Švédové z neotřesitelné pozice evropské jedničky v NHL dál těží. Český vliv v zámoří naopak slábne

Na úvod několik číselných údajů. Počet českých hokejistů v NHL v 90. letech minulého století postupně rostl ruku v ruce s úspěchy národního týmu na mezinárodním poli. Vlna tuzemských zástupců se zvýšila z necelých čtyřiceti hráčů až na 52 v první sezoně po triumfu na olympijských hrách v Naganu v únoru 1998.

V sezoně 2001/2002 už nejlepší hokejovou ligu okusilo 71 českých hráčů v poli a k tomu šest brankářů. To měla česká reprezentace za sebou zlatý hattrick na mistrovství světa v letech 1999 až 2001. Do velké výluky v roce 2004 si Češi udržovali celkový počet hráčů okolo 75.

Po výlukové sezoně 2004/2005 se číslo začalo pomalu snižovat a výraznější ústup nastal v ročníku 2009/2010, kdy se cifra poprvé od 90. let propadla pod padesát. V olympijské sezoně 2013/2014 nebylo českých hráčů v NHL ani čtyřicet a situace se prakticky nezměnila do konce druhé dekády.

A v letošní sezoně? Další výrazný propad. Do zápasů NHL zatím nastoupilo 20 hráčů do pole a pět brankářů (zraněný gólman Pavel Francouz už do tohoto ročníku nenastoupí). Vedle postupného odchodu hráčů ze zlaté generace českého hokeje je hlavním faktorem menší produkce výrazných talentů a jejich prosazení v zámořské konkurenci.

Vlak v nedohlednu

Zlaté triumfy jako by zaslepily český hokej, kterému ujel pověstný vlak. Naproti tomu konkurence dělala všechno pro to, aby se zlepšila. A to se jí také podařilo.

Američané vybrousili téměř perfektní diamant v podobě národního mládežnického programu (US NTDP), ze kterého chrlí pro NHL jednoho hráče za druhým. Jen se podívejte na namátkový výběr prvních voleb draftu v průběhu let: Phil Kessel, Patrick Kane, Dylan Larkin, Jack Eichel, Charlie McAvoy, Matthew Tkachuk, Quinn Hughes, Cole Caufield, Trevor Zegras, Jack Hughes, Matt Beniers.

Kanaďané, ale i Američané si k pověstné tvrdosti částečně přibrali český smysl pro kombinaci. Časy, kdy zámořské týmy jen nahazovaly puky na zadní mantinel, jsou ty tam. Švédové a Finové si jdou vlastní, komplexní cestou s důrazem na perfektní bruslení. Zatímco Finsko se dostalo na výsluní v mezinárodním hokeji až v posledních letech, nástup Švédska se dal pozorovat průběžně.

Švédové jako evropská jednička

Jestli něco zdobilo Švédy, tak to byla "odjakživa" produkce skvělých obránců. V posledních dvaceti letech však přidali také na zbylých postech. Posuďte sami – v sezoně 2003/2004, tedy před velkou výlukou, nastoupilo v nejlepší lize světa 29 švédských útočníků. O deset let později to bylo už 37 a v ročníku 2019/2020, tedy před nástupem koronavirové pandemie, se po zámořských arénách prohánělo 57 forvardů (loni jen o jednoho méně, letos zatím 44 a číslo stále roste).

A brankáři? Před dvaceti lety působili v NHL tři švédští gólmani, o deset let později jich chytalo devět stabilně (celkem jich bylo 13) a za celé období od roku 2003 až doteď se v brankovišti předvedlo 34 maskovaných mužů ze Švédska. Opět se nabízí srovnání – český hokej ve sledovaném období vyprodukoval pro NHL jen 23 brankářů. Švédové navíc "objevili" ideální model brankáře – vysoká postava se skvělým rozklekem, při němž gólman pokryje spoustu místa.

Samostatnou kapitolou je pak podíl švédských talentovaných mladíků na draftu NHL, zejména v prvním kole. Švédové jednoduše vzali NHL útokem a nenávratně převzali pozici evropské jedničky v zámoří.

Trend je neúprosný – jestliže před dvaceti lety tam působilo okolo padesáti zástupců, v sezoně 2013/2014 už téměř osmdesát (64 hráčů a 13 brankářů) a loni byla pokořena stovka (95+11). Letos zatím v NHL nastoupilo 79 Švédů (70+9). Pro úplnost dodejme, že na druhém místě z Evropanů jsou Rusové s 47 zástupci (39+8) a Finové jsou třetí s 39 (32+7).

Hlavní evropská zásobárna skvělých hráčů pak profituje kromě všeobecného respektu také například tím, že se evropské zápasy NHL odehrávají v hojném počtu právě ve Švédsku. Od roku 2008 se v této zemi uskutečnilo třináct soutěžních utkání, ve Finsku devět a v Praze pouze sedm.