Přešlapující cyklistika. Rok 2014 byl bez definujícího jména
Praha - Rok 2014 byl pro cyklistiku neklidný, v lecčems budící nadšení a v lecčems zase skepsi. Sezona neměla jedno definující jméno, zato množství postav hrajících dílčí roli. Nabídla vzrušující závodnické zážitky, které však byly nezřídka podkopávány otázkami směřujícími k jejich samotné regulérnosti. Pro českou cyklistiku pak ležel zakopaný pes v biopasu Romana Kreuzigera. Cyklistickou sezonu 2014 si můžete projít v naší ročence.
Klasiky bez jasného krále
Jistě, těžko se kdy bude opakovat sezona, jako byla ta 2011, kdy Philip Gilbert opanoval takřka celé jaro. Avšak většina posledních let měla více či méně jasného krále svých jarních závodů. Ne tak sezona 2014, která byla znovu zklamáním třeba pro Toma Boonena – a je otázkou, zda se Belgičan ještě kdy přiblíží svým nejsilnějším rokům. Fabian Cancellara vyhrál Flandry, avšak na Paříž-Roubaix nestačil na Nikiho Terpstru a nedosáhl na rekordní čtvrté vítězství (kterým by se vyrovnal právě Boonenovi). Silný byl v úvodu roku Alejandro Valverde (vítězství na Valonském šípu) a čekalo se, zda si vítěznou formu přenese i do letních závodů – to však bylo marné očekávání. I tak však Španěl ve 34 letech prožil svou dosud nejlepší sezonu a byl na jejím konci i zvolen závodníkem roku. Konzistentní výkony předvedl Michal Kwiatkowski, který na rozdíl od zmíněného Valverdeho ve zbytku roku ještě slavil, když mu patřil silniční závod na mistrovství světa. Jubilejní stou La Doyenne, která však nebyla žádnou slavností, nýbrž taktikou svázaným podnikem, pak ovládl Simon Gerrans.
Sněhové Stelvio
Šestnáctá etapa Gira d’Italia se stala určující pro celý závod. Peloton v průběhu dne šplhal na tři dvoutisícové vrcholy – na prostředním z nich, Stelviu, poté došlo k patrně největším problémům letošní sezony. Komunikační nedorozumění či spíše nesrozumitelnost přístupu pořadatelů, zároveň také svévolná iniciativa týmových ředitelů vedly k tomu, že někteří z jezdců pelotonu měli sjezd ze Stelvia za neutralizovaný, jiní nikoliv. Výsledek? Nairo Quintana se dostal do vedoucí skupiny v době, kdy jeho konkurenti pouze čekali, a pokračoval na čele závodu i ve stoupání na závěrečné Val Martello. Jeho výkon zde se dá označovat jen superlativy – rytmus jako metronom a poker face neprozrazující byť náznak emoce. V cíli najel více než čtyři minuty na druhého Rigoberta Urána, v celkovém pořadí vedl o minutu a čtyřicet sekund a po zbytek Gira si přesvědčivě své vedení hlídal.
Osmá etapa Critéria du Dauphiné
2012: Bradley Wiggins, 2013: Chris Froome. Vítězství na Dauphiné předurčovalo v těchto dvou letech vítězství na Tour. Uplynulý rok byl odlišný. Na Dauphiné 2014 nejprve po vítězném lyonském prologu a silovém představení v kopcích vedl Froome, avšak pád a následné zdravotní komplikace ho ze žlutého vysvlékly. Nyní byl v čele Alberto Contador, a to i na počátku závěrečné, osmé etapy kritéria.
V ní ale stáje Sky i Tinkoff-Saxo podcenily hromadný únik schopných a dravých jezdců, ve kterém byli Bardet, Nieve, Van Garderen, Hesjedal a hlavně Talansky. Posledně zmiňovaný americký jezdec na tom byl totiž v průběžném pořadí nejlépe a virtuálně se posunul do čela. Froome na pronásledování neměl, Contador ano a vydal se na sólo jízdu, během níž předjížděl jednoho soupeře za druhým. Nakonec to ale nestačilo a Talanského překvapivé vítězství ukázalo, že Froome s Contadorem nemusí být neporazitelní – něco, co se v dalších měsících sezony potvrdilo i na jiných závodech. Talansky však na základě toho vítězství posléze příliš nepostavil, naopak – kupříkladu na Tour byl až směšnou figurkou, kdy mu několik pádů a stěžování si na ostatní mnoho příznivců nepřidalo.
Štěpení Sky: Froome vs. Wiggins
Dostane se Bradley Wiggins do sestavy Sky pro Tour, to byla hlavní otázka týdnů před nejdůležitějším závodem sezony. Důvody pro to, aby závod jeho vítěz z roku 2012 nejel, nebyly ani tak sportovní – ačkoliv Wiggins svého maxima v cyklistice zřejmě dosáhl – jako osobní. Neshody mezi ním a Froomem jsou obecně známy už několik let, nyní dosáhly svého vrcholu. Šéf týmu Dave Brailsford se nakonec vůli stájové jedničky podvolil a Wigginse do výsledné devítky jezdců skutečně nejmenoval.
