Následuje
Mattoni Liberec Nature Run 2019

Na kole dvakrát usnul. Božák ale přemohl pády, ovce i počasí a v Irsku slavil velký úspěch

Naspat během dne pouze hodinu a půl není příjemnou záležitostí. Co pak ale situace, kdy za čtyři a půl dne spíte třikrát devadesát minut a zbytek času strávíte v sedle kola. Přesně takovou zkušenost má na závodě Kolem Irska nejlepší český cyklistický ultramaratonec Svatopluk Božák, který se dokázal vyrovnat také s extrémním počasím, pády a rozbitými cestami a v cíli podniku měřícího 2150 kilometrů slavil historické druhé místo.

Šlape, šlape, šlape… blik… najednou leží mimo cestu v příkopě. Naštěstí živý a zdravý, ale jelikož jel v plné rychlosti a byla to rána, na obou kolech se mu udělal defekt. Svaťa Božák v ten moment dostal v Irsku tvrdý budíček, když se mu povedlo během závodu v sedle kola usnout.

Mezi ultramaratonci to není ničím neobvyklým a se spánkovou deprivací bojuje každý. Zejména pak s blížícím se koncem podniku, kdy to účastníci často musí i vzdát. Český reprezentant si na ostrovním závodě prožil takové incidenty hned dva, ten druhý navíc ještě divočejší.

"Poslední noc se mi tak zavíraly oči, že i když jsem byl chvíli po spánku, zase jsem usnul. Ve spojitosti se špatnou kvalitou silnice jsem pak kolo neudržel, dostal jsem smyk, lekl jsem se a kolo letělo přes mě. Naštěstí se opět nic nestalo a pokračovali jsme dál," vzpomíná na chvíli, která při troše smůly mohla znamenat konec nadějí ve skvěle rozjetém podniku.

Božák krizovou chvíli přečkal a po dojezdu do cíle znovu ukázal, že patří mezi světovou špičku. Závod Kolem Irska dokončil jako první Čech a hned na celkově druhé pozici. Přitom oproti hlavním soupeřům je amatérem, který se musí připravovat ve volných chvílích po práci nebo před ní a na start by nemohl bez finanční pomoci sponzorů a také fanoušků, kteří vybrali výraznou část peněz během crowdfundingové kampaně.

Čekal jsem to těžké. Ne však až tak těžké

Cesta k velkému úspěchu ale jednoduchá nebyla. Jednačtyřicetiletý závodník toho má za sebou už hodně. Na nejtěžším ultramaratonském závodě světa RAAM Race Across America, kdy se jede ze západu na východ USA, obsadil páté a šesté místo. Na podniku Kolem Rakouska byl zase třetí. I přes tuto dávku zkušeností přiznává, že v Irsku to bylo zase něco úplně nového.

A hlavní výzvy? Počasí a špatné cesty.

"Čekal jsem to těžké, ale ne zase tak moc. Byl to desátý ročník a pořadatelé říkali, že počasí bylo jedno z nejextrémnějších, co tady zažili. Často foukal silný vítr s nárazovým deštěm, že i auta musela zpomalovat. Jednou jsem to počítal a u sedmadvacátého rozpršení jsem přestal, protože mě to přestalo bavit. Od poloviny podniku už nám ale počasí přálo přeci jenom víc," popsal Božák, jehož více trápil stav silnic. 

"To bylo nemilé překvapení, jelikož oproti počasí jsem na toto nebyl připravený. Ovlivnilo to i rychlost závodu," řekl český reprezentant.

Kvůli nekvalitním cestám se Božák nemohl spolehnout na jednu polohu na kole, která je pro něj ideální aerodynamicky i v rámci rytmu. V Irsku naopak musel pozice často měnit, což ho společně s nebezpečnými bolestmi krku zpomalovalo.

"Kvůli silnicím jsem necítil ruce, jelikož nervová zakončení byla pořádně otlučená. Bolel i zadek i vytlučené svalové úpony. Nejhorší to bylo po probuzení, kdy se všechny svaly rozbolely a otekly. Dostat se potom zpět do tempa je velká výzva, ale k těmto závodům to patří," přidává smířlivě.

Jak už bylo zmíněno, odpočinek a spánek jsou při podobných ultramaratonech velkým luxusem a každá minuta navíc může rozhodnout o výsledku. Božák proto měl před startem jasný plán. Během jízdy si lehnout jen třikrát, pokaždé na 90 minut.

"A plán jsem splnil. Pak byla zmíněná krize ze závěru, kdy jsem za řídítky zaspal a lehnul. Tým mi tehdy navrhl desetiminutovku, která mému tělu neskutečně pomohla," popisuje.

Že by však spal v hotelech a podobných místech, to v žádném případě. Postel v Irsku pro Božáka v překladu znamenala místo na zemi v dodávce, kde do té doby bylo náhradní kolo, díly a další potřeby. Na podlahu si hodil karimatku a spacák a začal mu běžet drahocenný čas.

