Muž s laminátovou maskou. Průkopník Plante pomohl ukončit éru brankářských Frankensteinů
Jak málokdo změnil tvář ledního hokeje tolik jako Jacques Plante. A to jen proto, že chtěl ochránit tu svou. Legendární gólman Montrealu Canadiens přivedl do hry dnes neodmyslitelnou část výstroje – brankářskou masku. Musel při tom bojovat s posměšky i nedůvěrou trenéra a ochrannou pomůcku na svém obličeji si doslova vyvzdorovat. Příběh muže s maskou se začal psát 1. listopadu 1959 v newyorské Madison Square Garden.
Plante nebyl popravdě úplným vizionářem. Primát totiž náleží neméně hvězdné postavě hokejových dějin, skvělému brankáři dvacátých let Clintu Benedictovi. Nicméně gólman Montreal Maroons si masku vyrobil z kůže a používal ji v roce 1930 pouze po omezenou dobu, kdy si léčil zlomený nos.
Také Plante svou masku, v tomto případě už sklolaminátovou, používal původně jen při trénincích, neboť nechtěl riskovat zbytečné zranění. V zápasech ji měl od trenéra Habs Toe Blakea zakázanou. V myšlení tehdejších trenérů i hokejové veřejnosti měl výhled brankáře přednost před jeho zdravím.
Na začátku sezony 1959-60 byl třicetiletý Plante na vrcholu. S Canadiens získal na jaře čtvrtý Stanley Cup za sebou a celkově svůj pátý. Počtvrté také dosáhl na Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře soutěže. Možná i proto dokázal nakonec svůj boj s trenérem vyhrát.
Na odvrácené straně slávy a úspěchu totiž ležely například zlomená lebeční kost, čtyřikrát zlomený nos, dvakrát přeražená čelist, více než 200 stehů v obličeji a také kompletně vyražené zuby. Plante na své masce stále pracoval, zejména na vylepšení výhledu, dál ale pomůcku používal jen v tréninku.
Trochu příznačně den po Halloweenu 1959 hostovali Canadiens v New Yorku. Už po třech minutách vystřelil domácí bombarďák Andy Bathgate a popáté zlomil Plantemu nos. Led Madison Square Garden se zbarvil krví a otřesený brankář putoval do šatny na ošetření.
Jelikož v té době ještě týmy většinou nevozily na venkovní utkání náhradní gólmany, muselo se čekat na ošetření jedničky. Plante se skutečně po dvaceti minutách vrátil, ovšem už v masce, bez které se odmítl znovu postavit do branky.
Blake stál před zásadním rozhodnutím – obětovat výsledek zápasu, který by s hráčem z pole v brance Habs jen těžko dokázali vyhrát, nebo ustoupit ze svého nekompromisního postoje? Naštěstí pro svou hvězdu a také pro budoucnost brankářského řemesla si kouč Montrealu vybral tu druhou možnost.
Jacques Plante: "Někteří lidé říkali, že jsem začal nosit masku, protože jsem ztratil odvahu. Ale přišlo by vám odvážné skočit z letadla bez padáku?"
A Plante se mu odvděčil skvělým výkonem, kterým přispěl k výhře nad Rangers 3:1. Blake rozhodně nebyl z novinky nadšen, svolil ale, že dokud bude tým vyhrávat, může Plante masku nosit.
Ovšem netušil, že Montreal z dalších deseti zápasů devětkrát zvítězí a jednou remizuje a inkasuje jen dvanáct gólů. Naposled zkusil Plante nastoupit bez masky 8. března 1960 v Detroitu, po porážce 0:3 se ale ke své už osvědčené pomůcce definitivně vrátil.
Musel sice zpočátku slýchat poznámky o zženštilosti, jenže konec sezony vyšperkovaný pátou Vezinou a dalším Stanley Cupem, tentokrát dokonce bez jediné porážky v play-off, kritiky umlčel. Plante, jinak také první brankář v NHL, který používal hokejku mimo brankoviště a zastavoval za brankou puky obráncům, chytal nakonec až do svých 46 let.
Sklolaminátové masky se v různých verzích brzy staly standardem. Jako poslední chytal zápas NHL bez masky brankář Pittsburghu Andy Brown 7. dubna 1974 proti Atlantě. A hokejoví gólmani pak definitivně přestali připomínat Frankensteiny.
