NHL se hraje už sto let. Liga i hokej se proměnily, odkaz ale přetrvává

Úvodní dva zápasy sehráli 19. prosince 1917 Canadiens proti Senators a Wanderers s Arenas. Později slavní "Habs" zvítězili nad Ottawou 7:4, zatímco druhý celek z Montrealu prožil gólovou přestřelku s Torontem a nakonec slavil po výsledku 10:9.

Duel na domácím ledě Wanderers začal dříve než v Ottawě. Skóre zápasu proti Arenas otevřel přesně po minutě hry obránce Dave Ritchie, který se tak stal vůbec prvním střelcem v dějinách NHL. V té době ještě nemohl tušit, že svým gólem začal psát stoletou historii ligy, která směle plyne dál.

Utkání Montrealu s Torontem ale mělo jiného hrdinu, tím se stal další člen Wanderers Harry Hyland, který nasázel pět branek. Zdatně mu konkuroval Reg Noble, ten se v dresu Arenas prosadil čtyřikrát. Podle frankofonního deníku Le Canada dal ale nejhezčí branku zápasu jistý Art Ross, náhradní hráč Wanderers a budoucí člen Síně slávy NHL. Právě po něm je pojmenována trofej pro nejproduktivnějšího hráče základní části.

Zápas v Ottawě ovládli Canadiens. Činil se zejména útočník Joe Malone, který se stejně jako Hyland v druhém utkání trefil pětkrát. Sezonu nakonec zakončil se ziskem 44 gólů a 48 bodů ve 20 zápasech. V brance Montrealu stál Georges Vezina, který si svými kariérními výkony vysloužil poctu v podobě propůjčení jména pro cenu nejlepšímu brankáři v sezoně NHL.

Hra jako taková však vypadala z dnešního pohledu nepředstavitelně. Přihrávky dopředu byly zakázány, a tak se důraz kladl na výbornou práci s pukem a bruslení. Hřiště nebylo rozděleno na třetiny a hokejisté, kteří nemohli střídat za hry, nesměli do puku kopat.

Vyloučení trvalo místo dvou tři minuty a zajímavostí je určitě fakt, že brankáři si trest museli odpykat sami. Místo nich tak chvíli "chytali" hráči z pole. Brankáři měli zpočátku těžký život, neboť museli při zákrocích stát na obou nohách. Avšak už měsíc po startu NHL došlo k úpravě pravidla a gólmani mohli proti střelám "vykopávat" nohy tak, jak to známe ze současného hokeje.

Ačkoli musel být první ročník upraven po odstoupení Wanderers kvůli ztrátě stadionu a finančním problémům, zbylé tři týmy sezonu dohrály a z play-off postoupili vítězní Toronto Arenas do boje o Stanley Cup proti Vancouveru Millionaires, vítězi konkurenční Pacific Coast Hockey Association. V pětizápasové bitvě se nakonec radovali zástupci NHL, a hráči Toronta se tak mohli titulovat jako světoví šampioni.

Ve třetí sezoně se liga rozšířila pouze o Quebec Bulldogs, ale počet nových klubů měl brzy stoupat. Po divokých 30. letech se podoba soutěže ustálila od roku 1942 na příštích 25 let na šesti týmech v éře známé jako "Original Six". Po dalších vlnách expanze se číslo účastníků vyšplhalo až na 21 v letech 1980–1991.

V 90. letech se přidalo dalších sedm nových klubů včetně obnovených Ottawa Senators (1992/93) a v roce 2000 se dokončila třicítka vznikem Columbusu Blue Jackets a Minnesoty Wild. Letošním nováčkem se stali Vegas Golden Knights a aktuálně žhavým kandidátem na potenciální vstup do NHL je Seattle.

Prapor původních zakládajících členů tak dodnes nesou týmy Toronta a Montrealu, avšak pouze Canadiens s původním názvem. Vzájemná rivalita zažehnutá před sto lety tak přetrvává dodnes.

Zámořská soutěž se sice změnila jak v herních pravidlech, tak i týmovou strukturou, ale po překonání největší krize během velké výluky v sezoně 2004/05 nebyla nikdy silnější. Ať už z finančního pohledu a ekonomických výsledků ligy, tak i perspektivou veřejné globální popularity.

Vedení NHL se navíc daří skvěle propojovat minulost s přítomností. Zřejmě nejlepším příkladem jsou venkovní zápasy pod širým nebem, které jako symbol návratu ke kořenům hokeje pravidelně lákají desítky tisíc diváků na otevřených stadionech.