PREVIEW TOMÁŠE JÍLKA: Ročník dvou poločasů

Organizátoři žlutého svátku se v protikladu k posledním dvěma "avantgardám", kdy příjezd do Francie z Baskicka přes Pyreneje a z Piemontu přes Alpy nabízel velmi brzy top horské průsmyky, částečně vracejí ke klasice třeba 90. let: zdánlivě dlouho se totiž bude čekat na ryze vrchařská představení. Během úvodních devíti dnů dokonce nedojde na vyšší prémie než 3. kategorie! Největší chybou by ovšem bylo domnívat se, že první týden tedy nepůjde o celkové pořadí. Naopak, takto postavený úvodní blok Tour, kdy každý den bude v podstatě klasikářskou jednorázovkou, je bezpochyby černou můrou mnoha favoritů konečné klasifikace.

Tour se totiž v plné parádě vrací do míst, která v předchozích letech v podstatě opomíjela (a staromilci křičeli, že bez chaosu v Normandii a Bretani to není ta pravá Stará dáma) a která už ze své podstaty zajišťují mimořádně dramatickou diváckou podívanou: vítr, úzké cesty, dlažební kostky, explozivní "stojky", tradiční nervozita začátku Grand Tour, vedle toho dlouho těsné rozestupy v průběžném pořadí (pokud slovinský čaroděj nebude mínit jinak), šance na žlutý dres pro sprintéry, klasikáře, "baroudeury", "puncheury", zkrátka "oportunisty"… Tohle je prostě zaručený recept na velmi výživné menu prvního dějství dramatu Tour 2025. A z tohoto eintopfu může leckterému lídrovi nepříjemně zaskočit. Jestli všichni favorité na konečnou top desítku zvládnou zahajovací týden bez výraznějších časových ztrát, bude se to rovnat zázraku.

Naprosto klíčová bude v této fázi závodu podpora pro lídry od jejich pomocníků, kteří mají bohaté zkušenosti s hektikou jarních klasik. O to víc poroste význam jmen jako Politt, Wellens, Jorgenson, van Aert, Benoot, Moscon, Pithie, Schachmann, Kwiatkowski, Thomas či Powless. Vzpomeňme, jak hasili požár při jeho dvou celkových triumfech pro Vingegaarda ukázkovou týmovou prací právě ti, kteří jsou v divočině jednorázovek jako ryby ve vodě.

Mohlo by se zdát, že z tohoto pohledu, tedy vlastních zkušeností s monumenty, je jednoznačná výhoda na straně obhájce žlutého dresu Tadeje Pogačara, protože ten je v nich stejně fenomenální jako na třítýdenních akcích, zatímco Jonas Vingegaard je úplně vynechává (bylo to cítit třeba vloni z jeho jednoznačně defenzivního pojetí prašné etapy kolem města Troyes). Je tedy na soupeřích létajícího Slovince vymyslet strategii, kterou ho dostanou sami pod tlak, nebo alespoň minimalizují jeho dominanci.

Všem zápletkám bude ještě dodávat na zajímavosti a symbolice drsně krásná severofrancouzská krajina, která má cyklistiku ve své DNA. Co by to bylo za Tour, pokud by se svou trasou vyhnula místům úzce spojeným s životní poutí mistrů kalibru Jean Robic, Louison Bobet, Jacques Anquetil nebo Bernard Hinault. A mezi legendy Bretaně už vlastně patří i Mathieu van der Poel a jeho emocemi nabitá ukázka síly a vůle při dvojitém přejezdu přes Mur v Guerlédanu během debutu na Tour 2021. Od té doby nizozemský všeuměl spíš pomáhal Philipsenovi a letos v 7. etapě na stejném ikonickém místě (a znovu s nášupem) může svůj nezapomenutelný majstrštyk zopakovat.

A na úvod Tour se samozřejmě mimořádně těší ještě jedna významná skupina – spurtéři. Celou pětiletku čekali na takovou šanci: Girmay, Philipsen, Merlier, Meeus, De Lie, Milan, Bauhaus, Waerenskjold (a třeba i jeden olomoucký rodák) se chtějí v okolí města Lille poprat o první trikot lídra a určitě měli dlouho dopředu v diářích 5. červenec žlutě zvýrazněný.

Druhá půle

Po přestávce v Toulouse (první volný den přijde až po 10 dnech, protože v pondělí 14. července se prostě musí závodit a bude to pro tentokrát jen rychlá návštěva Centrálního masivu – dočkáme se tam podobného dramatu jako vloni, kdy jsme viděli výjimečně neúspěšný Pogačarův únik?) se jde znovu na hřiště a povětšinou to už budou výrazně jiné odrůdy vína. Ve druhém týdnu dvě supertěžké pyrenejské zkoušky s dojezdy na Hautacam a Superbagnéres, mezitím časovka "pořád nahoru" na Peyragudes a před druhým oddychem "médium" výlet do architektonického ráje Carcassonne.

