Olympiáda není prioritou. Trénuju tak, abych byla dobrá třeba za pět let, říká Havlíčková
Zadov – Lyže měla na nohou, když ještě neuměla pořádně chodit. Pochází ze sportovní rodiny a i ona sportu zcela propadla. Barbora Havlíčková je v sedmnácti letech velkou nadějí českého běžeckého lyžování. Výsledky naznačují, že v nepříliš vzdálené budoucnosti by mohla patřit mezi světovou špičku. Podobnost s Kateřinou Neumannovou není náhodná. Z Vimperku do Zadova je to, co by Šumavan kamenem dohodil. Na Facebooku nebo na Instagramu sledujte seriál rozhovorů a pohledů do zákulisí přípravy vycházejících hvězd před olympijskými hrami s názvem Kruhy před očima.
"Pouto mezi námi je velké," říká Havlíčková o vztahu ke svému sportovnímu vzoru Neumannové. Olympijská vítězka je s pomocí a radami nablízku.
Před sezonou udělala nadějná česká běžkyně radikální řez. "Změnila jsem všechno od základů. Klub, tréninkovou skupinu, prostředí, ale především trenéra." Nyní se Havlíčková připravuje pod vedením Stanislava Frühaufa, někdejšího kouče Neumannové.
"Standa Frühauf dokáže vyburcovat k neuvěřitelným výkonům. Jela jsem na tréninku a měla jsem horší týden. Řekla jsem, že už nemůžu. On se na mě podíval a bez váhání řekl: 'Ale můžeš.' A měl pravdu," vypráví bezprostřední Havlíčková.
Trénovat s nadhledem
Do maturity jí chybí dva ročníky. Nikterak nezastírá, že kombinace vrcholového sportu se studiem je hodně náročná. Běžecké lyžování miluje a připravuje se cílevědomě. "Trénuju tak, abych byla dobrá třeba za pět let. Výsledky teď jsou strašně krásné. Důležité je to vydržet, mít rezervy a vědět, že se dá posouvat dál. Na tom hodně pracuju. Nepatřím mezi ty, kteří se na něco upnou, a když se to nepodaří, tak to nejde. Konkrétní cíle se snažím nechat si sama pro sebe."
Kdekdo by řekl, že vrchol nadcházející sezony je jasný – olympijské hry v Pchjongčchangu. Všechno chce ale svůj čas. "Pro mě je prioritou juniorské mistrovství světa, které se koná před olympijskými hrami. Veškerá moje příprava směřuje právě tam. Uvidí se. Bylo by hezké podívat se na olympiádu, ale nevím, jestli se to povede. A pokud ano, tak na jakou to bude. Není to závazný cíl," upozorňuje Havlíčková.
V pestrosti je radost
Její okolí žije sportem – volba byla jasná, i když… "Celá rodina hraje hokej a já jediná lyžuju. To jsem se trochu vymkla. Myslím si, že hokej není úplně sport pro holky, a krasobruslení, to by nebylo moje. Ale zůstala jsem u zimy," říká s úsměvem.
Doplňkově se ale věnuje i atletice, především běhu do vrchu. A i v tom je velice úspěšná. Letos v létě vybojovala na juniorském mistrovství Evropy čtvrté místo, na Světovém poháru byla stříbrná. "To je v přípravě naprosto supr. Je to jedna z věcí, které mi dovolují posouvat se dál a dál," poznamenává.
Pestrost – to je to, proč si zamilovala běh na lyžích. "Kromě běhů je to i posilování, kolečkové lyže, na kterých letos trávím mnohem více času než v předešlých letech, a také kolo. To je výhoda běžeckého lyžování, že je to hodně pestrý sport. Lyžař musí umět skoro všechno. Na to, jak těžké to je, není to pak doceněno. Ale je to jedno z kouzel běžek a je to také jeden z důvodů, proč mě to tak strašně moc baví," vyzdvihuje Havlíčková.
Předávat zkušenosti dál
Běžecké lyžování se v českém prostředí pomalu dostalo do stínu jiných sportů, zvláště biatlonu. Odešly hvězdy a za Kateřinou Neumannovou nebo Lukášem Bauerem nejsou bezprostředně v zásobě další jména.
Havlíčková ale zůstává optimistkou. "Pomalu to jde nahoru. Je to pouť na dlouhou trať. Doufám, že i svými výkony k tomu budu moct přispět. Chybí tady to, že když vrcholoví sportovci skončí, že by to, co jim bylo dáno od starších zkušených trenérů, předávali dál. Jednou bych si přála, abych to, co bylo dáno mně, mohla předávat malým dětem," sní talentovaná česká reprezentantka.
