedl a až v závěru utkání Eden Hazard vyrovnal na konečných 1:1.

Naopak národní tým si v průběhu roku několikrát sáhl na dlouhodobé dno. Nadějné výsledky z přípravných utkání se nezhmotnily v soutěžních zápasech, hned v tom prvním reprezentace utrpěla ostudný debakl 0:3 s Dánskem. Po nepříliš dlouhé době se tedy znovu začalo spekulovat o odvolání Michala Bílka a ke konci letošního roku šéf FAČR Miroslav Pelta přiznal, že šlo o jediný případ, kdy vážně uvažoval o trenérově konci u národního týmu v momentě, kdy ještě existovala reálná šance na postup.

Reprezentace ovšem znovu předvedla jeden ze svých veletočů. "Povinnou" výhru po nepřesvědčivém výkonu v Arménii následovalo červnové utkání proti Itálii. Svého soupeře národní tým sice neporazil, předvedl však jeden z nejlepších výkonů za Bílkova působení u týmu, navíc proti elitnímu protivníkovi. Šance na baráž navíc notně vzrostla po dánském domácím výbuchu 0:4 s Arménií.

Podzimní část kvalifikace však již národní tým nezvládl. V domácím utkání proti Arménii, na níž si překvapivě vylámaly zuby všechny týmy – kromě utkání v Bulharsku bodovala ve všech venkovních zápasech –, reprezentace prohrála 1:2. Do Itálie tak Bílkův výběr jel s de facto teoretickou šancí na postup. Začal sice slibně, když dílem Kozákova gólu vedl 1:0, český tým však již vedení neudržel a nakonec kapituloval. Trenér ihned po utkání podal rezignaci a následovalo čekání na nového trenéra.

Tím se nakonec stal Pavel Vrba, ovšem ne do té doby, než skončila podzimní část ligy, a tím pádem i třetí účast Plzně v základní skupině evropských pohárů v řadě. Úřadující český mistr potřetí za sebou ze skupinové fáze evropských pohárů postoupil i do jarní části Evropské ligy, nyní přitom s nejmenším počtem bodů v historii Ligy mistrů. S těžkou skupinou s Bayernem Mnichov, Manchesterem City a CSKA Moskva se však Viktoria popasovala poměrně se ctí a při Vrbově rozlučce v utkání s CSKA otočila v poslední minutě na konečných postupových 2:1.

Přes výbuch Sparty se švédským Häckenem v 2. předkole Evropské ligy měly české týmy v Evropě opravdu výborný rok 2013. Jablonec sice obdržel výprask od Betisu Sevilla, již jeho postup do posledního předkola Evropské ligy však byl velkým úspěchem. Navíc poměrně překvapivým druhým českým zástupcem ve skupinové fázi evropských pohárů se stal Liberec. I Severočeši se obdivuhodně vyrovnali s nelehkou skupinou se Sevillou, Freiburgem a Estorilem a podobně jako Plzeň i Slovan si v posledním utkání zajistil postup do jarní fáze Evropské ligy. Poprvé za existenci samostatné české ligy postoupily dva mimopražské týmy do jarní fáze evropských soutěží, navíc poprvé dokázaly české týmy zopakovat dvojnásobnou účast v jarní fázi.

Otázkou bude, nakolik zůstane český klubový fotbal podobně úspěšný po odchodu Pavla Vrby k národnímu týmu. Reprezentace na druhou stranu pod dosavadním trenérem Plzně může obnovit vadnoucí respekt evropské fotbalové veřejnosti. Obnovit je potřeba také důvěru k českému fotbalu ze strany domácí veřejnosti, která nesla dosti nelibě, že si FAČR na valné hromadě na jeden ze svých vedoucích postů zvolila bývalého příslušníka StB Romana Berbra. Jeho vliv se však paradoxně podle expertů na české fotbalové zákulisí umenšil, když staronový šéf Miroslav Pelta do výkonného výboru, vrcholného svazového orgánu, prosadil hlavně své přívržence. Odpověď na otázku, kam bude český fotbal směřovat jako celek, tak dostane konkrétnější obrysy v nadcházejícím roce.