Zážitek z MS v Brazílii byl výjimečný. Dočkáme se jej i v Rusku a Kataru?
Praha - Přes všechno pozoruhodné dění na klubové úrovni to bylo mistrovství světa, které znamenalo vrchol pro letošní fotbalový rok. Souboj o nejprestižnější trofej v kopané by již z podstaty měl být tím nejlepším, co fotbal divákovi může nabídnout. Na posledních turnajích to ovšem z hlediska kvality hry nebylo pravidlem. Letošní šampionát v Brazílii byl každopádně v mnoha ohledech nejlepší edicí mistrovství světa za poslední roky. Otázkou nicméně je, zdali si světový šampionát může udržet svou kvalitu a zbytky integrity i do budoucna.
V nejúspěšnější fotbalové zemi na světě se mistrovství světa nekonalo čtyřiašedesát let a očekávání proto byla velká. Pochybnosti však před začátkem šampionátu panovaly prakticky ve všech ohledech. Brazílie měla značné problémy se zajištěním infrastruktury, stadiony a zázemí pro fanoušky se dokončovaly prakticky na poslední chvíli.
V Brazílii zdaleka nepanoval ani konsenzus ohledně přínosu šampionátu pro společnost. Brazilskými metropolemi v roce 2013 během Poháru FIFA, generálky na mistrovství, otřásaly mohutné několikasettisícové demonstrace. Protestující poukazovali na předražené a podle jejich názoru zbytečné investice, úřady a pořadatele přitom obviňovali z korupce. Za vyloučené ze šampionátu se vlivem vysokých cen vstupenek mohly cítit i sociálně slabší vrstvy brazilské společnosti.
"Teď je zatím docela ticho, samozřejmě i kvůli tomu, co se dělo vloni," popisoval brazilský novinář Fernando Duarte pro Českou televizi rozporuplnou atmosféru před šampionátem. "Čekal byste, že před startem šampionátu tady budou párty, anebo alespoň nějaké jejich znaky. Když odjedete kousek mimo centrum měst, uvidíte ulice, které už začínají být vyzdobené. Na hlavních ulicích ale moc vlajek není, spíš jen propagační materiály FIFA. Myslím, že je to kvůli tomu, že loňské protesty lidi trochu vystrašily."
Nálada příznivců se však přece jen během šampionátu začala zlepšovat a bylo to velkou měrou i dílem atraktivního a ofenzivního fotbalu, který na mistrovství světa byl k vidění hned od začátku. Zatímco v Jihoafrické republice během prvního kola základních skupin padlo v průměru 1,56 gólu na zápas, brazilský turnaj přinesl za stejné období přesně o gól a půl na utkání více.
Letošní šampionát nakonec nabídl největší počet gólů za zápas od mistrovství světa ve Francii v roce 1998. Přestože větší počet gólů nemusí být nutně odrazem kvality zápasu, brazilský turnaj nesporně nabídl pohlednější utkání než ten jihoafrický. Pomohl k tomu ofenzivnější přístup většiny týmů, které stále ve větší míře inspirovalo dominantní španělské pojetí. Pravdou však je, že i špičkové reprezentační výběry se mohly více spolehnout na talent v ofenzivě než v defenzivě, což se během šampionátu projevilo opakovaně.
Do JAR jako hlavní favorit na titul odcestovala prakticky pouze španělská reprezentace – a nakonec šampionát také ovládla. Na brazilském turnaji ovšem byly hned čtyři kvalitativně velmi srovnatelné výběry – Argentina, Brazílie, Německo a Španělsko – a zdálo se, že zlato může brát kterýkoliv z nich.
Právě první kolo základních skupin stačilo odhalit drtivou většinu předností i slabin všech favoritů. Již první den a úvodní zápas Brazílie odhalil emocionální nevyrovnanost týmu a přílišnou závislost na Neymarovi, přestože nakonec domácí vydřeli výhru 3:1 i díky pochybné penaltě. O necelých čtyřiadvacet hodin později přišel první šok turnaje. Španělsko, nejúspěšnější reprezentační tým v historii, bylo v repríze finále z roku 2010 rozmetáno Nizozemskem 5:1. Argentina měla v utkání s Bosnou problém s kreativitou a opakovaně ji zachraňoval Lionel Messi, Německo zase rozdrtilo Portugalsko 4:0 a působilo suverénně a nejlépe připraveně a na pořádný test si tak muselo počkat až do druhého utkání. Jeho slabin na krajích obrany využila Ghana, která dokázala vybojovat remízu 2:2.
Než se tři ze čtyř hlavních favoritů probojovali až do semifinále, nabídl šampionát hned několik nezapomenutelných gólů a překvapivých momentů. O jednu z nejlepších branek sezony se postaral Robin van Persie svou nádhernou hlavičkou proti Španělsku, parádní volej pak proti Nizozemcům předvedl Tim Cahill. Úžasně z druhého doteku bez dopadu míče na zem zakončila v osmifinále proti Uruguayi i nová superstar a nejlepší střelec šampionátu James Rodríguez. A to se jedná pouze o nejzářnější příklady branek, jichž nakonec během mistrovství padlo celkem 171.
Nečekaným čtvrtým semifinalistou se stalo Nizozemsko, které po famózním vstupu do šampionátu začalo postupně lehce uvadat. Přesto mladý tým vedený Louisem van Gaalem nečekaně vyhrál skupinu, v osmifinále si po dlouhém trápení poradil s Mexikem i díky vynikajícím taktickým tahům trenéra. Van Gaal měl během mistrovství zlatou ruku – prakticky každý jeho tah byl úspěšný, včetně výměny brankáře Jaspera Cillessena za Tima Krula před penaltovým rozstřelem proti Kostarice. Ostatně pouze pokutové kopy dělily středoamerickou reprezentaci od toho, aby se stala jedním z nejpřekvapivějších účastníků semifinále v historii mistrovství světa.
