Ještě jedna bronzová radost před Mnichovem. Šampionát 1938 potvrdil rostoucí oblibu hokeje u nás
Po organizačně i výsledkově úspěšném prvním domácím šampionátu v roce 1933 se konal druhý turnaj v Československu o pět let později. Národní tým, vedený kapitánem a jedním z nejlepších útočníků předválečné Evropy Josefem Malečkem a nastupující brankářskou hvězdou Bohumilem Modrým, zopakoval v kritickém roce 1938 bronzovou radost.
Ikonické letecké záběry na zaplněnou Štvanici, fronty na lístky a dokonalé opojení hokejovým uměním. Taková byla atmosféra na mistrovství světa v Československu v únoru 1938. Světový hokej byl v Praze znovu jako doma.
"Celonárodní záležitost. Národní pouť, národní věc. Takovou atmosféru zřejmě neměly a nemohly mít ty šampionáty jinde v Evropě. To muselo nepochybně přispět i samotným světovým šampionátům a jejich popularitě," hodnotil výjimečnou dobu sportovní historik Miloslav Jenšík.
Na ledě ale zpočátku tak optimistická nálada nepanovala. Národní tým pod vedením prvního reprezentačního kouče Mikea Matthewa Buckny, jenž se narodil v Kanadě slovenským rodičům, prošel ze základní skupiny s odřenýma ušima po těsné výhře nad Rakouskem 1:0, remíze 0:0 se Švédskem a porážce 0:3 s Kanadou.
"Tenkrát musel řídicí komitét mistrovství udělat takové simsalabim, aby z té skupiny postoupili tři. Protože bylo skutečně nebezpečí, že to mistrovství skončí nějakým hospodářským krachem, kdyby Československo zůstalo v základní skupině," uvedl Jenšík k formátu šampionátu.
Ve čtvrtfinálové skupině však došlo k historicky první výhře národního mužstva nad hokejisty ze Spojených států. Triumf 2:0 podpořili gólově Alois Cetkovský a František Pergl, Modrý se v brance blýskl čistým zápasem. Zájem o domácí šampionát se rázem ještě zvýšil. Následný úspěch nad Švýcarskem 3:2 po prodloužení navíc poslal československý výběr do bojů o medaile.
V semifinále už Československo narazilo a po prohře 0:1 s Velkou Británií zbyl na národní tým duel o třetí místo. Závěrečná výhra 3:0 nad Německem po brankách Cetkovského, Malečka a Ladislava Trojáka však spustila bronzové oslavy.
Na šampionátu nechyběl ani tehdejší prezident Edvard Beneš, jenž coby hlava stále křehčího soustátí před blížícím se druhým světovým konfliktem byl pod vzrůstajícím mezinárodním tlakem.
Přítomnost nastupujícího hnědého nebezpečí v Evropě navíc přímo ztělesňovali sami němečtí hokejisté, kteří před zápasy neskrytě vztyčovali pravé paže. To se už chystal ze strany nacistického Německa anšlus Rakouska, jenž nastal už 12. března, pouhé tři týdny po konci šampionátu. V září pak došlo také na Československo na mnichovské konferenci.
