Polman si vysněnou transsibiřskou trasu vynahradí závodem NorthCape–Tarifa

Na start Trans-Siberian Extreme, který je považován za nejtěžší závod světa svého druhu, se měl Polman postavit jako první český účastník v historii. Jenže okolnosti nebyly nakloněny tomu, aby si výjimečnou akci zahrnující 15 etap o celkové délce 9100 kilometrů zkusil.

"Tři zimy jsem se připravoval na vrchol mého cyklistického bláznovství, jímž měl být právě závod z Moskvy do Vladivostoku. A třikrát jsem se připravoval zbytečně. V letech 2020 a 2021 zrušeno kvůli covidu, letos pak ještě z horších důvodů," připomněl Polman ruskou invazi na Ukrajině.

Český rekordman ve čtyřiadvacetihodinovce z roku 2016, kdy na Slovakiaringu ujel 911,68 kilometru, je navíc v nejistotě, že přijde o hodně peněz. "Dal jsem tam na zálohu 10 tisíc eur, což je polovina startovného. Rakouský organizátor závodu napsal, že jsou uložené v ruské bance. Takže je dost možné, že ty peníze už nikdy neuvidím. A to je ještě zároveň trochu štěstí, že jak tyhle věci nechávám spíš na poslední chvíli, tak jsem to jako někteří jiní závodníci neměl zaplacené celé," řekl s hořkým úsměvem Polman.

I když jde pro něho o velmi zásadní výdaj, je na něm patrné, že snad ještě více ho mrzí, jak se sen o startu rozplývá. "Strašně moc bych chtěl Trans-Siberian jet. Je to pro mě také jediný důvod, proč bych se chtěl vydat do Ruska. Ale dokud to tam povede Putin nebo někdo jemu podobný, tak to moc nevidím, že bych se tam ještě dostal," litoval Polman.

Alternativou Polmana je evropský trek NorthCape–Tarifa

Našel si ale plnohodnotnou náhradu. "Po vzoru ukrajinských vojáků jsem se rozhodl, že se nebudu vzdávat. A zjistil jsem, že existuje závod NorthCape–Tarifa. Startuje 20. června na nejsevernějším bodě Evropy na North Cape v Norsku a končí v Tarifě na nejjižnějším bodě Gibraltaru, jede se 7400 kilometrů bez podpory, převýšení je celkem 80 tisíc metrů. Myslím, že to bude hodně podobné jako ten Trans-Siberian, který je vypsaný na 24 dní," přiblížil Polman.

"Pokusím se zajet to co nejlépe a zároveň tu cestu i co možná nejlépe zmapovat. Je to závod bez zabezpečení, což je pro mě nová dimenze, kterou teprve prozkoumám. A budu se asi hodně učit při tom samotném závodě. Trošku mě mrzí, že není kategorie s podporou, protože s tím týmem mě to hodně baví. Na druhou stranu – závod vede přes celkem 15 zemí, a to včetně Česka, takže to bude skvělý zdroj pro další knížku," řekl Polman.

V životě ho vždy lákaly extrémnější záležitosti. "Jezdil jsem jako kluk na skateboardu a snowboardu, lákal mě adrenalin a nové výzvy. Nakonec jsem našel ty výzvy v těchto delších záležitostech, kdy člověk zažívá to dobrodružství třeba i více dní. To je to, co mě na tom láká – ty příběhy, které to přináší. Jezdím samozřejmě i krátké závody, což je taky super, když jedete dvě až čtyři hodiny, ale tam je to hlavně o výkonu, abyste byli v cíli co nejdříve. Zdroj příběhů to moc není, za tu dobu se nic moc nestane," podotkl s úsměvem Polman.

A na co myslí při extrémních závodech? "Ještě jsem nikdy nejel nějaký vícedenní závod, při němž bych si nepoložil otázku, proč tohle všechno vlastně dělám. Ty krize k tomu samozřejmě patří. Vím však, že když si tuhle otázku kladu, dostanu na ni minimálně v cíli odpověď. A tam už budu vědět, proč to dělám. Člověk to musí brát v těch krizových chvílích s rezervou. Říct si, že teď jsi dole, ale přijdou zase okamžiky, kdy budeš nahoře," přiblížil Polman.

Hodně mu přitom pomáhá kontakt s rodinou a s fanoušky. "Mám nalepené fotečky na rámu, takže občas kouknu na své dvě krásné usměvavé dcerky, což mě nabíjí. A pak mě také nabíjí, když jedu závod s podporou a doprovází mě moji nejlepší kamarádi. S nimi je velká legrace. Ty příběhy pak zpracovávám do knížek a filmů a vyprávím je pak na přednáškách," uvedl Polman.

Právě psaní je pro něho relax, ale zároveň i zdroj obživy. "Píšu i pohádky pro děti, což mě opravdu baví. Vymýšlím je většinou na kole, pak se vrátím, sepíšu je a otestuju na svých dětech," dodal Polman.