Ani vše zmíněné dohromady, včetně nejkontroverznějšího momentu na hřišti v podání Luise Suáreze, jenž kousl Giorgia Chielliniho, však nezastínilo nevídané semifinále mezi Brazílií a Německem. Zpětně se možná brazilský kolaps zdá jako nevyhnutelný, pravdou však je, že domácí reprezentace měla možná nejtěžší cestu do semifinále, již zvládla s problémy, ale se ctí. Až po penaltách se Brazilcům v osmifinále podařilo odstavit skvělé Chile, které mohlo v poslední minutě nastavení zvítězit, kdyby Pinilla netrefil pouze břevno. Mimořádně vypjatý a tvrdý zápas plný nevybíravých zákroků pak Brazílii čekal ve čtvrtfinále proti Kolumbii, jež se v této fázi jevila jako jeden z týmů, který má na šampionátu nejlepší formu.
Vyčerpaná Brazílie se navíc v semifinále musela obejít bez dvou klíčových postav nejen pro defenzivu a ofenzivu, ale i pro celkovou psychickou pohodu týmu – zraněného Neymara a vykartovaného kapitána Thiaga Silvy. Brazílie měla přesto k dispozici velmi kvalitní kádr, jenž se však nedokázal vyrovnat s tíhou očekávání, jedenáctka zcela selhala v obranné organizaci a Německo si v semifinále připsalo těžko uvěřitelnou výhru 7:1. Brazilským fotbalistům se tak nepodařilo vymýtit postrach maracanazo – nečekanou prohru ve finále domácího mistrovství v roce 1950 – a navíc ještě přidali další výbuch.
Brazílii však mohlo utěšit alespoň to, že na jeho půdě nevyhrál jejich největší rival. Argentina ve finále těsně podlehla Německu, kterému se po osmnácti letech konečně podařilo zvítězit na velkém mezinárodním turnaji. Němečtí fotbalisté získali medaile na čtyřech předchozích šampionátech, až nyní však tu nejcennější.
Kromě své revoluce ve výchově mládeže reprezentace těžila i z perfektního zázemí, které mu na šampionátu vytvořil německý fotbalový svaz. Kouč Joachim Löw se svým trenérským týmem své mužstvo dlouhodobě pečlivě připravoval po technické stránce. Během mistrovství mu ale dokázal vštěpit i přednosti spjaté s předchozími generacemi německých výběrů – nezdolnost a mimořádnou taktickou vyspělost.
Je otázka, zdali příští fotbalové šampionáty vygenerují podobnou kombinaci atraktivního fotbalu a divácké atmosféry jako v Brazílii – zvláště podpora jihoamerických fanoušků byla za poslední roky i díky geografické blízkosti unikátní. Okolo samotného pořadatelství nadcházejících mistrovství panuje nejistota. Ufinancuje Rusko šampionát v roce 2018 tváří v tvář nepříznivé ekonomické a geopolitické situaci? Již organizace letošních olympijských her v Soči přišla Rusko na astronomických 50 miliard dolarů, v posledních měsících navíc ruským sportem zmítají velké finanční problémy KHL, několik měsíců pak nedostal zaplaceno ani trenér ruské fotbalové reprezentace Fabio Capello.
Závažnější debata ovšem panuje okolo šampionátu v Kataru v roce 2022, přičemž stále není jasné, zdali se turnaj uskuteční v létě či v zimě. Ohledně mistrovství v Kataru se také neustále objevují nová obvinění z korupce, jež FIFA v letošním roce musela odrážet. Světová fotbalová organizace však kritiky o své pravdě přesvědčuje velmi překotně.
Její řady kvůli údajné neschopnosti vypořádat se s korupčním jednáním opustil prominentní americký právník Michael García. Vyšetřovatel etické komise vypracoval více než čtyřsetstránkovou zprávu o korupci při kandidatuře Kataru. Zpráva se však na veřejnost dostala jen ve velmi pozměněné a zkrácené podobě – poté, co podle soudce FIFA Hanse-Joachima Eckerta ve věci katarské kandidatury nevzniklo žádné korupční jednání. Zveřejněná verze zprávy pak podle Garcíi "obsahovala četné materiálně neucelené a chybné interpretace faktů".
Vedle nehostinného podnebí a údajné korupce v Kataru činí pro FIFA problémy i nepřijatelné pracovní podmínky dělníků na tamějších staveništích. Při výstavbě stadionů zemřely již stovky většinou imigrantských pracovníků. Přestože má FIFA obrovskou kontrolu nad celkovým procesem organizace mistrovství světa, její šéf Sepp Blatter prohlásil, že fotbalová federace nenese žádnou zodpovědnost za blaho dělníků, které je podle něj čistě v rukou firem.
Mistrovství světa, které se od roku 1978 neuskutečnilo v autokratické zemi, se tak nyní má konat dvakrát v řadě ve státě, jehož postoje vůči základním lidským právům jsou značně problematické – a to již při samotné organizaci turnaje, jenž má být svátkem fotbalu. Neuspokojivá společenská nálada minimálně před začátkem turnajů v Brazílii i v Jihoafrické republice tak může být pouze slabým odvarem atmosféry, která může provázet turnaje v Rusku a Kataru.
