Čím těžší, tím lepší. Hrábl jsem si na dno, říká vítěz himálajského ironmana Vabroušek
Jede už páté gumy – táhne mu na padesát, ale nepoznali byste to na něm. Bývalý triatlonový reprezentant Petr Vabroušek má za sebou kolem dvou stovek dlouhých tritalonů (3,8 plavání, 180 km na kole, 42 km běh), je světovým šampionem v double ironmanu (dvojitém dlouhém triatlonu) z loňského roku a stále patří mezi nejuznávanější světové vytrvalce. Naposledy na druhý pokus vyhrál asi netěžší triatlon světa v Himálaji a liboval si, jak se zase krásně nadřel.
Vabroušek přiznal, že si při svém druhém himálajském startu (loni před cílem zabloudil a skončil třetí) hodně nadřel. "Na dno jsem si hrábl extrémně. To se ale od tohohle typu závodu už dopředu očekává, takže to vlastně splnilo účel. Největší krizi jsem měl při stoupání na obrátku mezi 3500 a 4000 m. Tam se mi stále nedařilo setřást druhého Itala, s nímž jsme se střídali ve vedení přes tři hodiny. Taky se hodně ochladilo a běželi jsme po mokrém uklouzaném sněhu a pak mi tam trochu chyběl kyslík," vzpomínal vytrvalec duší i tělem, který už je z Himálaje doma.
V závodě startovalo šestatřicet masochistů z celého světa, které na trati čekalo vše, co si jen mohli přát, včetně bouřky, vysoké nadmořské výšky zmrzlého sněhu, zimy i vedra...
Kolik lidí tam startovalo a jak ses vyrovnával během závodu s vedrem, sněhem, nadmořskou výškou, a nakonec i bouřkou?
"Z těch šestatřiceti lidí, stihlo nejpřísnější limit na obrátce ve 4000 metrech nad mořem jen prvních pět. V loňské variantě trati, která byla o něco lehčí, to bylo dvanáct lidí. Vedro pro mne bylo určitě horší než mráz a sníh na obrátce. Nadmořská výška dělala asi problém všem, tam jsem spíš získával. A ta bouřka na závěr už byla takovým zajímavým zpestřením."
Co žene absolventa dvou vysokých škol chvíli před padesátkou k tomu, aby zdolával další a další pro mnohé možná šílené závody? Už je zkrátka takový, patří to k němu a překonávání sebe sama se stalo jeho způsobem života.
"Prostě si užívám nové a nové výzvy. Čím těžší, tím lepší. Na věk nehledím, to je jen číslo. Dokud mě to bude bavit a naplňovat, tak budu pokračovat."
Má za sebou už hodně extrémních kilometrů včetně několikanásobného ironmana, maratonu v poušti i na severním pólu, takže by si mnozí mohli myslet, že už těžko hledá nové výzvy. Jenže – kdo hledá, najde vždycky.
"Výzev je spousta, ale ne všechny jsou spojitelné se spokojeným rodinným životem. Třeba závody jako RAAM, přeběhy kontinentů nebo zdolávání osmitisícovek. Ale určitě na mě čeká ještě i spousta dalších, časově méně náročných akcí," říká jasně.
A jak se k extrémním závodům všeho druhu český vytrvalec dostává? "Někdy si zajímavý závod vyhlédnu sám, jindy na něj dostanu pozvánku od pořadatelů. Když hledají šílence na podobné vylomeniny, tak už spoustu let vědí, kam se mají obrátit," dodává výstižně.
Sám sebe překonal mockrát a nikdy si neřekl: Že se na to radši nevykašlu. "To se fakt nikdy nestalo. Jak už jsem řekl, čím těžší, tím lepší," končí rozhovor a můžeme jen čekat, na co se vrhne nyní.
