Prohlídka nehrála roli. Za nominaci jsem byl rád, prozradil Plekanec
Když mohl, tak vždy přijel. Tomáš Plekanec je jedním z mála, který pravidelně reprezentuje na světových šampionátech od roku 2006, přesto ho zlatá medaile v roce 2010 poněkud nešťastně minula. Poctivý přístup k národnímu týmu ale potvrdil i nyní, kdy s pozvánkou sám ani nepočítal. V omlazeném kádru však jeho zkušenosti vyčnívají a ostřílený centr umí přijmout jakoukoliv roli, což potvrzuje i v Kodani.
Od šampionátu v Rize před dvanácti lety je nesmazatelně spjat s českou reprezentací. Tomáš Plekanec si vydobyl vedle pozice v NHL také místo v národním týmu, a ačkoli ho jediná zlatá medaile za poslední dekádu minula, touha po vítězství ho žene stále kupředu.
"Každý hráč chce vyhrát, to by asi nemělo cenu jezdit na turnaje. Já nad tím nepřemýšlím, spíš to je o štěstí, aby člověk byl ve správný čas na správném místě. Jsem rád, že jsem zažil nějaké medaile s klukama dřív, to jsou ty nejhezčí zážitky," uvedl Plekanec.
Nominace ho vzhledem k omlazenému týmu překvapila, výmluvy v podobě výstupní prohlídky však nepřipadaly v úvahu. "Vůbec to nehrálo roli. Já jsem spíš nepočítal s tím, že by Jirka (Fischer, generální manažer reprezentace) zavolal, že budou chtít, abych přijel. Přece jen, je tady mladý tým, kluci dostávají šanci, což je naprosto v pořádku," řekl Plekanec.
"Samozřejmě jsem byl rád. Pokud ta šance je a cítím, že ještě můžu a energie tam je, tak rád hraju a hokej mě baví. O tom to je," dodal Plekanec, že nemá problém s motivací ani ve svém věku.
Zkušený 35letý útočník, který je nejstarším členem letošního výběru, si musel jak na klubové, tak na reprezentační úrovni zvyknout na novou roli. Z centra vytvářejícího brankové příležitosti se stal defenzivní specialista. S proměnou však neměl a ani nemá potíže.
"Já mám tuhle roli už pár let v NHL a nemám s tím absolutně problém. Naopak si myslím, že to je moje výhoda, že jsem se dokázal přizpůsobit na to, když je potřeba dělat něco jiného, než dávat góly a nahrávky. Tyhle věci ale nejsou nikdy o jednom hráči. Je potřeba, aby všech pět hráčů na ledě udělalo práci, aby (soupeřovu) lajnu ubránili a udělali místo pro ostatní lajny, které góly můžou dávat," objasnil Plekanec náhled na svou hru.
Ve 101. zápase v reprezentačním dresu se blýskl brankovou nahrávkou a po čtrnácti duelech si připsal bod do produktivity. Jeho nabídka Romanu Horákovi ale stála za to. "Špágr (asistent trenéra Jaroslav Špaček) si ze mě dělal srandu, že budu mít druhé mistrovství na nule, tak jsem rád, že už to nebude říkat. Ale já to tak neberu. Těch zápasů je hodně, ale zase ne tolik, abych řešil body," řekl Plekanec.
Změnu neprožil jen ve své hře, ale proměny si všiml také uvnitř národního týmu. "Dynamika kabiny je úplně jiná. Když jsem přišel do nároďáku, byli jsme tam dva, tři, čtyři mladý kluci maximálně a zbytek byli kluci, kteří tam byli léta a neměnilo se to tolik. My jsme tam seděli v rohu a moc jsme toho neřekli. Dneska je to opačně. My starý sedíme v rohu a nic neříkáme a mladý si tam povídají o svých věcech," uzavřel Plekanec s nadhledem.
