Nehledat výmluvy proč ne, ale důvody proč jo, říká ultramaratonec Kempa

Sám se snaží kombinovat ultramaratony a ironmany. "Zjistil jsem, že tahle příprava je ideální i pro mé klienty," říká s tím, že je zastáncem všestranné přípravy.

Po čtyřměsíčním tréninkovém cyklu by měl být podle něho každý, kdo nějakou dobu sportuje, schopný uběhnout stokilometrový ultratrail. "U svých svěřenců se snažím najít hranice komfortní zóny. Člověk si sáhne na dno a učí se překonávat sám sebe. Dostane se tam, kam se normálně nedostane," vysvětluje princip jeho tréninku.

Sám v květnu absolvoval ultramaratonskou vzdálenost 220 kilometrů hned třikrát – jako triatlon, pak na kolečkových lyžích, a nakonec jako ultra běh přes Beskydy a zpět.

Připravuje na vytrvalostní závody i amatéry. "Musí být zdraví a mít nějakou zkušenost. Kdo sedí doma na gauči a pak si řekne: za půl roku chci uběhnout maraton, tomu řeknu ne," vysvětluje, kdo šanci má, a kdo ne.

"Takže když přijde, zjistím si, jak je na tom zdravotně a co má za sebou. Podle toho rozhodnu, na co má, a na co ne. Samozřejmě to není pro každého. Takže každý, kdo by chtěl zkusit ultramaraton, by měl jít za odborníkem, ať mu poradí, jestli na to má, nebo ne."

Musí být zdraví a připravení, že to bude bolet

Na dotaz, jestli jsou ultramaratony zdravé, odpovídá obšírně: "Běh je nejpřirozenější pohyb. A ze všech živočichů na zemi dokáže nejdéle běžet člověk," tvrdí Kempa. "Přirozené je pro nás běžet třeba dva dny," říká přesvědčivě. "Jenže styl života se změnil a už na to nemáme. A já se snažím to dělat tak, aby to ten člověk přežil ve zdraví. I když, samozřejmě, co děláte na nějaké top úrovni a extrémně, tak to příliš zdraví prospěšné není. Musíte být zdraví, mít za sebou dlouhou sportovní minulost a jít do toho s tím, že z toho můžou být bolístky," tvrdí.

Pro takové lidi je pak určený jeho čtyřměsíční trénink. "Je to pro lidi, kteří minimálně dva–tři roky běhají a chtějí uběhnout sto kilometrů v horách," říká. A ještě dodává, že je dělí na ty, kteří to hodlají zvládnout do čtyřiadvacet hodin, a pak na ty, kteří se chtějí dostat pod dvacet hodin.

"Ten projekt je ovšem zaměřený všestranně. Když už chcete něco ultra, tak to není jenom o běhání. Zahrajete si fotbal, zaplavete si, pohybový aparát na to musí být zkrátka připravený," dodává Kempa.

Ten se také snaží pomocí několika charitativních projektů pomáhat těm, kteří to potřebují. "Projekt Makám srdcem každý rok pomáhá někomu jinému. Loni to byli tělesně handicapovaní, kteří se snaží začlenit do společnosti. Vybíral jsem celý rok pro nadaci peníze, aby na tomhle mohli pracovat, aby se vyškolili trenéři – podařilo se vybrat 400 tisíc. Letos jsem to soustředil na neziskovku Centrum rosa, která bojuje proti domácímu násilí. Zatím jsme na provoz toho centra získali 110 tisíc, ale ještě to není u konce."

Na to si ještě netroufl

Ani on si ale netroufne na všechny výzvy. "Pro mě je asi vůbec netěžší závod Kolem Mt. Blancu. Na ten jsem si netroufl. Je to několikadenní závod a na něj asi nemám," přiznává. "To, co jsem absolvoval já, tak nejvíc asi bylo, když jsem loni dal Beskydskou sedmičku tam a zpátky," řekl s tím, že nevěděl, jak bude tělo reagovat na tři závody dlouhé 220 km během jednoho měsíce, z nichž poslední byla právě tuplovaná sedmička, kterou považuje za nejtěžší tuzemský závod, jehož se účastní tři až pět tisíc lidí.

Teď se soustředí hlavně na vlastní projekty. "Něco mám v hlavě ve spojení s Antarktidou," vysvětluje, že teploty nad dvacet stupňů snáší obtížně, zato chlad mu nevadí. "Teď už jen naplánovat a uskutečnit," dodává s tím, že je to otázka roku až dvou. Něco v plánu má už na srpen, ale zatím radši neříká nic konkrétního.