Den devátý – Fantastické absurdity nejen s diskem v ruce
Londýn – Bude to trvat třicet let, než se drtivá žeň rekordů na letní paralympiádě zastaví a srovná se krok s klasickou olympiádou, kde už špičkoví sportovci přidávají pouhé setinky či centimetry. To se domnívají odborníci. Zatím jich každý den padne několik desítek. Světových, regionálních nebo osobních. Nic proti tomu. Občas je ale skok na nové maximum až pohádkový. A tím pádem – zarážející. O to víc vybízí k myšlenkám, že se někde až příliš horlivě slučovalo neslučitelné.
Vyprávět by mohl český atlet František Serbus. Vlastně, on ani moc vyprávět nechtěl. Tak zklamaný byl z toho, co se událo v soutěži mužů v hodu diskem, společné pro tři typy handicapů F32/33/34. Osobně ji zahájil a zdálo se, že druhým pokusem otřese sebevědomím soupeřů. Pro třídu F32 vytvořil nový světový rekord – 20,64! Jenže s náladou konkurentů, a bylo jich přehnaně moc, devatenáct, to neudělalo nic. Naopak, několik z nich motivoval k ohňostroji úžasných, i trochu nepochopitelných "úletů". Jenže ono je to pro paralympiádu vcelku typické. Zejména v hodech diskem, oštěpem a ve vrhu koulí. Sportovci ze severu Afriky, z arabského poloostrova a ze země netušených sportovních možností, Číny, do té doby podle tabulek nevýrazní, házejí jako mávnutím kouzelného proutku dál, než by měli, a vytváří úžasné paralympijské a světové rekordy.
Během několika minut přehodili a bodově odsunuli Serbuse z vedoucí na třetí pozici Mohamed Ali Kird z Tunisu (F34) a Lahouari Bahlaz. Ten mu navíc jako atlet stejného handicapu F32 sebral i světový rekord. Přitom až doposud měl Alžířan osobní rekord jen 20,30 – a maximum sezony? Čtyři centimetry přes devatenáct metrů. A najednou, zlepšení na 21,71! Kategorie F33 nemohla zůstat pozadu. Typická anglická zkratka WR a číslice 32,61 se objevily po odhodu Sauda Hani Alnakhliho. A to se do klece pro diskaře stále ještě nepřesunul jednadvacetiletý Yanzhang Wang z Číny (F34). U jeho jména stálo, že má osobní rekord 41,96. Což ale bylo o sedmnáct centimetrů víc, než v daný okamžik čerstvý paralympijský rekord Tunisana Ali Kirda! A i ten už mu stačil jen na bronz.
Jenže všichni ti, co na olympijský stadion v Londýně chodí pravidelně, dobře ví, že každý Číňan nebo Číňanka, atlet či atletka, přepisují papírová maxima pravidelně, a to o desítky centimetrů či metrů. A tradice zůstala zachována i v pátek večer. Čínský mladík už prvním pokusem poslal disk do vzdálenosti, kam se údajně nikdy nedostal (42,57). Druhým – 46,21! O 218 centimetrů překonal rok starý světový rekord kategorie F34 Íránce Khakzadiyeha. A o 425 vlastní maximum!
František Serbus se rázem propadl na páté místo a v užším finále by se musel zlepšit minimálně o dva metry, aby mohl usilovat o medaili, která mu na malinkou chvíli zacinkala v uších na začátku této neskutečné soutěže. Jinak proti arabsko-čínské hrázi neměl nárok. A aby to měl ještě složitější, právě on, spastik, vyžadující na soustředění dostatek klidu a pohody, přišel na řadu právě za situace, kdy probíhalo finále žen na vozíčcích kategorie T54, v ohlušující bouři vyprodaného stadionu, protože v něm jely dvě Britky. Skončily hluboko vzadu. Jenže stadion ztichl zklamáním až poté, co Serbus doházel. Pokaždé poslal disk na čáru dvaceti metrů. Pokaždé úmyslně přešlápl. A pak už se jen bezmocně díval na to, co následovalo. V mnohem poklidnější atmosféře další sprška rekordních zápisů.
Začal ji šestadvacetiletý Hani Alnakhli ze Saudské Arábie, když pátým pokusem vylepšil starý, předparalympijský osobní rekord, už o čtyři metry a deset centimetrů! A výkonem 34,65 vytvořil pro třídu F33 další světový rekord. Po přepočtu handicapů to navíc stačilo i k posunu na průběžné první místo před Číňana! Ani dvaatřicetiletý Alžířan Bahlaz nehodlal zůstat pozadu. I jemu sedl nejlépe pátý pokus. A pro Serbusovu kategorii vytvořil už třetí světový rekord večera – 22,30. Stačil na bronz.
Jenže to nejneuvěřitelnější ještě mělo přijít. Jednadvacetiletý mladíček z nám vzdálené Asie, jak jinak než pátým pokusem, absolutním způsobem šokoval těch tradičních, bezmála osmdesát tisíc diváků v hledišti olympijského stadionu. Zhruba v polovině travnaté plochy, vlastně kousek za polovinou, vzdálenějším směrem od diskařského sektoru, stály dvě televizní kamery. Teoreticky, v nerušeném bezpečí před disky, co měly přistávat podle tabulkových předpokladů u hranice čtyřiceti metrů. Jenže Wangův disk vyletěl vysoko – a dopadl jen zhruba pět metrů od kamer! Rozhodčí naměřili dech i rozum beroucích 49,03! Jen si to představte – osobní rekord během jednoho večera vylepšený o 707 centimetrů!!!
Serbus se zlepšil jen o "běžných" 23 centimetrů. Nikoliv o dva, čtyři nebo dokonce sedm metrů jako soupeři na medailových postech. Nehledě na to, že výrazněji se zlepšovali spíš ti, co měli nižší handicap.
A mnohé z přihlížejících jistě napadlo: Opravdu jsou přepočtové tabulky spravedlivé? A je spravedlivé, aby spolu soutěžilo tolik handicapů najednou? Není těch rozporů příliš? Jenže na podobné "nespravedlnosti", pod rouškou urychlení a vyšší atraktivity, narazíte v důsledku slučování i v bazénu, kde spolu bok po boku zápolí plavci se dvěma rukama proti těm jen s jednou, nebo na kole, kde cyklisté, navenek působící zcela normálně, ujíždějí jiným, co mají protézu. A když se k tomu přidají extrémně náročné podmínky, jako v Brands Hatch? I divák pochopí, že nestejné typy handicapů nemusí zvládnout stejný typ okruhu. "Pokud byl těžký pro ty, co to jedou nohama, tak pro nás to je teprve to správné," prohlásil ironicky po hromadném závodě handbikerů kategorie H1, v němž skončil sedmý, Martin Kovář.
