Královna Hejnová či "poražený" Bolt. Atletika znovu nenudila

"Růže mezi trny" aneb jak se z Hejnové stala neporazitelná

Na konci minulého ročníku se odhodlala k nečekané změně. Po sezoně, kterou mnozí označovali za životní, Zuzana Hejnová opustila "Rychlý holky" a trenérku Martinu Blažkovou a přešla ke skupině Dalibora Kupky, v níž se stala jedinou ženou. "Sešly jsme se s trenérkou několikrát a nakonec jsme se dohodly, že potřebujeme každá novou motivaci a impuls," prohlásila Hejnová. V té době asi ani netušila, jak velký ten impuls nakonec bude.

Šestadvacetiletá závodnice začala sezonu dřív než kdy jindy. Díky velké formě se rozhodla dokonce mimo plán zúčastnit se halového mistrovství Evropy v Göteborgu. Ve své vedlejší disciplíně, hladké čtvrtce, sice na medaili v individuálním závodě těsně nedosáhla, ale připsala si alespoň bronz ve štafetě společně s Denisou Rosolovou, Jitkou Bartoníčkovou a Lenkou Masnou.

Zpátky mezi překážkami však Hejnová dominovala a sama přiznala, že tak dobrou formu nikdy neměla. Několikrát zlepšila nejlepší výkon sezony a v červenci se jí podařilo dokonce dvakrát vylepšit český rekord. Vrchol však přišel v srpnu na mistrovství světa v Moskvě. Hejnová na čtvrtce s překážkami v poklidu ovládla rozběh i semifinále a již tehdy dokazovala, že jí bude jen těžko někdo konkurovat. To také potvrdila v samotném finále, kde všechny soupeřky doslova zničila a časem 52,83 vylepšila český rekord, již potřetí v sezoně. Poprvé v kariéře se dostala pod magickou hranici 53 sekund. "Celá republika chtěla zlatou, tak ji tady máte," smála se tehdy po doběhu.

Dominance šestadvacetileté závodnice ovšem neskončila a ani ve zbytku ročníku nepoznala pocit porážky. Celkově vyhrála třináct závodů v řadě a ovládla celou Diamantovou ligu. Tyto úspěchy jí vynesly i vítězství v anketě o nejlepší atletku Evropy, v soutěžích Atlet roku a Sportovec roku v České republice. Hejnová dokonce sahala po ocenění nejlepší světové atletky, ale na to nakonec nedosáhla.

Světový Veselý, evropský Maslák a další české úspěchy

Sezona 2013 se musela obejít bez Barbory Špotákové, která si dala pauzu kvůli mateřské dovolené. V oštěpařském sektoru však byla výborně zastoupena Vítězslavem Veselým. Třicetiletý rodák z Hodonína měl o motivaci postaráno. Po neúspěchu na olympijských hrách chtěl vystoupat na pódium na moskevském šampionátu.

Do nového ročníku vstoupil ve výborné formě a opanoval hned úvodní mítink Diamantové ligy v Dauhá. Další vítězství si připsal i v Oslu a dlouhou dobu držel nejlepší sezonní výkon. Na světový šampionát tak přijížděl v pozici velkého favorita. Měl však problémy s kolenem, kvůli kterému čtrnáct dní netrénoval. Veselý v Moskvě nezačal ideálně. Kvalifikací sice prošel pátým nejlepším výkonem, jenže nehodil požadovaný limit. Finále, to už však byla jiná písnička. Souboj o medaile zahájil skvělým pokusem 87,17, který byl nakonec i vítězný, a o deset centimetrů porazil druhého Fina Pitkämäkiho. Toho samého soupeře Veselý zdolal i v rámci Diamantové ligy, kterou vyhrál o dva body, a obhájil tak celkový triumf.

Všechno však nebylo jenom o Hejnové a Veselém. Dařilo se i dalším českým atletům. Formu opět potvrdil Pavel Maslák. Dvaadvacetiletý čtvrtkař navázal na vítězství na evropském šampionátu z Helsinek a stal se suverénním způsobem mistrem Evropy i v hale. K tomuto úspěchu přidal společně s Danielem Němečkem, Josefem Prorokem a Petrem Lichým bronz ze štafety. Maslák zářil i na světovém šampionátu v Moskvě. Překonal národní rekord a jako první Čech v historii se dostal do finále čtyřstovky, kde senzačně obsadil pátou příčku. Rekord vylepšil i ve sprintu na 200 metrů.

