Na prkně, na stěně, s pálkou i v kimonu. V Tokiu se představí čtyři nové sporty, navíc se vrací baseball a softbal

Baseball a softbal

Pro oba celosvětově rozšířené pálkovací sporty nejde o úplnou premiéru. Baseball se jako ukázkový sport objevil už v roce 1904 v St. Louis, součástí olympijského programu byl stabilně od Her v Barceloně 1992 (softbal od Atlanty 1996).

Na kongresu MOV v roce 2005 však byly oba sporty vyřazeny z programu Her v Londýně, jejich současný návrat platí prozatím pouze pro tokijskou olympiádu a souvisí zejména s výraznou popularitou baseballu v zemi vycházejícího slunce.

Oproti dosud poslednímu představení v Pekingu 2008 klesl počet účastníků z osmi na šest. Na programu turnaje baseballistů bude celkem šestnáct duelů, u softbalistek o jeden více.

Po tříčlenných základních skupinách baseballového turnaje následuje desetizápasová nadstavba, ovšem nikoliv ve formě klasického play-off pavouka, ale takzvané "dvojí" eliminace. Každý tým, který v nadstavbě jednou prohraje, má tak stále šanci v systému oprav postoupit až do finále.

U softbalistek je hrací systém výrazně jednodušší, první dva týmy z jediné šestičlenné skupiny si zahrají o zlato, třetí a čtvrtý tým o bronz.

Snížení počtu účastníků se výrazně promítlo do absencí některých velmocí. V baseballovém turnaji chybí především Kubánci, kteří přitom ve všech pěti předchozích olympiádách hráli finále.

Nekvalifikovaly se ani dlouhodobě nejlepší evropské týmy z Nizozemska a Itálie, stříbrní z Atén 2004 Australané nebo Kanada.

Starý kontinent tak bude zastupovat stále se lepšící Izrael, nováčkem je také Mexiko a poprvé od Barcelony 1992 se kvalifikovala Dominikánská republika.

Ačkoliv nebudou moci využít své nejlepší hráče kvůli probíhající sezoně MLB, tak mezi favority na zlato stoprocentně patří Američané, kteří by měli obsadit medailové pozice spolu s oběma asijskými protivníky – domácím Japonskem a Jižní Koreou, obhájcem zlata z Pekingu.

V turnaji softbalistek nechybí vedle domácích úřadujících olympijských vítězek Američanky a Australanky, tyto tři výběry si rozdělily všechny medaile na Hrách v letech 2000–2008. Vedle nich postoupily z americké kvalifikace do Pekingu Kanada a Mexiko, Evropu reprezentují Italky.

Karate

Tradičnímu japonskému bojovému umění také pomohlo do programu olympiády místo jejího konání a své místo má zatím rovněž jisté jen pro tyto Hry. V Tokiu se bude soutěžit ve dvou disciplínách, "bojové" kumite a "umělecké" kata.

V kumite proti sobě nastupují dva karatisté a během časového limitu se snaží protivníka zasáhnout pomocí bodovaných technik, podobně jako v judu nebo taekwondu.

Kata je bezkontaktní část karate a účastníci jednotlivých duelů mezi sebou soutěží o co nejlepší zvládnutí dané katy. Hodnotí se provedené obraty i přesuny, aplikace technik a jejich načasování, rychlost, síla a dynamika sestavy a její celkový vzhled. O vítězi duelu rozhoduje pětice porotců za pomoci šátků v barvách obou soutěžících.

V karate se bude udělovat celkem osm sad medailí, čtyři v mužské a čtyři v ženské kategorii. Ačkoliv mezinárodní federace karate soutěží v kumite v celkem pěti váhových kategoriích, v Tokiu budou pouze tři (kategorie do 67 a nad 75 kilogramů u mužů a do 55 a nad 61 kilogramů u žen je složena z dvou různých váhových kategorií). Čtvrtá sada medailí se bude udělovat v disciplíně kata.

V každé kategorii bude soutěžit deset karatistů, zastoupení ve všech osmi má pouze domácí Japonsko, v sedmi se objeví turecký závodník či závodnice.