Tadej Pogačar si na generálce velké trojky na Dauphiné "vyřídil účty" s jedním místem, na které neměl dobré vzpomínky. Do žlutého se oblékl po vítězství v etapě s cílem v Combloux, kde mu předloni na Tour "naložil" v časovce Jonas Vingegaard a z dosavadního souboje vteřin udělal jasnou záležitost. Navíc hned následující den tehdy Pogačar prožil nejhorší den kariéry; hned na začátku brutálního stoupání na Col de la Loze do vysílačky oznámil: "Jsem mrtvej" a do cíle se doplahočil s víc jak pětiminutovým zásekem. Organizátoři mu dávají šanci na další reparát: na nejvyšší bod ročníku se bude v 18. etapě stoupat tentokrát nikoliv z Méribelu, ale z východní strany přes Courchevel.

Věřme, že v té době bude situace v průběžném pořadí stále dramatická, protože o dva dny dřív se peloton vydá na provensálského obra Mont Ventoux, kde byl naposledy cíl před dlouhými 12 lety (v ročníku 2016 se kvůli větru finišovalo níž a na Tour 2021 se tu "jen" dvakrát projíždělo).

Nebude-li tohle vše stačit k vyjasnění hlavní zápletky, ukončí alpské putování v 19. etapě návrat do lyžařského ráje La Plagne, kterému se Tour vyhýbala 23 let! Bude to takový pěkný den s 4600 výškovými metry (celkové převýšení je letos děsivých víc jak 52 tisíc metrů).

Pařížské prodloužení

"Z logistických důvodů rozhodně na Tour nezopakujeme olympijskou trasu přes Montmartre," dušoval se přesvědčivě po nádherných hrách v městě nad Seinou vloni v srpnu technický ředitel A.S.O. Thierry Gouvenou (mimochodem do letošního itineráře zařadil jako cíl 6. etapy své rodiště Vire-Normandie). Jenže úžasná atmosféra v uličkách kolem restaurací a kaváren (oblíbených míst malířů Camilla Corota či Toulouse-Lautreca nebo spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda) a jednoho ze symbolů Paříže baziliky Sacré-Coeur nenechala organizační štáb Tour v klidu spát. Proto se letos na odhalení trasy poslední etapy čekalo neobvykle dlouho (dokud nebylo vše definitivně dořešeno se samosprávou francouzské metropole) a nakonec na stoupání "La Butte Montmartre" dojde a stejně jako v olympijském závodě hned třikrát.

Takže to možná bude trochu jiná káva než obvyklé popíjení šampaňského v týmu celkového vítěze a čekání, až si to sprintéři na Elysejských polích "rozdají". Paradoxně i muž, který v blízkosti Moulin-Rouge rozhodl o svém historickém double pod pěti kruhy, Remco Evenepoel není úplně nadšený z "přilévání další nervozity do už tak dost stresujících tří týdnů". Každopádně na pokoukání to bude bezpochyby atraktivní inovace (třeba někdo po 20 letech naváže na Alexandra Vinokurova, který jako poslední zhatil spurtérskou párty) a speciálně Nielsi Polittovi popřejme, aby tentokrát nemusel zoufale hledat toaletu v jednom z místních barů.

112. Tour na ČT sport

Ať bude průběh, finále a celkový šampion letošní Tour jakýkoli, určitě nebude jako vždy postrádat napětí, silné osobní i týmové příběhy, ryzí emoce, překvapení i zklamání. A pochopitelně úchvatné scenérie francouzské přírody a architektury. Tu nejbarevnější nejen sportovní událost roku můžete sledovat na obrazovkách ČT sport popatnácté v řadě v živých přenosech, tentokrát s ještě rozšířenou skupinou skvělých expertů (a expertek!), reportérem Martinem Kozákem na místě činu a v neposlední řadě s tradiční soutěží o velmi atraktivní ceny.

Tour de France v letech s pětkou na konci bývaly pravidelně spojeny se začátkem či koncem jedné velké éry a se jmény, která patří mezi ikony tohoto sportu (Bobet, Merckx, Thévenet, Hinault, Indurain, Armstrong nebo Froome). Nepochybuji, že i letošní pokračování tohoto nekonečného dobrodružství napíše další originální kapitolu.

Ať Vás letošní Tour znovu baví, překvapuje, napíná i dojímá.

Vive le Tour!