Šampionát 1992 poprvé předvedl play-off a domácí tým zakusil nevyzpytatelnost nájezdů
Na přelomu 80. a 90. let se měnila nejen politická situace v Evropě, ale také zavedené hokejové pořádky. Mistrovství světa v roce 1992 přichystalo velkou novinku v podobě nového systému turnaje, kdy se místo finálové skupiny hrálo play-off, a ve vyřazovacích bojích došlo poprvé na samostatné nájezdy.
Pád komunismu v Československu na konci roku 1989 způsobil na počátku 90. let hromadný úprk nejlepších hráčů do zámoří. Národní tým byl navíc v dosti schizofrenní situaci, neboť stále napjatější federace Čechů a Slováků už neměla mít dlouhého trvání. "Republika byla před rozdělením. Už se vědělo, že to je v podstatě poslední mistrovství, které se hraje společně," uvedl tehdejší trenér Ivan Hlinka.
"Člověk sledoval mistrovství předtím a lvíček byl doménou dresu. I když tady byl komunistický režim, ten lvíček s hvězdou k tomu patřil, i když tu hvězdu samozřejmě ne všichni měli rádi. Ale najednou se stala tato věc (přeměna státu ve federaci) a bylo tam ČSFR a hráli jsme za zemi se Slováky, ještě než jsme se rozdělili. Tam šlo ale hlavně o hokej, politika se řeší až na druhém místě," řekl bývalý útočník Petr Hrbek.
"Doba byla asi hektická, protože se několikrát měnil název státu a pak přišlo samotné rozdělení. Myslím, že stejně jako Slováci jsme tenkrát asi žili tou myšlenkou a radostí, že můžeme hrát mistrovství světa doma. Navíc jsme základní skupinu hráli v Bratislavě a zbytek v Praze. V obou městech byli fanoušci skvělí," dodal k situaci ve společnosti reprezentační brankář Petr Bříza.
První play-off
Herní rozměr turnaje zásadně ovlivnil nový hrací systém. Play-off mělo zatraktivnit vyvrcholení turnaje po vzoru ligových soutěží doma i ve světě, ale novinka zapůsobila na týmy spíš opačně.
"Nervozita byla daná tím systémem. Každý mančaft chtěl čekat na chybu a zápas vypadal pro oko diváka hrozně divně, protože se opravdu čekalo na jednu chybu a hrála se spíš taková 'holomajzna' než hokej hodný mistrovství světa," prohlásil k vyřazovacímu systému Hrbek, člen All Star týmu turnaje a z pozice centra autor šesti branek v osmi zápasech.
Reprezentační tým prošel základní skupinu s jedinou porážkou od Ruska a zvládl nástrahy čtvrtfinále play-off, když přehrál výběr USA v exhibičním duchu 8:1 poté, co první třetinu ovládl 4:0.
"Měli jsme obrovskou pohodu. Bylo tam sebevědomí, byla tam tvořivost a bojovnost. Takže to bylo hodně komplexní a to nám dávalo víru, že by se nám to mohlo povést a že bychom mohli vyhrát titul. Pak jsme měli báječné čtvrtfinále proti Spojeným státům a možná, jak to holt ve sportu chodí, tam třeba bylo toho optimismu až moc," prohlásil Bříza.
Neprůstřelný Ketterer
Lehkost a jistota se však v napjaté atmosféře semifinále proti Finsku vytratily. Soupeř šel do vedení, a přestože Igor Liba s Hrbkem zařídili obrat na konci druhé třetiny, mužstvo závěr nezvládlo. "V tu chvíli, když jsem dával gól na 2:1, jsem se viděl ve finále," řekl Hrbek.
"Mistrovství bylo vyrovnané. My jsme měli k tomu finále hodně blízko. Já si pamatuju Róberta Švehlu, který v té době začínal jako mladý, velmi talentovaný a dobrý hráč, jak chtěl vyhodit puk a vyhodil ho přes plexisklo a bylo vhazování u nás ve třetině," popsal osudný moment před vyrovnáním Hlinka. Finové předvedli po buly v útočném pásmu povedenou kombinaci, Bříza se už nestihl přemístit a bylo to 2:2.
"Když jsme dostali ten gól, tak tam byla hrozná prázdnota," vzpomínal obránce František Musil. "My jsme se najednou dostali do velké křeče, takže jsme potom nebyli schopni ani v prodloužení dostat Finy výrazně pod tlak a už to bylo čekání na penalty," dodal Bříza.
Touha Finů po první medaili z mistrovství světa v kombinaci s nervozitou hostitelů zcela zapůsobily na domácí tým. Seveřané se dostali do vedení hned v první sérii, ve třetí náskok navýšili a poskytnutou výhodu už nepustili. "Tlak, který na nás v té chvíli dolehl, byl enormní asi na každého střelce. A věděli jsme, že musíme, a každý z nás si tam s sebou vzal do svého batůžku tu velkou odpovědnost, že zrovna on to musí pro mužstvo rozhodnout. To možná nebylo dobře," řekl Bříza.
"Neunesli jsme to. Samozřejmě nejde z každé penalty dát gól, ale my jsme nedali ani jeden," dodal Hlinka k faktu, že Markus Ketterer ve finské brance vychytal čtyři nájezdy a k pátému už ani nedošlo. Národnímu mužstvu tak zůstal zápas o třetí místo, ve kterém nakonec Hlinkovi svěřenci obstáli a porazili Švýcary 5:2. Sportovní hala vydala domácímu týmu po dvou zlatech a jednom stříbru také bronz.