Životní ročník zažil kladivář Lukáš Melich, který si vylepšil osobák na 80,28 metru a v Moskvě vybojoval bronzovou medaili. "Placku" stejné hodnoty, ovšem v Göteborgu, vybojovali i koulař Ladislav Prášil a skokan do výšky Jaroslav Bába. Medailového konce kariéry se dočkala Věra Cechlová-Pospíšilová, která s devítiletým zpožděním obdržela bronz za olympiádu v Aténách. Povedený rok potvrdili čeští atleti i na ME družstev, na němž opanovali první ligu a vrátili se do elitní světové skupiny.

Divoký sprint: doping, poražený a neporazitelný Bolt

Synonymum pro atletiku je již několik let Usain Bolt. Vstup jamajského fenoménu do sezony však nebyl kdovíjaký. Jako by na něm bylo znát, že po třech zlatech z olympiády hledá novou motivaci. V prvním závodě vyhrál časem nad deset vteřin a o jeho triumfu musela rozhodnout cílová fotografie. Ještě větší překvapení přišlo při jeho prvním startu v Diamantové lize v Římě. Bolt sice říkal, že je skvěle připraven, ale k údivu všech v italské metropoli nestačil na Američana Justina Gatlina. Bývalý dopingový hříšník se stal teprve čtvrtým mužem, jenž dokázal světového rekordmana porazit.

Bolt po neslavné sérii zlepšil a začal vyhrávat, avšak jeho hlavní konkurent Tyson Gay byl výkonnostně pořád někde jinde. Sedmadvacetiletý sprinter na celou situaci zareagoval nepříjemnou zprávou pro české fanoušky. Omluvil se ze Zlaté tretry a před MS zůstal trénovat na Jamajce. Měsíc před světovým šampionátem nejsledovanějším atletickým sportem zatřásla dopingová aféra nebývalých rozměrů. Z užívání zakázaných látek bylo obviněno hned několik sprinterských superhvězd, lídr sezonních tabulek Tyson Gay a Jamajčané Asafa Powell, Nesta Carter a Veronica Campbellová-Brownová.

Boltovi tak ubyli hned tři velcí konkurenti a před MS vypadla další hvězda. Obhájce titulu z Tegu Yohan Blake se musel odhlásit kvůli nedoléčenému zranění podkolenní šlachy. Bolt měl tak trůn mistra světa víceméně volný, což se i potvrdilo. Jamajčan vyhrál závod na 100 i 200 metrů a zlatý moskevský hattrick završil vítězstvím ve štafetě. Celkově tak rozšířil svoji sbírku z MS na osm zlatých a dvě stříbrné a stal se nejúspěšnějším atletem šampionátu. Jamajčan rovněž opanoval potřetí v řadě anketu o nejlepšího světového atleta roku před ukrajinským skokanem do výšky Bohdanem Bondarenkem a britským vytrvalcem Moem Farahem.

Tichý skokan Bondarenko šokoval, Farah si dal "repete"

Bondarenko patřil dlouhodobě k velkým skokanským talentům, avšak do letošní sezony vlétl jako kometa. Na prvním mítinku v Dauhá si vylepšil osobák na 233 cm, v Birminghamu skočil 236 cm a v Lausanne 241 cm, čímž se zařadil na třetí místo historických tabulek. To všechno dokázal i přes fakt, že ho dlouhodobě trápí problémy s chodidlem. Třiadvacetiletý rodák z Charkova dokonce zkoušel překonat letitý světový rekord kubánské legendy Sotomayora, ale v Švýcarsku a ani poté v Londýně mu to nevyšlo. Milovník skákání v naprostém tichu si byl jistý, že to dokáže na moskevském šampionátu. Jenže ani tam, před našlapanými ochozy, to nedokázal, avšak výkonem 241 cm získal titul mistra světa.

