Následuje
SP Francie

Bašný hodnotil neúspěšné ME i stav české házené: Stojíme na místě, a to říkám ještě pěkně

Posunout svá výkonnostní maxima se tentokrát českým házenkářkám nepovedlo. Kouč Jan Bašný po loňském úspěšném mistrovství světa a osmé příčce zažil nyní na mistrovství Evropy ve Francii s týmem vyřazení v základní skupině. V Brestu se rozpovídal o tom, kdo mu ve Francii chyběl, co herně nefungovalo, o nelichotivém stavu české házené i jeho přístupu k hráčkám v reprezentaci a zároveň k mužům v Ajacciu.

Kouč českých házenkářek Jan Bašný
zdroj: Český svaz házené autor: Robert Grim

Na turnaji jste nakonec prohráli všechna tři utkání včetně rozhodujícího o postup s Německem. Jak turnaj hodnotíte?

Nevyšlo to, ale jsem na hráčky hrdý. Do budoucna je na čem stavět. Na klíčových postech hrajeme s dvacetiletými, jednadvacetiletými házenkářkami. Ony to později zúročí. V utkání s Německem se nám po zranění Luzumové narušila obranná hra, která do té doby fungovala perfektně. Hráli jsme, jak jsme se dohodli. Když na Ivetin post musely jít mladší hráčky, už to bylo horší. Ženská házenkářka, když vidí, že se nejlepší hráčka zraní a brečí na střídačce, psychicky takový moment na tým strašně zapůsobí.

Kde jste viděl herně největší problém?

Celkově nám nefungovala hlavně obrana. Můžeme mluvit i o útočné fázi, ne všechny hráčky se potkaly s formou. Myslel jsem, že když na turnaji neboudou Hrbková s Maňákovou, že to nebude tak velký problém, ale byl. Tyto dvě zkušené hráčky jsme na šampionátu potřebovali.

Vypadalo to, že obrana nebyla dostatečně agresivní. Čím si to vysvětlujete?

Proti Němkám bylo nachystané přesně, co která hráčka bude dělat. Do dvacáté minuty, než byla Iveta faulovaná a nemohla hrát v obraně, to perfektně fungovalo. Pak se hráčky nebyly schopné dohodnout a obrana nebyla tak efektivní. V předchozích dvou zápasech byl problém jinde. Norky jsou hrozně rychlé, Rumunky hrály na Pinteaovou ve spolupráci s Neaguovou. Pinteaová je jedna z nejlepších hráček světa a půjde za týden, až se to potvrdí, do nejlepšího týmu světa do Györu. Obrana byla kompaktní, ale bohužel nemáme takovou rotaci, aby fungovala se čtyřmi hráčkami na středu. Máme dvě tři, což je strašně málo v obranném bloku.

Na Euru skončíte předposlední na patnácté příčce, čímž se vám zkomplikuje kvalifikace na mistrovství světa...

Je to tak. Uteklo nám potřebné třinácté místo. Budeme ve druhém koši a dostaneme někoho z prvního, tedy od pátého do dvanáctého místa na šampionátu za předpokladu, že Francouzky budou mezi čtyřmi nejlepšími. To je život, prostě postup musíme uhrát přes celky z prvního koše. A když ho neuhrajeme? Družstvo je strašně mladé. Dvacetileté hráčky se dostanou na další šampionát o rok později. Je zbytečné si stavět nějaké vzdušné zámky. Tento tým udělal výsledky, které nikdy udělat neměl. Loni ani předloni. Teď výsledek prostě neuhrál. Při vší úctě ke Slovinkám, Švýcarkám nebo Chorvatkám, které mají také nula bodů a jedou domů, tyto týmy nedosahují úrovně, kterou jsme potkali v naší skupině. Neměli jsme porovnání a nevyzkoušeli si obranu proti lepšímu soupeři. Cíl jsme si dali postup ze skupiny, ale vzhledem ke stavu české házené to nebylo možné. Odráží to realitu, kterou u nás máme.

