Ruský sport v roce 2014: výdobytek nové říše zmítaný nejistotou
Málokterá země měla v roce 2014 takový vliv na sportovní dění jako Rusko. Země uspořádala olympijské hry, v jejichž medailové tabulce se umístila na prvním místě, a ovládla světový šampionát v hokeji. Navzdory úspěchům však ruský sport musí čelit dalekosáhlým obviněním ze systematického dopingu a fotbalové i hokejové národní týmy si během roku sáhly na dno. Klíčovou otázkou do budoucna také je, zdali je vrcholový sport pro Rusko vlivem ekonomických potíží nadále tak důležitá záležitost jako v posledních letech.
Rusko si hned zkraje loňského roku nadělilo největší sportovní akci, kterou pořádalo za posledních 34 let. A zatímco Hry v Moskvě v roce 1980 byly spíše mistrovstvím východního bloku, v Soči šlo doopravdy o přehlídku nejlepších z celého světa. Loňskou zimní olympiádu však lze považovat nejen za pravděpodobně největší sportovní turnaj v historii Ruska, ale také za nejdražší světovou sportovní událost v dějinách. Oficiální cenu pořádání Her organizátoři vyčíslili na 51 miliard dolarů (více než 1,1 bilionu korun), které by pokryly zhruba dvě třetiny českého státního dluhu. Letní olympiáda v Londýně v roce 2012 přitom britské pořadatele přišla na necelých 14 miliard, tedy zhruba čtvrtinu částky.
Rusové zároveň vynaložili značné prostředky na tréninkovou přípravu domácích sportovců. A investice do medailových nadějí měly svůj účinek. Po relativním neúspěchu ve Vancouveru, kde ruští závodníci obsadili v medailovém žebříčku 11. místo, se Rusko v Soči umístilo na první příčce.
Zemi by se to však nepodařilo bez pomoci naturalizovaných sportovců. Rychlobruslař Viktor An ještě v Turíně závodil za rodnou Jižní Koreu, poté však "přestoupil" do ruské reprezentace, pro niž v Soči vybojoval tři zlaté medaile. Právě díky nim Rusko v žebříčku skončilo před Norskem. Dva nejcennější kovy získal i rozený Američan Vic Wild, nutno však dodat, že stejný počet zlatých jako on vybojovali dohromady i původem ruští sportovci závodící za jiné země – Jurij Podladčikov (Švýcarsko) a Anastasia Kuzminová (Slovensko).
Je také diskutabilní, jaký úspěch by ruští sportovci zaznamenali bez využití xenonu, jenž v těle podporuje tvorbu hormonu erythropoietinu (EPO). Ke vdechování vzácného plynu se přiznalo hned několik ruských závodníků, látka přitom byla po olympiádě přidána na seznam nepovolených substancí.
Podle německé televize ARD a francouzského listu L’Equipe však nejde pouze o xenon, ale také o sofistikovaný systém užívání dopingu, který prorůstá ruským sportem napříč disciplínami. Předseda Ruské atletické federace Valentin Balachničev nejdříve obvinění odmítal jako "snůšku lží", krátce nato však kvůli podezření na podílu v kauze dočasně odstoupil z funkce pokladníka Mezinárodní atletické federace (IAAF). Aféru vyšetřuje i Mezinárodní olympijský výbor (MOV) a Světová antidopingová agentura (WADA).
Navzdory třinácti zlatým úspěchům na olympiádě se ruští příznivci museli vyrovnávat s obrovským zklamáním, které způsobil předčasný konec hokejové reprezentace na turnaji. Sborná neunesla kolosální tlak a ve čtvrtfinále podlehla Finsku 1:3.
Na ruskou veřejnost dopadla nečekaná prohra velmi těžce. "Milí přátelé, život nekončí, ale tohle je těžká a krutá porážka," přemítal komentátor ruského Prvního kanálu. "Všichni tady pláčeme a pláčeme s vámi," dodal. "Kdybychom vyhráli jen tu jednu zlatou v hokeji, každý by zapomněl na všechny další medaile," řekl listu New York Times jeden z 25 tisíc dobrovolníků na Hrách Salavat Fokin. "Už tu nechci zůstat ani o den více," sdělil další z nich, Dmitrij Pečenik. "Nemá smysl tu dál být. Pro mě za mě můžou klidně olympijský oheň uhasit už teď."
Velká očekávání měli Rusové i od fotbalové reprezentace před mistrovstvím světa v Brazílii. Národní tým čekali ve skupině papírově velmi přijatelní soupeři (Alžírsko, Belgie a Jižní Korea), a tak pouhých sedm procent Rusů před šampionátem předvídalo, že se fotbalisté nedostanou do vyřazovací části. Naopak celá čtvrtina ruské veřejnosti soudila, že reprezentace se probojuje až do finále. Jenže ruští fotbalisté ve skupině předvedli velmi nevýrazné výkony, neporazili jediného protivníka a do osmifinále se místo nich dostalo Alžírsko s Belgií.
Zatímco neúspěch hokejové sborné na olympiádě vyvolal veskrze odevzdané reakce, brzký konec fotbalového týmu na šampionátu způsobil u ruské veřejnosti spíše pobouření. Hlavní vinu podle médií nesl Fabio Capello, pozornost však byla věnována i tomu, "proč musí průměrný ruský tým mít nejlépe placeného reprezentačního trenéra na světě," jak podotkl deník Sport Express. Capellova gáže čtyřnásobně převyšovala součet výplat trenérů Alžírska, Belgie i Jižní Koreje.