Po páté etapě Tour pak pochopitelně mohly začít spekulace – co kdyby po Froomově odstoupení mohlo Sky disponovat Wigginsem místo těkavého a nevýrazného Richieho Porta na místě jedničky. Je to jistě sporné a veterán Wiggins by tempu nejlepších tak jako tak nejspíše nestačil. Ukázalo se však v každém případě, jak i podobně profesionální, kvalitní a bohatá stáj, jakou Sky bezesporu je, není imunní vůči problémům.
Nibaliho francouzské tažení
Lépe snad anglicko-francouzské tažení, neboť Vincenzo Nibali letošní ročník Tour de France začal ovládat už od druhé ostrovní etapy s cílem v Sheffieldu. Byla to jeho Tour – a pomiňme přitom odstoupení obou papírově nejsilnějších konkurentů, Chrise Frooma a Alberta Contadora. Nejsilnější byl ve většině horských etap, patřilo mu alpské Chamrousse i pyrenejský Hautacam, když pak etapy přímo nevyhrával, v poklidu si kontroloval svou vedoucí pozici. V součtu z toho byl nejjistější triumf na hlavní Grand Tour za více než patnáct let. Nibali nyní může přemýšlet, co dál – veřejně potom už pro příští rok vyhlásil svůj útok na double v podobě Gira a právě Tour.
Úspěchy Leopolda Königa a Petra Vakoče
Králem české cyklistiky byl sice zvolen Zdeněk Štybar, avšak byl to spíše Leopold König, který byl ústřední postavou sportu za rok 2014. Sedmé místo na Tour de France je obrovským úspěchem pro jezdce, který měl často kulhající podporu druhodivizního týmu Net-App Endura a který jel tento závod vůbec poprvé. Ve zbytku sezony pak König trochu zvolnil a rok zakončil v ztlumeném duchu – dílem také možná vinou vyjednávání o dalším angažmá, kterým se nakonec stalo Sky. Jaké to pro jeho kariéru bude mít důsledky, je otevřené, očekávat se dá pomocnická role buď na Giru pravděpodobně pro Richieho Porta, nebo na Tour pro Chrise Frooma.
Petr Vakoč byl mnohem nenápadnější než König, přesto se o něm stále více ví i za hranicemi českého cyklistického prostředí. Brzký přestup z "farmářského" týmu Etixx do OPQS mu v první sezoně mezi elitou vyšel. Svědomitě pomáhal lídrům a zářil na republikovém mistrovství, kde skončil dvakrát stříbrný. Nakonec se i sám iniciativně chytil šance, když v srpnu na závodě Kolem Polska vyhrál etapu s cílem ve Varšavě. Znamenalo to pro něho navíc i žlutý dres, který po několik etap vezl, než ho z něj vysvlékl loni vynikající Rafal Majka. Výtečnou sezonu Vakoč zakončil na mistrovství světa, kde se vešel mezi třicítku nejlepších v časovce i silničním závodě.
Trable Romana Kreuzigera
Kauza českého cyklisty byla natolik medializovaná, že na ni v té či oné podobě narazil vskutku kdekdo. Kreuziger se svým advokátem Janem Šťovíčkem razí obhajobu na premise "hodnoty nepřekročily vymezené hranice, tudíž je s nimi vše v pořádku". Potíž může být v tom, že problematické jsou i náhlé skoky v hodnotách i v rámci vymezených mantinelů, které biopas zachytí např. před klíčovými závody sezony. Jestli je to Kreuzigerův případ, může každý posoudit sám na speciální stránce, kde závodník stáje Tinkoff-Saxo své záznamy zveřejnil. Důležité je si i uvědomit, že horovat pro Kreuzigera znamená pozapomínat na indicie (např. spojování jeho jména s doktorem Ferrarim) svědčící výrazně v jeho neprospěch.
Vazby Astany na doktora Ferrariho
Současná cyklistika je posedlá vymezením se vůči dřívějším dobám – na mysli máme hlavně tzv. EPO éru a následné roky krevních transfuzí. I když by možná bylo přesnější říci, že posedlí jsou jím především fanoušci cyklistiky, potažmo novináři. Například týmy se situací příliš nevzrušují a jejich prohlášení proti podvádění ve sportu mají formu spíše laciných PR zpráv. Ještě více tristní je pak pohled do jejich zákulisí, kde mohou pracovat skutečné relikty dob minulých od (dokonce dříve odsouzených) lékařů (stáj Kaťuša) po trenéry (např. stáj OPQS).
Případem pro sebe je pak situace v kazašské Astaně. Italské noviny Gazetta dello Sport tak na začátku prosince mohly přinést zprávy o tom, jak měl před rokem tým navštívit známý doktor Michele Ferrari. Muž, který byl jedním z ústředních tvůrců vítězného mýtu Lance Armstronga, je zřejmě jedním z posledních na žebříčku jakékoliv kredibility v cyklistickém sportu. Gazetta také informovala o tzv. případu Padova – dokumentu s 38 jmény, kterým měl Ferrari pomáhat. Na něm nechybí kromě několika závodníků Astany třeba ani Roman Kreuziger. Kazašská stáj se poté měla třást o udělení závodní licence pro příští rok – nakonec ale v pelotonu světle modré barvy chybět nebudou.
