Den osmý - Po posvícení přichází půst
Londýn - Zatímco středa byla pro českou výpravu nejúspěšnějším dnem na finišující paralympiádě v Londýně, čtvrtek se ukázal být dnem nejsmutnějším, v němž všelijak bolestně vyhasly naděje na další dvě až tři medailová umístění. Tak to ale podle našeho úsloví chodí.
Případ první – plavání. Zdaleka největší naděje se upíraly k Aquatics Centru, do plaveckého bazénu, v němž v závodě mužů na 50 metrů znak S4 dosáhl v dopoledních rozplavbách nejlepšího času (45,16) a zároveň evropského rekordu Arnošt Petráček. "Teď se vyplavu, naobědvám se, odpočinu si a proberu s trenérem taktiku na večer. Věřím si a myslím, že můžu plavat ještě rychleji," říkal nadšeně. Do finále navíc postoupil čtvrtým časem i Jan Povýšil (47,33). Dvě želízka v ohni? Jedno s ambicí na vítězství? Ano. A jak to dopadlo? Špatně.
Titul paralympijského šampiona získal Mexičan Ryes (45,75), který byl dopoledne pátý. Jako druhý se dotkl desky Rus Lyžichin (46,73) a třetí další z Mexičanů, Sanchez Martinez (47,17). Naši dorazili až za nimi a ještě v opačném gardu, než se čekalo. Čtvrtý Povýšil (48,41) a pátý Petráček hodně nepovedeným časem 49,49. Přitom zhruba ve třetině vyměřené vzdálenosti vedl, ale pak se přes něj soupeři převalili jako ničivá vlna. "Posledních patnáct metrů mi úplně ztuhly nohy. Přitom jsem byl dobře naladěn, s psychikou problém nemívám, a samotného mne překvapilo, jak jsem se pohoršil. O čtyři sekundy? To je moc," zkonstatoval zkroušeně drobný plavec a bylo znát, jak moc je z výsledku zklamaný.
"Arnošte, ty ses ale určitě díval kolem sebe, že?" podotknul Povýšil a měl pravdu. Jeho kolega ve vedlejší dráze od poloviny bazénu otáčel hlavou tu vpravo, tu vlevo. Ačkoli si to nechtěl připustit, asi podlehl původně slibné, avšak následně nedobře se vyvíjející situaci. "Pokud bych byl úplně zdravý a celou paralympiádu nezápasil s nachlazením, možná bych to na bronz dotáhnul já. Ale tady je vidět i to, jak zkušení jsou Mexičané. Ráno plavali jen tak napůl, aby se dostali mezi finálovou osmičku. A večer posbírali dvě medaile. To my se honili. Já proto, abych se kvalifikoval, a Arnošt za rekordem," řekl s nádechem smutné ironie Jan Povýšil, náš bronzový a zatím jediný medailista z plaveckého bazénu.
Případ druhý – boccia. Dost slibně se vyvíjela individuální soutěž i pro Radka Procházku. Zatímco Lacina přes heroický výkon podlehl hned v úvodním utkání Pintovi z Brazílie 2:4 a turnaj zakončil drtivou porážkou, všestranný František Serbus (v pátek bude bojovat o medaili v hodu diskem), držitel stříbra ze soutěže párů, si poradil s Dueso Villarem ze Španělska, ačkoli prohrával už 0:3. Sebevědomí si Radek přenesl i do začátku čtvrtfinálového klání s domácím Stephenem McGuirem. Po dvou hrách ze čtyř vedl 3:0. Jenže Brit ve třetí hře skóre dorovnal a dalšími dvěma body upravil na konečných 3:5. Škoda, přeškoda. Protože Procházka si po stříbru z mixu hodně věřil.
A příběh třetí – cyklistika. V hromadném závodě žen C 1-3 se Tereza Diepoldová dlouho držela největších favoritek, ale na to, aby se aktivně zapojila do bitvy o pódiová umístění, ještě neměla ani síly, ani zkušenosti, ba ani dostatek odvahy. "Nejdou mi sjezdy z kopce. Ale jinak jsem spokojená, protože jsem věděla, že na ty tři, co skončily přede mnou, nemám," přiznala se upřímně Diepoldová, v cíli "bramborová".
V závodě mužů C 4-5 s hromadným startem na 80 kilometrů obsadil paralympijský medailový rekordman Jiří Ježek sedmé místo, šestnáct sekund za vítězným Dementěvem z Ukrajiny. České naděje ale velmi pohasly ještě předtím, než se zrodil jeho rozhodující únik. Ve chvíli, kdy v polovině osmého kola z deseti padl aktivitou hýřící Jiří Bouška. Doslova a do písmene. Jak? To se jen tak nevidí! Pořadatelé hrubě podcenili okamžik, kdy se vedoucí skupina jezdců přiblížila jedné z dříve startujících žen, která se na okruhu ještě zdržela. Ostatní už dávno odpočívaly v technické zóně, ale ona se hlemýždím tempem symbolicky sunula vpřed. V tu chvíli byl Bouška zhruba ve třetí řadě, na blížící se nebezpečí neviděl, nikdo ho nevaroval, a tak zatímco soupeři před ním se stačili rozestoupit a živou překážku objet, Bouška ji trefil naplno! Poté už i on, otlučený a otrávený, dokončil soutěž "symbolicky", jako devatenáctý a se ztrátou 6 minut a 31 sekund. "V tu chvíli se začal závod lámat, a já měl nulovou šanci s tím něco udělat."
Po polední pauze se na okruhu v Brands Hatch neprosadili ani další naši cyklisté ve spojených kategoriích C 1-3. Ivo Koblasa nedokončil a veterán Michal Stark finišoval sice jako druhý, ale až ve druhé skupině a s mankem 41 sekund na vítězného Bargna z Itálie. A protože se s turnajem družstev tříd 4-5 rozloučili po porážce s Koreou i stolní tenisté Hadrava s Taušem, můžeme osmý den paralympiády v Londýně směle, byť neradi, označit z ryze českého pohledu za ten vůbec nejsmutnější. Ale tak to ve sportu i v životě chodí. Z porážek se člověk učí. A opět prohráli i mnohem zvučnější velikáni. Třeba na atletické dráze. Přímo na ní, nebo u stolku rozhodčích.
Tradiční tvář her, paralympijský "Bolt" Oscar Pistorius, sice dopoledne převzal zlato za podíl na vítězství ve štafetě na 4 x 100 m sloučených kategorií T42-46, ale v nejsledovanějším běhu dne, nejkratším mužském sprintu, za nějž předal cenné kovy osobně sir Phil Craven, prezident Mezinárodního paralympijského výboru, který byl vůbec nejrychlejším v dějinách her, ho podle papírových předpokladů a přání celého království pokořil miláček britského obecenstva, Jonnie Peacock. A ještě další dva soupeři. Jihoafričanův přemožitel na dvoustovce, Brazilec Alan Fontoles Cardoso Oliveira? Ten měl den ještě černější. Štafeta "kanárků", původně stříbrná, byla diskvalifikována a na dopolední ceremoniál mohla zapomenout. A sám Oliveira unikl stejnému postihu – diskvalifikaci – jen díky shovívavosti rozhodčích, když těsně před startovním výstřelem ztratil rovnováhu a přepadl přes čáru. Červenou kartu však nedostal. Jenže opakovaný start opět pokazil a cílem proběhl až jako sedmý.