Krajně pravicový politik Vladimir Žirinovskij pak italského trenéra označil za zloděje. "Měli bychom se podívat na jeho práci a vyzvat ho k rezignaci. Ale je to chamtivec, takže je jasné, že to neudělá. Je to docela hezké, dostávat miliony za nicnedělání," uvedl Žirinovskij, jenž krátce před začátkem mistrovství světa veřejně vyzval dva své pobočníky ke znásilnění těhotné novinářky.
Poslanec Oleg Pacholkov se zase pozastavoval nad výškovou převahou soupeřů. "Podívejte se na Korejce, i oni jsou větší než my! Teď nemluvím o Němcích nebo Brazilcích, to jsou samozřejmě obři. Naši jsou ale dvakrát menší než oni," lamentoval zákonodárce.
Celá ruská reprezentace byla mimo jiné jako jediný tým na mistrovství světa složena výhradně z hráčů z domácí soutěže. A samotní ruští fotbalisté přiznali, že neznalost cizího prostředí jim na šampionátu činila potíže. "V ruské lize hráváme v jiném tempu. Tady hráči bojují až do úplného konce," popsal situaci brankář Igor Akinfejev.
Ruský fotbalový svaz tak nyní po zkušenosti s brazilským šampionátem vymýšlí způsoby, jak národnímu týmu pomoci před domácím mistrovstvím světa v roce 2018. Hojně diskutovaný je návrh, aby svaz před sezonou 2017–18 vykoupil reprezentanty z jejich klubových smluv a vytvořil tým "Rusko 2018". Tento "reprezentační" výběr by celý ročník před mistrovstvím působil v domácí soutěži jako sedmnáctý celek.
Zatímco většina mediální pozornosti je věnována mistrovství světa v Kataru v roce 2022, i přípravy ruského šampionátu vzbuzují pochybnosti. Podle komentátora stránky ESPN Michaela Yokhina Rusku chybějí finanční prostředky a celá příprava mistrovství nabrala velké zpoždění.
Otázkou také zůstává, nakolik ruský sport po dvou velkých sportovních zklamáních, anexi Krymu a nepřiznané invazi na Ukrajině nadále zůstává jedním z hlavních zdrojů národní hrdosti. Jisté je, že ruští podnikatelé a vládní představitelé si nemohou dovolit do sportu investovat tolik jako před ekonomickou krizí. Například hodnota majetku nejbohatšího Rusa a menšinového vlastníka Arsenalu Ališera Usmanova klesla o více než 18 miliard korun vlivem pádu rublu v polovině prosince. Majitel Chelsea Roman Abramovič ve stejném období přišel zhruba o 10,6 miliardy korun.
Přestože Fabio Capello u ruského národního týmu zůstal, fotbalová federace mu ještě na konci loňského roku dlužila plat za uplynulých šest měsíců. Projekt KHL zřejmě končí s plánem na evropskou expanzi, finalista uplynulého ročníku Lev Praha záhy po sezoně zanikl. Finanční problémy v současné době sužují zejména Atlant Mytišči, Slovan Bratislava a Dinamo Riga.
KHL tak nyní nemůže platově konkurovat NHL, jíž přebírala mnohé hráče ze třetích či čtvrtých formací. "Hráči jako Vladimír Sobotka nyní budou mít méně důvodů zamířit do Ruska, když se budou s kluby dohadovat o výši platu, protože kontrakty NHL (garantované a placené v dolarech) budou čím dál konkurenceschopnější se smlouvami, které nabízejí v rublech kluby v KHL," píše Jonathan Willis v Bleacher Report.
Také kluby v první ruské fotbalové lize zažívají krušné časy. "FK Moskva, Saturn moskevská oblast či Alania Vladikavkaz zbankrotovaly a něco podobného lze očekávat i v roce 2015," uvedl Yokhin pro Českou televizi. "Ale je nutné poznamenat, že velké kluby by měly přežít. Putin nepřipustí, aby Gazprom přestal financovat Zenit, a další oligarchové by měli také financovat CSKA, Spartak či Dinamo," dodává Yokhin.
Ekonomická stagnace by zároveň neměla postihnout ruské hráče v KHL. Prezident soutěže Alexandr Medveděv přednedávnem uvedl, že novým cílem ligy by měla být podpora ruského národního týmu. "Velké ruské hvězdy přitáhnou diváky na stadiony a i v nejhorších časech dodají KHL úroveň a důvěryhodnost, kterou nemá žádná soutěž mimo NHL. Na síle hvězdných jmen záleží – a pravděpodobně ještě více, než když stav ruské ekonomiky byl lepší," myslí si Willis.
Podle Yokhina je pak pořádání mistrovství světa pro Rusko a prezidenta Putina nadále prioritou. "Putin uvedl, že tato událost je pro Rusko velmi důležitá, a přislíbil finanční prostředky na pořádání mistrovství světa. A když Putin něco slíbí, splní to jakýmkoliv možným způsobem," myslí si Yokhin. "Sport je nadále extrémně důležitý jak pro vládu, tak pro ruské obyvatele. To je také důvod, proč se Putin může přetrhnout, aby se olympiáda a mistrovství světa konaly v Rusku. Ví také, že sport velkou měrou přispívá tomu, aby Rusové stále vnímali zemi jako "říši", což po rozpadu Sovětského svazu každému chybí."
