Už 35 let se stará o Stanley Cup. Miluju to, byli jsme s pohárem už ve více než třiceti zemích, říká Pritchard

Pokud jste hokejoví fanoušci, tuhle scénu dobře znáte. Dříve blonďatá, nyní už spíš prošedivělá hříva na hlavě, tmavý oblek a bílé rukavice svírající velký stříbrný pohár v doprovodu s kolegou. Nese se Stanley Cup. Ale kdo že to je, co ho třímá?

Tím známějším z dvojice je Phil Pritchard, jenž působí v zámořské Síni slávy už třicet pět let a jednou z jeho činností je to, že se stará o Stanley Cup. Kam se hne slavný pohár, tam s ním jde i on. "Ale nebyla to moje vysněná práce. Myslím si, že vysněnou prací je vyhrát Stanley Cup," říká v nadsázce.

Ve slavném hokejovém muzeu v Torontu je od září 1988, ale že bude jednou jezdit se Stanley Cupem prakticky po celém světě, o tom ani nesnil.

"Než jsem začal pracovat v Síni slávy, tak jsem působil v nižší Ontario Hockey League. A můj šéf mě přivedl do Síně slávy v roce 1988, abych pečoval o hokejové artefakty. Jednou měl být Stanley Cup vystaven při jedné akci a já jsem se přihlásil, že ho odvezu. A další týden měl být pohár v Dallasu. A můj šéf se mě zeptal, zda nechci do Dallasu jet. Tak jsem s pohárem jel do Dallasu. Bylo to jako sněhová koule, na kterou se vše nabaluje," vzpomíná Pritchard na začátky.

"To bylo před 35 lety a já to pořád dělám. Kdyby mi bylo patnáct a někdo se mě zeptal, jestli bych cestoval se Stanley Cupem, tak bych to dělal rád, ale není to něco, o čem jsem snil. Ale jsem tady," dodává. I po více než třech dekádách ho tato práce přesto stále baví. "Miluju to. Je skvělé být součástí takového sportu, jakým je hokej. Je to zábava," myslí si Pritchard.

Ztracený pohár v roce 1999

Ačkoli platí, že kde je pohár, je i Phil Pritchard, tak přece jen může dojít k jedné výjimce, a sice při cestování letadlem. Jedna taková situace nastala na konci devadesátých let a byl u toho jeden z nových členů Síně slávy českého hokeje – brankář Roman Turek.

"Poprvé jsme byli v Česku v roce 1999 s Romanem, protože když Jaromír Jágr vyhrál (v letech 1991 a 1992), tak pohár nikdy nepřivezl, protože slavil pokaždé v Pittsburghu. Ale v roce 1999 Roman Turek vyhrál s Dallasem Stars. Vlastně jsme byli nejprve ve Finsku, kde slavil Jere Lehtinen. A z Helsinek jsme cestovali přes Frankfurt do Prahy. A když jsme přistáli v Praze, tak jsme zjistili, že pohár se do letadla při přestupu ve Frankfurtu nedostal," začíná Pritchard historku z první zastávky se Stanley Cupem v Česku.

"Takže jsme na letišti v Praze a zástupci aerolinek nám řekli, že pohár přiletí dalším letem. Tak jsem to řekl Romanovi a on to musel říct přítomným novinářům, že pohár tady ještě není, ale že dorazí. Takže se tisková konference musela zrušit. A v Českých Budějovicích byly připraveny velké oslavy na náměstí, které se musely odložit na později. Myslím, že se měly posunout o pět hodin. Do té doby nám udělal Roman soukromou projížďku Prahou, protože jsme neměli co dělat," dodává a připomíná, že v Praze byl osobně poprvé už na mistrovství světa v roce 1992.

"Když jsme se vrátili na letiště a vyzvedli Stanley Cup, tak už tam nikdo z novinářů nebyl. Pohár jsme naložili do auta, přijeli do Budějovic, ale tam také nikdo nebyl. Tak jsme šli s pohárem do restaurace, kde čekala Romanova rodina a přátelé, a slavili jsme tam. Ale bylo to tak možná lepší, protože se všemi lidmi, co by bývali byli na náměstí, by si pohár s rodinou a přáteli Roman tak neužil," tvrdí Pritchard.