Dobré výsledky na šampionátech nesmí zakrývat skutečnou situaci

Na jakou úroveň mají podle vás české reprezentace?

Musíme si uvědomit základní věc. Pro každý český tým je obrovský úspěch dostat se na jakýkoliv áčkový šampionát. Všechny juniorské reprezentace hrají béčkové skupiny, to znamená nehrají na šampionátech. Nejde o mistrovství světa, ale o béčka, od osmnáctého do sto padesátého místa. Junioři se dostali na áčko jednou za posledních pět let. Takový je stav české házené. A že jsme udělali nějaké výsledky a máme pořád ambice je uhrát, je sice hezké, ale hlavně by to nemělo zakrývat skutečnou situaci v házené. 

Odráží stav české házené úroveň extraligových zápasů mužů a nejvyšší soutěž žen?

To je jiný sport. Utkání, která se hrají v extralize nebo ženské lize, bych ani nedokoukal. Jde sice o házenou, ale ne takovou, která se hraje na mezinárodní úrovni. Říkám, že mužská liga není pozitivní reklama, ale naopak velice negativní, že toto ukazujeme v televizi. Ženská liga na obrazovkách není, takže ji nikdo nevidí. Před pár lety byla podle mě kvalitnější. Hrají ji čím dál mladší holky. I v Mostě, který má ambice bojovat v evropských pohárech, ale s dvacetiletými holkami to prostě nejde. Znáte nějaké pětadvacetileté házenkářky v Česku? Já ne. Možná pár třicetiletých holek. Nemáme u nás ani jednu profesionální hráčku. Máme deset hráček v zahraničí a zaplať pánbůh, že tam jsou. A když ještě zrovna některé nejsou ve formě... Ale to se stane, to jim nevyčítáme.

Jaké jsou příčiny toho, že úroveň nejvyšších soutěží klesá?

Podívejte se třeba na mužskou extraligu. Čtyřicátníci se vrací z ciziny a hrají, protože mají vydělané nějaké peníze a říkají si: Nechce se mi ještě do práce, budu ještě chvíli hrát za nějaké prachy. Kluby mi je dají, protože přicházím z ciziny, a i když mám čtyřicet let, furt jsem lepší než házenkáři tady. Potom mladí kluci ve chvíli, když zjistí, že je potřeba vydělávat nějaké peníze, aby mohli začít žít, přestanou nebo trénují dvakrát v týdnu s tím, že k tomu  chodí do práce. 

Házenkářky u nás trénují málo. Třikrát týdně trénuje i moje máma

A profesionalní přístup se vytrácí...

Netvrdím, že je vše špatně, ale je tam hrozně moc práce. Kolik je házenkářek, které trénují třikrát, čtyřikrát v týdnu? Možná v Mostě a pár dalších klubech. Třikrát v týdnu trénuje i moje máma. Chodí cvičit do posilovny. Všechny země se posunují dopředu a u nás se stojí na místě, a jsem ještě hodný, když to tak řeknu. Zachraňujeme to nějakými super výsledky na šampionátech. Kluci teď uhráli jednou šesté místo na Euru. Ženy se dostaly za poslední tři roky na tři šampionáty. Vypadá to jako normální, ale ono to normální není. Samozřejmě jsem říkal před šampionátem, že máme hlavní cíl dostat se do prvního losovacího koše pro kvalifikaci na MS. To, že si tým klade nějaké své další vnitřní cíle, už nevypovídá nic o stavu české házené. Jde jen o dvacet nebo pětadvacet lidí, kteří se chtějí pořád zlepšovat. Ale nemohou ovlivnit to, aby se rozšířila základna, v klubech bylo víc tréninků, trenéři na fyzičku, posilovny a tak dále. Holky běží ze školy, udělají třičtvrtě tréninku a zase běží do školy, to na vrcholovou házenou není.