Velkolepé představení si do Moskvy přichystal i britský vytrvalec somálského původu Mo Farah. Dvojnásobný olympijský vítěz z Londýna na tratích 5 000 a 10 000 metrů předvedl stejný kousek i na MS a pro sebe tak typickým drtivým finišem si opět zajistil double. Třicetiletý běžec však nezářil pouze na svých oblíbených tratích. V červenci se mu povedlo překonat evropský rekord na 1 500 metrů.

Fraserová napodobila Bolta, Adamsová vládne kouli dál

I ženská cena světového atleta roku putovala na Jamajku. Světovou královnou se stala sprinterka Shelly-Ann Fraserová-Pryceová. Šestadvacetiletá rodačka z jamajské Mekky sprintu Kingstonu přitom prožila sezonu jako na houpačce. Hned na jejím začátku se zranila. Vrátila se ale ve výborné formě, což dokázala výhrami na podnicích Dimantové ligy v Dauhá, Šanghaji a Eugene. Před světovým šampionátem její výkony šly dolů a připsala si porážku na stovce i dvoustovce. Fazóna se však vrátila v ten pravý čas. V Moskvě, podobně jako její krajan Bolt, ovládla sprint na 100 a 200 metrů a třetí zlatou získala ve štafetě. Na obou individuálních tratích zakončila ročník jako jednička tabulek, když v nejkratším sprintu na MS předvedla skvělý čas 10,71.

K pozici nejlepší atletky světa neměla daleko ani koulařka Valerie Adamsová. Jestli Zuzana Hejnová zaslouží obrovský obdiv za sérii třinácti výher v řadě, tak bilance Novozélanďanky je doslova neuvěřitelná. Chuť porážky okusila devětadvacetiletá atletka naposledy v srpnu roku 2010 a celkově ovládla již dvaačtyřicet závodů. V letošní sezoně jich ovládla hned dvanáct včetně světového šampionátu, což se jí jako první koulařce v historii povedlo již počtvrté v řadě.

Moskevské sbohem Isinbajevové, vrah Pistorius?

Atletický rok nabídl i dva ostře sledované příběhy. Jeden dojemný, druhý smutný až neuvěřitelný. V tom prvním hraje hlavní roli tyčkařka Jelena Isinbajevová. Jednatřicetiletá Ruska na domácím šampionátu dala sbohem své kariéře. Pro Isinbajevovou, držitelku světového rekordu, jež vyhrála vše, co mohla, bylo loučení o to emotivnější, že končila v místě, kde odstartovala v roce 1998 svoji úžasnou kariéru vítězstvím na světových hrách mládeže. A i poslední závod měl zlatou tečku. Ruska sice byla po celou dobu pod obrovským tlakem, ale zvládla ho a skokem 489 cm celou soutěž vyhrála. Našlapané tribuny tak mohly začít skandovat "Jelena, Jelena..."

O poznání smutnější je osud paralympijského běžče Oscara Pistoriuse. Jihoafričan, který na svých protézách dokázal konkurovat i zdravým běžcům, v únoru ve svém domě zastřelil svoji přítelkyni Reevu Steenkampovou. Pistorius se bránil, že si ji spletl se zlodějem, avšak soud ho v srpnu obvinil z vraždy a nedovoleného ozbrojování. Proces s několikanásobným paralympijským vítězem by měl začít v březnu. Hrozí mu až doživotí.

Světové rekordy překonal Kipsang, Suhrová, a dokonce i Hejnová

K atletice tradičně patří rekordy, ať už světové, evropské, národní atd. Těch světových v roce nepadlo v závodech IAAF mnoho, ale dva přeci ano. Nejlepší čas historie v maratonu překonal v Berlíně keňský vytrvalec Wilson Kipsang, který dva roky staré maximum svého krajana Patricka Makaua překonal o patnáct vteřin. Světové tabulky přepsala i tyčkařka Jennifer Suhrová. Američanka v Novém Mexiku překonala halový rekord Isinbajevové výkonem 502 cm.

V těch méně tradičních disciplínách padaly světové rekordy častěji a o jeden se postarala dokonce i Zuzana Hejnová, která vylepšila maximum na nemistrovské třístovce překážek.