"Po takové noci se člověk cítí, jak kdyby ho přejel buldozer. Tělo se snaží regenerovat a čeká, že to bude trvat déle než 90 minut. Potom se musím přemoct a hodně mi pomáhá tým, který mě různě motivuje," chválí manželku, dceru, syna i další lidi okolo, kteří mu pomáhají během závodu rovněž se servisem, občerstvením apod.

Placka v Irsku? Jedna perlička měla 25%

Irsko oproti závodům v Americe či Rakousku nenabízí dlouhé výšlapy, na kterých závodníci stráví dlouhé hodiny. Přesto v itineráři svítilo výrazné číslo, které dalo všem pořádně zabrat. Účastnici museli nastoupat ve zvlněné ostrovní krajině 20 000 metrů převýšení. Pro porovnání v Rakousku, kde trasa vede Alpami, to bylo jen o 10 000 více.

Nepříjemné byly zejména krátké stoupáky. "Když jsem na ně stoupal, zdálo se mi, jako bych jel do 1000 metrů. Nejvyšší kopec byl přitom vysoký 550 metrů. Celé to bylo pořád nahoru dolů a některé pasáže se pořádně zajídaly. V noci ze druhého na třetí den jsme třeba stoupali na St. Patrick Hill, který měl sklon až 25%. V itineráři byl s vykřičníkem a i mě samotného překvapilo, jak prudký byl. Já se na tu perličku ale paradoxně těšil a vyjel jsem ji celkem v pohodě," popisuje jednu z náročných výzev.

V kopcích kromě sklonu musel bojovat Božák také s neobvyklým soupeřem. Tím byly často ovce. Těch je v Irsku nespočet a zejména v kopcích často pochodují přes vozovku. Cyklistům tak nezbývalo nic jiného než mezi nimi kličkovat.

"Ovce se pasou u cesty a v noci spí na ní. Jsou k sobě přitulené, aby jim bylo teplo. Naštěstí nejsou divoké. Jsou zvyklé na lidi a čekají, až je objedete," popsal Božák, jenž si během závodu stihl prohlédnout i krásnou krajinu Irska a některá místa mu učarovala.

Více než krajina ale Božáka samozřejmě zajímá úspěch v závodě. Na 2150 kilometrů si včetně spánku, jídla atd. držel velice solidní rychlostní průměr přes 20 kilometrů za hodinu a na téměř všechny soupeře to stačilo. Někteří dojeli i o den později.

Jediným, kdo jeho nastolenému tempu nakonec stačil, a dokonce ho překonal, byl domácí jezdec Joe Barr. Irsko objel za 104 hodin a 3 minuty a oproti Božákovi byl v cíli dříve o 2 hodiny a 33 minut.

"S blížícím se cílem jsem přemýšlel, zda je reálné ho porazit. Musím ale uznat, že byl tentokrát lepší. Zároveň bylo znát, že je větrem ošlehaný a že je mu jedno, jestli prší a fouká. My na to nejsme tolik zvyklí," řekl Božák, podle kterého se projevuje i další věc. Že oproti hlavním konkurentům je on amatérem, který musí pracovat a připravuje se často během noci.

Peníze jsou velký problém

"Je to úplně něco jiného. Já musím běžně do práce. I to zázemí, co měl, byl odlišný svět, popsal.

I přes výrazně horší podmínky však český reprezentant dokáže světové špičce konkurovat, k čemuž mu dopomáhají jak sponzoři, tak i fanoušci. Ti během crowdfundingové kampaně na závod vybrali 125 000 Kč, což byla více než třetina nákladů. Navíc mu pomáhali i během samotného podniku motivačními vzkazy.

"Je to neskutečné, kolik lidí dokáže člověka podpořit, ať už finančně nebo vzkazem. Bylo krásné, jak na Facebooku vznikla výzva "Namluvte Svaťovi vzkaz". Lidé namlouvali vzkazy, recitovali básničky a různé motivační hovory, fráze. Člověk to potřebuje. Nejhorší je monotónní šlapání spojené se špatným počasím, špatnou cestou apod.," chválí.

Díky této podpoře český jezdec může přemýšlet nad dalšími výzvami. Jaké to budou, to zatím ale říct nedokáže. Bez podpory od státu či cyklistického svazu je souboj s úplnou špičkou obtížný.

"Jsou další závody a člověk se snaží poznávat a posouvat hranice. Vše je o přípravě, tréninku a také o financích. Bohužel to je jeden z větších problémů. Jelikož člověk nemá podporu státu, tak si všechno musí shánět sám, což je dosti náročné. I to je jedna z věcí, která ovlivní, zda někdy někam pojedu zase závodit," dodal.

Hlavní zprávy