Výsledky Bašného s házenkářkami:

MS v Brazílii 2011 - bez účasti

ME v Srbsku 2012 - 12. místo

MS v Srbsku 2013 - 15. místo

ME v Chorvatsku a Maďarsku 2014 - bez účasti

MS v Dánsku 2015 - bez účasti

ME ve Švédsku 2016 - 10. místo

MS v Německu 2017 - 8. místo

ME ve Francii 2018 - 15. místo

Těší vás alespoň kontinuita práce, že se pořád daří vytáhnout nějakou z mladších hráček a družstvo na šampionát dostáváte?

Vždycky to nějak jde. Měli jsme docela štěstí, že když přestaly nějaké hráčky, na jejich postech se objevily jiné řekněme náhodou. Když řeknu náhodou, všichni mě sežerou, ale je to tak. Rozhodně nejde o nějakou metodickou práci svazu nebo v klubech. Hráčky si musím vytipovat.

Proto jede na Euro třeba dorostenka Veronika Mikulášková, aby se otrkala a viděla, jak vypadá velká akce?

Vytipovali jsme si už třetí brankářku, pivotku, střední spojku, levou a pravou. Tyto hráčky do národního týmu zapojujeme až ty starší skončí, abychom měli s kým hrát. V ženské lize se neohrají, tam nastupují mezi sebou s osmnáctiletými házenkářkami. V poháru žádný klub nehraje. Slavia vypadne v prvním kole, protože jede dvakrát do Rumunska. To samé v mužích Plzeň. Jak může nejlepší český chlapský klub akceptovat, že hraje dva pohárové zápasy venku? Kdyby měli letět na Island dejme tomu, ale do Rumunska? (Plzeň vypadla po dvou prohrách v rumunském městě Constanța v poháru EHF – pozn. red.) Když naše celky narazí na tým, který není amatérský, dostanou dvakrát o deset a hotovo. 

Pro kvalifikaci na MS ve druhém koši:

Česká reprezentace házenkářek skončila na patnáctém místě na uplynulém mistrovství Evropy. Za třinácté místo by ještě brala první koš při losování mistrovství světa, které se příští rok v prosinci uskuteční v Japonsku. Takto v play-off o MS narazí na tým z prvního koše.

Tím, že máte v kádru i několik mladých hráček, musíte jistě pracovat s jejich psychickým rozpoložením. Jak se vám daří přepínat mezi mužskou a ženskou házenou?

Je to jiné, ale zvykl jsem si. V předchozích čtyřech letech jsem ve Francii byl u holek (nyní trénuje muže Ajaccia – pozn. red.), ale předtím jsem vedl zase kluky. Je fakt, že se chovám k hráčkám jinak než k hráčům. Jednání na tréninku nebo při zápasech musí být rozdílné. Přepínání ale není problém.

O to víc jsou důležité u házenkářek individuální rozhovory?

Určitě. Holky potřebují cítit nějakou podporu, že jí důvěřujete a stojíte za ní. U kluků to tak důležité není, srovnají si to sami. Hráčka se ale může propadat dál, protože je nastavená trochu jinak.

V utkání často komunikujete s rozhodčími a strháváte na sebe pozornost. Snažíte se někdy paradoxně týmu ulevit od tlaku?

Vždycky se snažím tým nějakým způsobem ochraňovat, a když je potřeba, tak tam šoupnu jakoby sebe. Nejsou všichni trenéři, kteří to tak dělají, ale já tak funguju. U holek určitě a u kluků vlastně taky. Nikdy neřeknu, že nějaký hráč prohrál zápas. Pokud tým prohraje, musím se podívat, jestli jsem ho dobře připravil. Co jsem udělal pro tým, aby to neodflákl. Nějakým způsobem to nefungovalo, tak musím vymyslet situace, které jsou schopné hráčky zahrát. Každá hráčka taky ví sama, že zahrála špatně. Na své svěřence nikdy nic neházím.

Zdroj
ČT sport

Hlavní zprávy