Maminčin mail a pak dva roky čekání. Tak začínala Zdráhalová s rychlobruslením
Původně to měl být hokej, ale volba padla na rychlobruslení. A jak to vypadá, nebyla to vůbec špatná volba. Jednadvacetiletá Nikola Zdráhalová spolu s celým reprezentačním týmem ladí formu v německém Inzellu. Pod drobnohledem evropských špiček i hvězdy z největších, Martiny Sáblíkové. Trénovat s žijící legendou má svá pro i proti. Do prvního světového poháru sezony, která má jasný vrchol - olympiádu v Pchjongčchangu, zbývá už necelý měsíc. Na Facebooku nebo na Instagramu sledujte seriál rozhovorů a pohledů do zákulisí přípravy vycházejících hvězd před olympijskými hrami s názvem Kruhy před očima.
"Opravujeme všechny nedostatky a vylaďujeme, co je třeba. Na týden ještě pojedeme domů, pak se vracíme sem, no a potom už odjíždíme směr Heerenveen," nastiňuje (nejen) své plány Zdráhalová.
O svou první olympijskou účast bude muset naděje českého rychlobruslení teprve bojovat. "Zatím vůbec není jisté, jestli do Pchjongčchangu pojedu. Rozhodne se na prvních čtyřech světových pohárech. Musím zajet limit, ale ani to nemusí stačit. Dále je potřeba vejít se do určitého počtu závodnic. Nejdůležitější z toho pohledu budou závody v Kanadě a Americe. Kvůli nadmořské výšce je tam totiž nejrychlejší led, takže je tam největší šance zajet kvalitní čas," vysvětluje Zdráhalová.
Být v týmu s legendou má svá pro i proti
České rychlobruslení už je pěknou řádku let spojeno zejména s Martinou Sáblíkovou, která má ve sbírce pět olympijských medailí a z toho tři zlaté. Jaké to je, být v týmu s legendou svého sportu? "Ono to je plus a minus, protože ji každý zná. Třeba když jdeme nakupovat, je sranda pozorovat ty lidi, jak se otáčí a říkají si. Je to ona, není to ona? Na druhou stranu, když za ní každý chodí a těch lidí je opravdu hodně, chtějí se vyfotit a tak podobně, může to být… nechci říct otravné, ale člověk nemá tolik soukromí. To by mi asi vadilo."
S Martinou Sáblíkovou tráví hodně času. Zejména v nervózním období před důležitými závody si obě prožijí i těžší chvilky. Sama Martina Sáblíková přiznala, že to od ní Nikola občas "schytá". "Samozřejmě to není snadné, když je na mě nepříjemná, ale já dobře chápu, že je z toho tlaku před závody špatná. Jako... někdy je to těžké, ale já tomu rozumím. My se uklidňujeme navzájem, takže nemůžu říct, že by to bylo jen z její strany," vysvětluje Nikola Zdráhalová.
Může být do desítky na olympiádě, věří trenér Novák
Jaké si dává nadějná rychlobruslařka cíle do sezony, která už pomalu klepe na dveře? "Nejdřív se kvalifikovat na olympijské hry samozřejmě. Pak bych rozhodně chtěla zajet co nejlepší čas. Trenér mi říká, že můžu být do desítky, ale já tohle nedokážu říct."
Za svou oblíbenou disciplínu označuje závod na 1500 m, podle trenéra Nováka by ji ale mohla sedět i dvojnásobná vzdálenost. "No.. mně přijde, že tu trojku ještě nedokážu pořádně zajet, takže uvidíme. Letos jsem ji na závodech ještě nejela. Čeká mě poprvé tento víkend, takže uvidíme, jak se mi pojede teď," říká Zdráhalová.
Na olympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu zažije premiéru i závod s hromadným startem. Mnozí říkají, že by Zdráhalové mohla tato kontaktní disciplína, s ohledem na hokejovou minulost, vyhovovat. "Já nevím. Tam je to kolikrát strašně nebezpečné. Musím říct, že i přesto, že každý říká, že by to mělo být pro mě, já to tak nevidím. Radši pojedu sama za sebe než se tam strkat s těmi holkami. Navíc ten závod je hodně o štěstí," dodává.
Špionáž s kamennou tváří
V Max Aicher Areně se po boku naší reprezentace připravují i další týmy, včetně tradičně silných Nizozemek či Němek. Všichni trenéři tak "po očku" kromě svých svěřenkyň sledují a měří i časy soupeřek. I sportovci samotní se snaží vypozorovat formu svých rivalů. "Vnímám to hodně. Kolikrát se stane, že přijedeme za trenérem a on právě stopuje časy soupeřek, takže nás chvilku ani nevnímá," líčí pobaveně Zdráhalová. "Někdy to pomůže, někdy naopak. Záleží na tom, v jaké formě soupeřky zrovna jezdí," dodává.
Příprava pod jednou střechou s největšími soupeřkami rozehrává psychologickou válku, v ostatních sportech ne příliš vídanou. "Když vidíme soupeřky letět, hodně to působí na psychiku, ale tady na tréninku se to nemůže tak brát. Tady v hale se tím, kolik tu krouží lidí, točí vítr, takže i to se projeví na časech. Pokud je člověk na ledě sám nebo v menším počtu, už se jede jinak," vysvětluje.
Od hokeje k rychlobruslení? Maminčin e-mail trenéru Novákovi
Podobně jako Karolína Erbanová i Nikola Zdráhalová začínala na ledě mezi brankami. "Hokej jsem hrála už od čtyř let, pak jsem na Olympiádě dětí a mládeže závodila v rychlobruslení a říkala si, že bych ráda zkusila i dlouhou dráhu, načež maminka napsala e-mail Petrovi Novákovi. On se ozval asi dva roky nato a já mohla jet na první soustředění s jeho týmem. Tam jsem se musela rozhodnout, jestli se věnovat hokeji nebo rychlobruslení. Bylo mi řečeno, že oba sporty zároveň na vrcholové úrovni dělat nemůžu. Takže za to vlastně může maminka," směje se Zdráhalová. "Taťka konec s hokejem ze začátku špatně nesl, ale teď už je to dobré. I mně se po hokeji občas stýská, ale s volbou rychlobruslení jsem spokojená," ujišťuje jednadvacetiletá reprezentantka.
Na dotaz, zda ve svém odvětví může využít dovednosti z hokeje, odpovídá jednoznačně. "Ani bych neřekla. Je to úplně něco jiného. Hokejové brusle jsou vyšší, ty naše končí u kotníku, jsou méně stabilní. Velký rozdíl je i v nožích. My jezdíme na tzv. 'kolébce', tedy nožích do oblouku, které jsou navíc znatelně delší. No a samozřejmě největší rozdíl je v 'klapačkách', díky kterým máme volnou patu. Někdy se s těmi specifiky našich bruslí peru i dnes, především v zatáčce, ale pracujeme na tom a já doufám, že to jednou bude úplně perfektní," uzavírá.