Sportovní lezení

Česko má v nových olympijských sportech jediného zástupce, zároveň však považovaného za jednu z největších medailových nadějí. Adam Ondra patří dlouhodobě k nejužší světové špičce, je čtyřnásobným mistrem světa, a byť mu nastavení olympijského závodu úplně nesedí, měl by patřit k hlavním favoritům na zlato.

Soutěže ve sportovním lezení se pořádají v řadě disciplín, k hlavním patří lezení na obtížnost, bouldering (lezení v malých výškách bez jištění lanem) a lezení na rychlost. Elitní lezci se specializují na jednotlivé disciplíny, v Tokiu se však bude udílet pouze jedna sada medailí, a to za trojboj tří zmíněných disciplín.

Ondra exceluje zejména v lezení na obtížnost, které je považováno za královskou disciplínu, úspěchy sbírá i v boulderingu. Naopak lezení na rychlost je jeho slabinou. Podobně je tomu u dalších elitních lezců.

Kombinace dvou technických a jedné rychlostní disciplíny do jediného závodu proto byla zdrojem značné kritiky ze strany závodníků i lezecké komunity.

Pro následující Hry v Paříži by tak měly v kombinaci zůstat už pouze obtížnost a bouldering, rychlostní lezci by měli mít vlastní medailový závod.

V kvalifikaci se představí 20 závodníků i závodnic, do finále postupuje vždy šest nejlepších. Umístění v jednotlivých disciplínách se násobí a vítězem se tak stává závodník s nejnižším výsledným skóre ze všech tří disciplín.

Skateboarding

Už více než dvacet let baví svým uměním a triky olympijské diváky snowboardisté. Nyní se přidávají jejich souputníci na prknech s kolečky. Právě snaha udržet sledovanost Her mezi mladou generací přivedla do olympijské rodiny skateboarding. Premiéra atraktivního sportu pod pěti kruhy se odbyde ve dvou disciplínách, street a park.

"Street" skateboarding se odehrává na dráze podobné běžnému skateparku – se schody, zábradlími, boxy nebo lavičkami. Závodník během 45sekundové jízdy musí předvést celkem pět triků. Rozhodčí hodnotí obtížnost triků, jejich provedení, plynulost jízdy a celkové využití skateparku.

"Park" skateboarding má blízko k U-rampě, ve které závodí akrobatičtí lyžaři a snowboardisté. Závodiště připomíná jakýsi vypuštěný bazén, ve kterém závodníci během 45sekundové jízdy provádí triky ve vzduchu nad hranou závodní plochy. Neodráží se přitom, ale využívají terénu k nabrání rychlosti.

V každé z disciplín se představí čtyřicet závodníků, dvacet mužů a dvacet žen. Maximální kvótu tří účastníků na medailovou disciplínu dokázaly naplnit pouze Spojené státy a Brazílie, které tedy vyslaly do Tokia po dvanácti skateboardistech. Češi Maxim Habanec a Martin Pek si na mistrovství světa potřebné umístění pro kvalifikaci na olympijské hry nevybojovali.

Surfing

K jachtingu se do programu Her přidal druhý čistě "mořský" sport. Závody v surfingu se budou konat ve vlnách u pláže Šidašita asi hodinu cesty od Tokia. Vzhledem ke specifickým potřebám surfařů se soutěž mužů i žen může kalendářem posouvat tak, aby se konala ve dnech, kdy se očekávají dostatečně velké vlny.

Na olympijských hrách se bude soutěžit na klasickém kratším prkně (shortboardu), které měří zhruba dva metry. Závodů se účastní v mužské i ženské kategorii po dvaceti surfařích, maximálně dvou z jedné země v každé kategorii.

V úvodní fázi závodu jsou účastníci rozdělení do čtyř nebo pětičlenných rozjížděk, od čtvrtfinále spolu soupeří vždy dva závodníci.

Jedna rozjížďka trvá podle podmínek 20 – 30 minut a surfařům se do ní započítávají dvě nejvyšší hodnocení. Během jízdy přitom může sjet až 25 vln. Hodnotí se předvedené prvky a manévry, rychlost a jistota pohybu na vlně.