Jsem dobitej jako pes, říká Klymčiw po Dakaru, který jel poprvé v autě
Dvakrát při Rallye Dakar těžce havaroval na motorce. Podruhé byl rád, že vůbec přežil, ale polámané obratle už ho zpátky do sedla nepustily. Jenže když se chce... Tak se letos Ondřej Klymčiw s dalším motorkářem Petrem Vlčkem přihlásili do nové kategorie classic, pro kterou nechal Klymčiw za dva a půl milionu postavit staronovou Škodu 110 LR. A závod s ní dokončili, i když tomu na začátku moc lidí nevěřilo.
"Byl jsem dobitej jako pes," říká Klymčiw pár dnů po Dakaru. "Já, kterej jsem závislej na kafi, tak mi začalo chutnat až po třech dnech, co jsem se vrátil domů. Neměl jsem na něj chuť, bolela mě hlava," říká a hned dodává, že se právě vrací od fyzioterapeuta, takže se už cítí lépe.
Ale těžko se mu porovnává, jak se cítil po Dakaru na motorce a nyní, když jej absolvoval v autě. "Protože na motorce jsem nejel takový závod po tak vážném úraze," zamýšlí se, i když první zranění na téhle slavné rallye, kdy si zlomil pánev, by už také mnohé definitivně odradilo.
Jenže jeho ne. "Když jsem byl ve formě, po Dakaru na motorce jsem se asi cítil líp než teď po úraze a závodě v autě," tvrdí chlapík, který už chtěl se závoděním skončit, ale nedalo mu to.
Dakar si ale přesunul do jiného levelu. "Teď je to náročné spíš psychicky," vysvětluje s tím, že s novým autem chtěli hned udělat dobrý výsledek a hlavně dojet. "Složitá a důležitá byla hlavně navigace," tvrdí muž, který byl v celkovém pořadí motorkářů na Dakaru nejvýš jedenáctý a chtěl ještě víc.
Ale přiznává, že porovnávat Dakar odjetý na motorce a v autě nejde. "V autě je to stokrát bezpečnější. V něm nemám strach, že by se mi něco většího stalo."
Popisuje také, jak rozdílné je závodit v nové kategorii classic pro staré vozy, kterých se při její premiéře na Dakaru zúčastnilo sedmadvacet závodníků.
"Na čtyřicet kilometrů trati máte pětadvacet bodů, v každém musíte být na vteřinu včas a každý úsek mezi těmi body má podle terénu jinou průměrnou rychlost. Ta se pohybuje od dvaceti do sto dvaceti kilometrů za hodinu. Musíte se koncentrovat na to, že každý bod má jinou průjezdnou rychlost. Jenže ta se měří i třeba mezi body, takže nejde si ani najet fóra, pak zpomalit a v klidu dojet do bodu. Za každý chybný průjezd je dvacet trestných bodů," vysvětluje pravidla.
To ale s navigátorem Petrem Vlčkem zjistili až čtvrtý den závodu, protože to v pravidlech nenašli a brífink před závodem kvůli covidu také nebyl.
"Je to náročné. Já sleduji trať i tachometr a k tomu koukám na stopky. A Petr hlídá navigaci, routebook a k tomu mi odpočítává metry k jednotlivým bodům," vysvětluje, že body byly třeba umístěny i patnáct vteřin od sebe.
"Abychom opravdu projížděli tou správnou průměrnou rychlostí," popisuje s tím, že soustředit se museli na sto padesát procent. "Psychicky to bylo hrozně vyčerpávající. Klasická navigace v autě nebo na motorce je mnohem snazší."
Když ale zabloudili na trati, museli potom taky pořádně šlápnout na plyn. "Když máte průměrnou rychlost devadesát a na dvě minuty zabloudíte, tak to pak musíte dojet. Takže jsem tam někdy měl i sto čtyřicet," naznačuje Klymčiw, že i oni se na Dakaru projeli.
Martin Prokop, který skončil v nejlepší desítce mezi auty v absolutním pořadí, mu prý říkal, že to není opravdové závodění. "Když jsem mu ale pak ukázal grafy etap, které jsem si nahrával do GPS, změnil názor. Abych s tebou jel tímhle autem po poušti sto čtyřicet, to bych nemusel," komentoval Klymčiw, jak reagoval špičkový rallye jezdec. "Jestli někdo bude pochybovat, že to nejsou závody, ať si sedne vedle a já ho svezu," dodává s úsměvem.
Zpočátku se soupeři dost divili, že s tímhle autem vůbec nastoupili do závodu. "Jenže když jsme pak projeli dunami, kde zapadli s géčkovým Mercedesem i s Land Cruiserem, nechápali, že jsme to s dvoukolkou projeli. Největší překvapení pro ně bylo, když jsme vyhráli etapu. To kroutili hlavou a říkali, že máme velké srdce," říká závodník spokojeně.
Příští rok chtějí jet Dakar ve škodovce znovu. "Máme popsaný blok, co upravit, ale dáváme si oraz a začneme to řešit až příští týden," vysvětluje závodník, že na autě, které nestihli před rallye ani pořádně vyzkoušet, je co upravovat.
"Já jsem si užil řízení pořádně až v závěrečné erzetě poslední den, kdy už jsem věděl, jak auto na všechno reaguje, a dostal jsem ho do ruky. Není to jen o tom, aby fungovala technika, ale taky to musím umět řídit," říká.
O nápadu jet se škodovkou Rallye Dakar hovoří jako o bláznivém a je rád, že se to povedlo. "Teď jsme dokázali, že to jde," říká a věří, že to přitáhne i zájem automobliky. "Je to jako u Red Bullu: tam ti řeknou, staň se mistrem světa, a až se ti to povede, my ti pomůžeme," popisuje strategii, kterou považuje za rozumnou.
