Luzumová plánuje po sezoně svatbu, přemýšlí i o rodině. Už by na ni byl čas, říká

Před Eurem se čekalo, že si to stejně rozdáte s Němkami o postup, což stále platí. Dají se tedy z tohoto pohledu první dvě utkání snadněji hodit za hlavu?

Tušily jsme to, že rozhodující zápas bude proti Němkám. Přišla trochu čára přes rozpočet, když se jim podařil zápas proti Norsku. Musíme prostě vyhrát a potom už to nemůžeme ovlivnit, budeme jen čekat na výsledek. Každý, kdo házenou alespoň trochu sleduje, ví, že Rumunky a Norky patří ke špičce. Cítila jsem, když jsme byly na večeři po utkání s Norskem, že jsme byly hrozně skleslé. Prohra o čtrnáct je samozřejmě debakl, myšlenky jsou špatné. Vzala jsem si slovo a řekla holkám, že se z toho musíme vyspat. Nikdo asi nečekal, že uděláme s Norkami a Rumunkami nějaké překvapení. Musíme mít čistou hlavu a utkání proti Němkám ukáže, jak na tom jsme.

Může být pro Němky rozhodující zápas těžší, protože tuhle pozici před klíčovým duelem na vrcholném šampionátu neznají?

Hrozně v to doufám. Mají mladý tým, jen jednu zkušenou hráčku, všechny převážně hrají v německých týmech. Německá liga je kvalitní, ale mezinárodní zkušenosti jsou nenahraditelné. Doufám, že se nám zápas podaří. Ale vím, že ony nás určitě nepodcení. Jejich trenér (Hank Gröner) je výborný na přípravu a taktiku. Budou na nás dobře připravené.

Mohlo s Němkami otřást utkání proti Rumunkám, v němž hodně ztrácely v průběhu utkání?

Na psychiku to pro ně není vůbec dobré. Porazí se Norky a potom proti Rumunkám skoro o deset, nakonec tedy utkání skončilo o čtyři branky. Proti Norkám si Němky asi vybraly nejlepší den. Když jsem je viděla hrát v přípravě, hrály špatně a dělaly hrozně moc chyb. Sešlo se to, že Norky měly nejhorší den v jejich životě a Němky asi ten nejlepší. Proti Rumunkám se ukázalo, že jsou hratelné. Bude hrozně důležité s nimi běhat zpátky. I když dostanou gól, rozehrávají hrozně rychle. Návrat do obrany musí být opravdu poctivý.

Hecovala jste se nějak se spoluhráčkami z Thüringeru?

Viděly jsme se akorát po zápasech, ale zprávy jsme si nevyměnovaly. Popřály jsme si hodně štěstí. Teď ovšem musí jít kamarádství stranou. Tady jde o všechno. 

Kromě házené teď řešíte i příjemné povinnosti spojené se svatbou. Už se na ni připravujete?

Svatba je v létě, takže je ještě času dost, ale člověk už ji musí řešit. Nějak na to nespěcháme. Zatím to všechno zvládám. Asistentku nemáme, ale možná bych nějakou potřebovala. (smích) Ale teď se stejně nedá ještě nic vymyslet, protože nemáme pevně daný termín. Od toho se poté vše odvíjí a doufám, že v lednu aspoň budu vědět datum, a pak budu řešit další věci.

Berete svatbu jako zásadní krok v osobním životě?

Je to důležitý krok. Dlouho jsme totiž žili s přítelem odděleně, v srpnu Štěpán (Koreš) přijel do Německa, kde hraje čtvrtou ligu, takže už tohle byl první krok. Je profesionální fotbalista, hrál v Čechách první ligu a já jsem byla jeden rok ve Francii a pak v Německu, takže jsme měli vztah na dálku. První půlrok spolu žijeme jako normální pár (úsměv). Zatím to funguje, takže nemusíme mít z ničeho strach. Jsem hrozně ráda, že jsme to takhle zvládli. Znám spoustu párů a sportovců, kteří vztah na dálku nedali. Byla jsem hrozně šťastná, když mě požádal o ruku. 

Jak vás přítel požádal o ruku?

Hrozně romanticky. Vůbec jsem to nečekala. Moje šťastné číslo je osmnáct a Štěpán v tu dobu ještě nebyl v Německu a snažil se mě s pomocí lidí z klubu dostat 18. 8. 2018 do Prahy. Byla to taková habaďůra. Přijela jsem z Německa a nevěděla jsem, co se bude dít. V noci na 18. srpna mě Štěpán u Pražského hradu požádal o ruku.

Přítel tedy komunikoval s trenérem v Thüringeru, aby vás uvolnil?

Štěpán napsal mým dvěma slovenským spoluhráčkám z Thüringeru, které to domlouvaly s trenérem. Spoluhráčky nevěděly, co mi mají říct, abych jela do Prahy, protože to bylo v týdnu. Tehdy jsem měla problémy s kolenem a trenér mi řekl: Jo, jeď za Štěpánem, vyleč koleno. Já si stála za tím, že musím zůstat v Německu a musím koleno pořádně vyléčit. Že potřebuji pomoc fyzioterapeuta. Vůbec nevěděly, jak mě dostat do Prahy. Štěpán pak trochu zahrál na city, tak jsem jela. (úsměv)

V klubu tedy panuje taková rodinná atmosféra, že s podobnými záležitostmi a uvolněním z klubu není problém?

Máme v klubu opravdu dobré vztahy. Přísnější trenér by neměl pochopení. Realizační tým moc dobře ví, že pro hráčky je osobní život moc důležitý. Hrozně mi to všichni přáli. Trenér má partnerku Petru Popluhárovou, což je taky má dobrá kamarádka. Komunikace takhle probíhala a vyšlo to.

Zmínila jste, že jste se Štěpánem Korešem spolu sedm let. Už jste se bavili o rodině?

Ano, bavili jsme se o rodině. Už mi bude třicet let, myslím si, že by na to už byl čas. Po sezoně bych začala uvažovat o tom, že chci otěhotnět, ale nemáme to nijak pevně dané.

Vnímáte důležitost tohoto šampionátu o to víc, že tedy může být na nějakou dobu poslední?

Možná trošku ano, ale nechci předbíhat. Člověk neví, co bude za dva dny, natož pak za půl roku, a snažím se tady na šampionátu si každý den užít. Nikdy nevíte, kdy budete hrát na nějakém vrcholném šampionátu naposledy. Ale neříkám, že kdyby to klaplo, že se nevrátím. (úsměv)