Vzpomínky na Hudlera, Eliáše i Francouze

Pritchard musel být se Stanley Cupem v Česku za posledních 25 let šestnáctkrát. Oslavy bývají různé. "Vždycky ale musíme pít slivovici," říká s úsměvem k českým večírkům. "Ale vždycky, když někam s pohárem přijedeme, ať už v Česku, Švédsku, nebo Kanadě, tak setkání s rodinou a přáteli je to nejdůležitější," říká.

Při vzpomínání na české oslavy se Pritchardovi vybaví rok 2008, kdy vyhrál Jiří Hudler s Detroitem, na jehož oslavy ve Vsetíně přijel i spoluhráč Dominik Hašek, jenž slavil s Red Wings i o šest let dříve. Dvakrát slavil také Patrik Eliáš s New Jersey v letech 2000 a 2003. "Někteří vypadali, že s oslavami nikdy neskončí. Jako když se chodilo do nočních klubů. Vyjdete ven z nočního klubu a je ráno. Myslím, že Patrik to tak právě měl," směje se.

Naposledy byl Stanley Cup v Česku s Pavlem Francouzem v Plzni v létě 2022 po triumfu Colorada. "Slavili jsme nejprve ve sklepech pivovaru a pak jsme měli veřejnou oslavu nahoře," vybavuje si. "'Frankie' mi řekl, že nejlepší prací v NHL by bylo dělat dvojku v Tampě za Andrejem Vasilevským. Protože dostáváte peníze, i když si moc nezachytáte," vybavuje se Pritchardovi jedna z příhod s Francouzem.

Nekonečná párty ve Finsku

S hokejovým grálem procestoval Pritchard téměř celý svět. Na dlouhém seznamu destinací má také zápis i z jižní polokoule. "V září jsme byli v Austrálii. Za celou dobu jsme byli (se Stanley Cupem) ve více než třiceti zemích a číslo pořád roste," tvrdí.

Zatímco v Česku se jezdí se Stanley Cupem prakticky po celé zemi, Slovensko má speciální místo – Trenčín. Právě odtud pochází většina bývalých skvělých slovenských hráčů, kteří zanechali výraznou stopu v NHL.

"Jako kdybychom ani jinam nejezdili," směje se Pritchard. "Hossa, Gáborík, Chára, Kopecký…" vyjmenovává namátkou známá jména vítězů. "Pamatuju si, jak jsem potkal poprvé Zdena Cháru, myslím, že to bylo na Kopeckého oslavě. Chára vždy přišel na oslavu druhých a když konečně vyhrál i on, dorazili jsme do jeho domu a on řekl: 'Konečně jste přišli také na mou oslavu'," vzpomíná Pritchard.

"Pro Slováky je to vždy velice speciální, protože oni jsou mezi sebou všichni kamarádi, respektují se navzájem, chodí vzájemně na oslavy a slaví dohromady. Takže potkáváte pokaždé stejné lidi," všímá si Pritchard.

A která oslava byla nejlepší? "Těžko říct. Teemu Selänne a jeho jednodenní oslava byla vážně dobrá. Ve Finsku se v létě nikdy nesetmí, je to jiný svět. Takže ta oslava trvala snad celou věčnost," vzpomíná Pritchard. "Asi ale neumím říct, která oslava byla nejemotivnější. Myslím si ale, že pro hráče je důležité, když vezmou pohár na hřbitov například za prarodiči. To je hodně emotivní. A hodně hráčů to tak udělalo," prozrazuje.

Kromě toho, že Stanley Cup neustále hlídá, tak se o něj musí Pritchard také náležitě starat. "Každé ráno pohár čistíme předtím, než se vystavuje. První, co lidé chtějí udělat, je, že se ho dotknou. Je sto třicet let starý a vypadá pořád skvěle. Snad takhle bude vypadat také za dalších sto třicet let. Ale jedno vím, že až mně bude sto třicet, tak si nemyslím, že budu vypadat takhle dobře," uzavírá Pritchard.