Hry v covidové náruči přece jen začínají. V Tokiu vzplane olympijský oheň

"Bude to důkaz, že lidstvo virus porazilo," odhadl odvážně Jošihide Suga loni v listopadu situaci, když se nakonec Hry s ročním odkladem uskuteční.

Japonský premiér se mýlil, pandemie nepominula, její dopady jsou neskonale přítomné a olympijské hry jsou jimi prodchnuty.

Nepompézní začátek

Roztančená samba jako na minulých Hrách v Riu to rozhodně nebude. Slavnostní zahájení se ponese v nadmíru komorní atmosféře. V ochozech velkého olympijského stadionu bude jen pár stovek funkcionářů, běžní smrtelníci mají smůlu.

K vidění nebudou ani tradiční hromadné choreografie, obvyklý nástup výprav a všechny zaběhnuté rituály s olympijskou hymnou, vyvěšením vlajky, vyřčením slibů sportovců či zapálení ohně však chybět nemohou. Kdo se dočká mimořádné cti a bude posledním členem štafety s pochodní, o tom se tradičně jen spekuluje.

Dohady o tom, kdo ponese českou vlajku, mohly ustat už ve čtvrtek. Čestné úlohy se chopí kapitán českých basketbalistů Tomáš Satoranský a tenistka Petra Kvitová.

Japonské pořadatelství v problémech

Krátce před ceremoniálem byl odvolán vedoucí týmu zodpovědného za průběh zahájení Kentaro Kobajaši, protože před více než dvaceti lety zesměšnil holokaust. Pro japonské pořadatelství to rozhodně nebyl v nelehké době ojedinělý případ. Před několika dny rezignoval hudebník Keigo Ojamada, jehož hudba měla zaznít na slavnostním zahájení Her. V únoru odstoupil šéf organizačního výboru Joširo Mori kvůli sexistickým výrokům a později přišel o místo kreativní ředitel zahajovacího a závěrečného ceremoniálu Hiroši Sasaki poté, co urazil populární japonskou umělkyni.

Organizace nejdůležitější sportovní akce světa se musí potýkat s mnoha problémy. Nikdy v historii nebyly Hry o rok přesunuty. Všechna ubytování musela být na jaře minulého roku stornována a přerezervována, lidé, kteří měli začít bydlet v olympijské vesnici po paralympijských hrách na podzim roku 2020, si museli ještě počkat. Účet pro MOV jen za přesunutí termínu: 800 milionů dolarů, tedy nějakých 20,5 miliardy korun. V případě pořadatelů japonské odhady hovořily o částce přesahující dvě miliardy dolarů (45 miliard korun). 

Japonci po zvolení Tokia olympijským městem před osmi lety propukli v nadšení. Poslední Hry se v Japonsku konaly v roce 1964 a skončily velkolepým úspěchem. Jenže přišla pandemie a původní plány vzaly za své. O rok se posunuly, naděje na bezproblémový průběh však byly rychle tatam a podpora u veřejnosti začala strmě klesat. V jednu chvíli dokonce průzkumy ukazovaly, že až 80 procent Japonců se staví proti pořádání olympiády.

Bez ovací

Pandemie neustupovala, naopak. Po prvotním rozhodnutí, že na Hry se nedostanou zahraniční fanoušci, museli organizátoři jít ještě dál – do ochozů se nepodívá vůbec nikdo se vstupenkou. Mobilní tribuny, zázemí, navigační systém a mnoho dalších věcí bylo připraveno nazmar. Diváci jsou odkázáni na televizní přenosy.

Covidová situace není v Japonsku růžová. Ve čtvrtek statistiky ukázaly, že za uplynulý den přibylo 1832 nových případů nákazy koronavirem, což byl největší nárůst od letošního ledna. Pořadatelé ještě několik hodin před startem Her nevylučovali scénář nejčernější, tedy, že by se olympiáda nakonec vůbec nekonala.

To se nestalo. Kromě nervozity z výkonu či reprezentace se přidala další: z pozitivního testu. Vpředvečer startu olympijská vesnice hlásila bezmála stovku nakažených. A to platí nejen mezi sportovci, ale také mezi novináři a dalšími skupinami přísná opatření s pravidelným testováním.

České obavy, české naděje

V Tokiu se mělo vystřídat 116 českých sportovců. Poté, co se vzdala účasti chodkyně Anežka Drahotová, to vypadalo na číslo 115. Jenže…

V leteckém speciálu, který vyrazil s předstihem do Tokia, se rozšířila covidová nákaza. První pozitivní případ měl lékař Vlastimil Voráček. Další v řadě byl Ondřej Perušič a postupně následovaly další čtyři případy: beachvolejbalový trenér Simon Nausch, Markéta Nausch Sluková, stolní tenista Pavel Širuček a cyklista Michal Schlegel.

