Praha Berlín Waršava: Autoři polské plakátové školy tvořili i pro Závod míru

Plakáty Závodu míru se staly poměrně záhy jeho neodmyslitelným doplňkem. Plnily v první řadě informativní roli – dávaly vědět o tom, že se cyklisté blíží, případně po jaké trase pojedou. Pochopitelně ale měly také další úkoly. Především ty z padesátých let jsou jasně propagandistické a prezentují svou vizi spravedlivé společnosti. To se však postupně měnilo.

Plakátům 40. a 50. let vévodí jednoznačně srozumitelné propagandistické motivy. Vidíme tu holubice míru, v pozadí vlají vlajky všech zúčastněných zemí, před nimi defiluje peloton cyklistů. Kompozičně se nijak neexperimentuje, styl je diktován doktrínou socialistického realismu. Grafičtí designéři, u plakátů se jim říká afišisté, se tu striktně drží zadání. 

Vydali jsme se za znalcem plakátů – zdaleka nejen těch cyklistických – Pavlem Rajčanem, aby nám řekl něco více o vzniklých dílech a jejich tvůrcích. Ukázal nám třeba plakát z roku 1953. "Ty z těch padesátých jsou extrémně nesehnatelné. A když už, tak to je za hrozně peněz. Dělal to Leo Haas, což byl propagandistický šmejd, který právě v těch letech dělal hrůzy jako soud s americkými Barbary, opravdu tvrdé propagandistické padesátky. Je ale zajímavé, že si vyšvihl taky jeden cyklistický plakát právě v té době," míní Rajčan.

Ke konci 50. let dochází ke změně a první plakát už kompletně osvobozený od propagandistických motivů vydávají v Polsku v roce 1959. Už tam nelétají holubice, vedle cyklistů ve větru nevlaje stuha s vlajkami všech socialistických států, chybí i realisticky namalovaný cyklista. Není tu ani klišé posledních let – velké zapletené kolo. 

Je to skoro přesný opak. Na plakátě neznámého autora vidíme výtvarně zpracovaný peloton cyklistů v různě barevných dresech, malba je specifická lehce naivním zpracováním, je záměrně velmi zjednodušená a lehce deformovaná. Plakát, který spíše připomíná olejomalbu v galerii moderního umění, a ne reklamu na jednu z největších socialistických sportovních akcí, načrtl směřování na dalších několik let. 

Zlatá uvolněná šedesátá – a hlavně v Polsku

Zlatá éra plakátů přichází v 60. letech, kdy podobně jako v jiných oblastech kultury a umění přichází doba uvolňování. V motivech na plakátech se opouští ty budovatelské, naopak převažuje umělecké zpracování cyklistiky jako takové. V Polsku se do popředí tlačí malba. Symbolika je ale zachována, například týmová klasifikace byla politicky prestižnější než vítězství jednotlivce, proto je modrý dres vidět častěji než ten žlutý.

Nejlépe tuto tendenci reprezentuje plakát polského výtvarníka Waldemara Swierzyho z roku 1960. Na tmavé pozadí složil z útržků všech trojích závod organizujících novin cyklistu na kole. Celé vyznění plakátu však definuje až dětsky naivní obličej, který je načrtnut v jednom z útržků. Přihlouplý úsměv spolehlivě pobaví všechny, kdo se na plakát poprvé dívají. Jaká to změna oproti padesátým létům.

Mírový cyklistický závod se pod tíhou tohoto výtvarného zpracování mění ve svěží sportovní akci. Výrazné barvy jako by tu najednou reprezentovaly úplně jiný závod, než jaký jsme dosud znali. Východ se pomalu otevíral Západu, jenže postupné uvolňování bylo i hlavním důvodem, proč u nás tenhle kreativní kvas na konci šedesátých let utnula vojska Varšavské smlouvy, v Polsku pak násilně potlačené protesty z roku 1970.

Jak celý plakátový příběh pokračoval dále? A najdeme i dnes v Česku nějaké pokračovatele této sportovní tradice? Poslechněte si čtvrtý díl podcastové série Praha Berlín Waršava.