Rok do Tokia. Olympiáda začne v červenci, nebo nezačne nikdy

Pokud vše půjde dobře, za dvanáct měsíců budou události poslední doby už pozapomenuty. Svět překoná koronavirovou pandemii a v Tokiu, hlavním městě Japonska, propukne největší sportovní svátek, který je lidstvu znám: olympijské hry. Třiadvacátý červenec 2021 je datem, kdy má - již o rok posunutá - olympiáda začít.

Dění pod pěti kruhy fascinuje sportovní fanoušky po celém světě. Na dobu několika týdnů se jejich pozornost upře třeba i na sporty, o které by jinak ani okem nezavadili. Běžně opomíjené sporty jako například vodní pólo nebo sportovní střelba najednou nabudou na důležitosti. Vždyť i v nich se rozhoduje o cenných medailích a drama někdy propukne obrovské.

Sportovní dění v minoritních, ale i velkých sportech jsme si měli užívat už v těchto dnech. Tokio mělo být oblepené billboardy s domácími i zahraničními sportovními hvězdami: dívat se z nich měl gymnasta Kóhei Učimura, maratonec Eliud Kipchoge, plavkyně Katie Ledecká či třeba lezec Adam Ondra.

Nic z toho se samozřejmě neděje a svět si na sportovní slávu musí ještě celý rok počkat. Ačkoliv i o tom, zda olympiáda skutečně 23. července 2021 vypukne, existují pochyby. Vždyť kdo by si v současném nejistém světě dovolil o něčem cokoliv říci s jistotou. Tím spíše, když jde o okem neviditelnou nákazu, proti které zatím neexistuje protilék.

Není to jednoduchá situace a Tokio je velkým olympijským smolařem. Olympiádu měli Japonci pořádat už v roce 1940. Kritická mezinárodní situace spolu s velkými náklady tehdy jejímu konání zamezily. Japonsko se olympijských her dočkalo až o čtyřiadvacet let později a Hry tehdy symbolizovaly návrat Země vycházejícího slunce do mezinárodní komunity.

V červenci, anebo nikdy

Proti konání současné "odložené" olympiády se už navíc začínají obracet i samotní Japonci. Když tamní agentura Kjódó spolu s televizí Tokyo MX dělaly průzkum na konci června, pro zrušení nebo další odložení se vyjádřilo téměř 52 procent respondentů. V polovině července už data ukazují, že si to samé přeje 70 procent dotázaných. 

Další přeložení Her je ale přesně tím, čemu se Mezinárodní olympijský výbor (MOV), japonští organizátoři i například hlava tamní vlády, premiér Šinzó Abe, urputně brání. Podle nich možnost dalšího odkladu neexistuje a olympiáda buď začne přesně za rok, nebo nezačne vůbec.

Prezident MOV Thomas Bach opakovaně prohlásil, že termín červenec 2021 je poslední možností, na čemž se shoduje s japonskou stranou. "Nemůžete donekonečna zaměstnávat až 5 tisíc lidí z organizačního výboru," uvedl Bach. "Nemůžete také každý rok měnit termíny pro všechny sporty a federace po celém světě. Nejde držet sportovce v nejistotě," dodal.

Uspořádání olympiády za dodržení bezpečnostních opatření se ale jeví jako bezmála nadlidský úkol. Vždyť jak toho chcete dosáhnout, když v Tokiu má soupeřit přes jedenáct tisíc sportovců z více než dvou stovek zemí? "Není snadné na všechny otázky, které se naskýtají, odpovědět nyní," říká opatrně Bach.

Před několika dny navíc Richard Pound, dlouholetý člen MOV, nakousl další - uvnitř Výboru dozajista nepopulární - téma. Pokud k tokijské olympiádě nedojde, jaký to bude mít vliv na uspořádání olympiády následující, tedy té zimní pekingské? Ta je na programu mezi 4. a 20. únorem 2022, tedy zhruba půl roku po Tokiu.

"Jestliže by byl problém s covidem v červenci a srpnu příštího roku v Tokiu, je těžké si představit, že by to nemělo dominový efekt ve stejném regionu o pět měsíců později," řekl Pound serveru Insidethegames. Olympijské hry by mohly přijít jak o svou letní, tak také i zimní verzi.

MOV se alespoň navenek zatím podobnou možností nezabývá. Umožní-li vývoj pandemie koronaviru uspořádání OH v Tokiu, může být dokonce podle Bacha krátká pauza před zimním vydáním Her výhodou. "Udrží světovou pozornost a povědomí o olympijských hrách na velmi vysoké úrovni," nechal se v květnu slyšet.

Japonská výchova sportovců pod palbou kritiky

S olympiádou v nejistém stavu se pozornost obrací znovu na Japonsko, a publicita to není pozitivní. Zpráva organizace Human Rights Watch přináší vhled do reality výchovy tamních mladých sportovců. Shromážděna byla svědectví více než osmi stovek jedinců, a to z padesáti různých odvětví.

Dokument nese název "Byl jsem bit tolikrát, že už to ani nedokážu spočítat", obsah je alarmující. Autoři se zabývají historií fyzických trestů v japonském sportu. "Mezi týráním, které máme zdokumentováno, je bití, fackování, kopání nebo údery nějakým předmětem a nadměrné nebo nedostatečné množství jídla a vody," uvedla Minky Wordenová z HRW.

V roce 2013 Japonský olympijský výbor (JOC) slíbil, že podnikne kroky k vymýcení násilí v národních sportovních federacích. Interní průzkum ukázal, že více než deset procent sportovců bylo oběťmi šikany či obtěžování. JOC také na čas omezil financování judistické federace, poté co vyplynulo na povrch, že trenéři fyzicky týrali sportovkyně.

HRW nicméně tvrdí, že k velkému pokroku nedošlo, a vyzvalo k využití Her v Tokiu jako spouštěče změn. Podle organizace je týrání dětských sportovců celosvětovým problémem. "Human Rights Watch vyzývá Japonsko k tomu, aby podniklo rozhodující činy a stalo se vůdčí silou v boji s touto globální krizí," uvedla Wordenová.

Z 381 účastníků průzkumu, kteří jsou mladší 24 let, zažilo násilí při sportu 19 procent. "Trenér mi řekl, že do běhu nedávám maximum, takže si nás všechny svolal a přede všemi mě uhodil do tváře. Začala mi téct krev, to mu ale nezabránilo v tom, aby pokračoval v bití," cituje zpráva sportovce vystupujícího pod pseudonymem Daiki A.

Japonský olympijský výbor se na dotaz agentury Reuters k dokumentu zatím nevyjádřil. Stránky plné osudů, které výchova ke sportu jistě více poškodila než obohatila, se nečtou lehko. Ukazují na to, že posunování olympiády není rozhodně jediným problémem, který má v současnosti japonský sport.