Přes tento smutný exces mají Češi mnoho želízek v ohni. "Medailových nadějí máme řadu," věří šéf mise Martin Doktor. Podobně jako v Riu de Janeiro, kde startovalo 104 českých sportovců a přivezli deset medailí.

Na zlato zpřed pěti let v Riu zkusí navázat Lukáš Krpálek, který se tentokrát bude v judu prát v nejtěžší váhové kategorii. "Chci ze sebe vydat maximum a odjíždět s tím, že jsem nemohl udělat více. Nechám na žíněnce všechno," ujistil třicetiletý Krpálek.

Velkou nadějí je Adam Ondra v premiérově zařazeném sportovním lezení. A podobně Z medailistů z Ria mají znovu vysoké ambice i kajakář Josef Dostál a vodní slalomář Jiří Prskavec. "V kanoistice mi chybí už jenom vyhrát olympiádu," prohlásil Dostál.

K horkým favoritkám patří opět české tenistky. Vedle bronzové z Ria Petry Kvitové jsou v Tokiu i letošní vítězka Roland Garros Barbora Krejčíková a finalistka Wimbledonu Karolína Plíšková. Krejčíková navíc tvoří s Kateřinou Siniakovou aktuálně nejlepší deblový pár sezony.

"Nemusí se povést nic, ale je reálné a moc si přeju, aby některá z holek, co nejvíc z nich, mohla hrát o medaili. Jakákoliv by byla úspěchem," řekl fedcupový kapitán Petr Pála, který má v Tokiu tenistky na starosti, jelikož kvůli omezeným počtům nemůžou přijet jejich osobní trenéři.

Na stupně vítězů by měli útočit rychlostní kanoista Martin Fuksa, Tereza Fišerová při premiéře kanoistek ve vodním slalomu a slibnou formu ve Světovém poháru horských kol měl Ondřej Cink. Tradičními dodavateli olympijských medailí bývají sportovní střelci. Puškaři či brokaři v minulosti zaznamenali nejeden úspěch.

A pak jsou tu zázrační basketbalisté, kteří v čele s Tomášem Satoranským postoupili na poslední chvíli. "Je to sen, který se stal skutečností. Naše parta se nikdy nejela na turnaj jen účastnit, takže se i teď budeme snažit o co nejlepší výsledek. Budeme doufat, že díky naší dobré hře postoupíme ze skupiny," řekl Satoranský před odletem. V základní fázi čeká jediné české zástupce kolektivních sportů na Hrách Írán, Francie a favorit favoritů USA.

Kdo oslní?

V Tokiu se bude premiérově závodit kromě sportovního lezení také v japonském bojovém umění karate, skateboatdingu a surfingu. Do programu se vrací softbal a baseball.

Hvězdami mezi více než 11 tisíci sportovců by měli být srbský tenista Novak Djokovič, sportovní gymnastka Simone Bilesová z USA, její krajani z bazénu Katie Ledecká, Caeleb Dressel a třeba francouzský judista a Krpálkův soupeř Teddy Riner.

Jenže covid nezná národní meze a šíří se nejen v české výpravě. Výsledky dozajista ovlivní. Pozitivní test až přímo v Tokiu měly nizozemská skateboardistka Candy Jacobsová a taekwondistka Fernanda Aguirreová z Chile. Do stejné situace se dostali britská střelkyně Amber Hillová a ruský plavec Ilja Borodin, kteří neprošli kontrolou těsně před odletem.

Jako vždy bude zajímavé sledovat kolektivní sporty. Po olympijském volejbalovém triumfu obzvláště touží Poláci, v házené budou jen těžko k zastavení Dánové.

Medailové ceremoniály budou bezkontaktní. Medaile, vyrobené ze starých mobilních telefonů, budou přineseny na podnose, ze kterého si je sportovci sami vezmou a pověsí na krk.

Mezi nejúspěšnější země v zisku medailí se počítá jako obvykle s velmocemi USA, Ruskem (jehož sportovci ovšem kvůli dopingovému trestu nesmějí startovat pod svou vlajkou) a Čínou, hned za nimi by mohli být domácí Japonci.

Už teď je jasné, že triumf nad covidem se konat nebude, ale mnoho malých sportovních vítězství diváci na celém světě přeci jen spatří.