BLOG: TNT ve Slavii funguje skvěle, dostalo ji do Ligy mistrů
Ta tři písmena v titulku tentokrát nejsou značka třaskaviny známé jako trinitrotoluen, ale začáteční písmena strůjců velkého slávistického štěstí Trpišovský – Nezmar – Tvrdík. Ti tři, když samozřejmě opomineme fotbalisty, dostali pražský klub po dvanácti letech přes rumunskou Kluž podruhé do milionářské Ligy mistrů. Ať se to někomu líbí, nebo ne – je to tak a klobouček dolů.
Trochu jsem se ošíval, když jsem měl k trenérovi Jindřichu Trpišovskému a sportovnímu řediteli Janu Nezmarovi, u nichž není o čem pochybovat, dodat to druhé T. Protože u šéfa klubu Jaroslava Tvrdíka jsem po jeho politické kariéře a šéfování Českým aerolinkám při vstupu do Slavie věřil jen to, že je schopen všeho. Ale tohle? To jsem vážně nečekal ani v nejmenším.
Jemu se však podařilo ze Slavie vytvořit jedinou výrazně úspěšnou čínskou investici, která u nás funguje. Nevím, jestli je to plus, ale červenobílý národ je rád, tuzemskému fotbalu to pomáhá, a tudíž je obecná spokojenost (sparťané prominou, nebo se zamyslí).
Tvrdíkovi nejspíš závidí i prezident Miloš Zeman, který se často, okázale, ale neúspěšně chlubí, jak ze svých čínských cest vozí sliby a podpisy na smlouvách, které údajně zaručují, že reformní potomci velkého rudého učitele Mao Ce-tunga u nás roztočí kola průmyslu do takové rychlosti, že budou všichni kolem koukat. Zatím se však potvrdilo jen to, že asi i v Číně znají české přísloví: slibem nezarmoutíš.
Když si pak ještě odmyslíme, že listina lidských práv je v Číně považována tamními vládci za něco na způsob Charty 77 v očích bývalých komunistických tuzemských vůdců, a řekneme si podle Václava Klause, že peníze nesmrdí (on to tedy říkal jinak, ale smysl to mělo stejný), tak je všechno v pořádku. A určitě je to lepší, než kdyby za ně třeba modernizovali armádu.
Bez ohledu na to, odkud ty peníze pocházejí, je však Tvrdík dokázal smysluplně využít a ještě k tomu vytvořit ze Slavie fungující těleso. O což se zatím marně snaží třeba ve Spartě, kde rozhodně také nemají do kapsy hluboko. Bývalý politik dokonce dokázal ve Slavii vytvořit iluzi domácího prostředí, a to tak věrně, že to je snad skutečně pravda.
Teď se v Edenu slaví, jediný český celek, který přežil předkola v evropských pohárech, se dostal mezi klubovou elitu a už nyní si vykopal téměř 400 milionů korun a ještě dvěma výhrami pomohl podržet slábnoucí koeficient, který rozhoduje o počtu týmů, které mohou jednotlivé země nasadit do evropských pohárů.
Teď se v Edenu těší na los, který jim může nadělit kolosy jako Barcelona, Real, Bayern, Juventus, PSG a další. Proti nim si může v současné době nesporně nejlepší tuzemský celek ověřit, že se už nemusí nikoho bát (i když právě u těchhle týmů bych se přece jen trochu obával). A za to budiž zvláštní dík věnován kouči Trpišovskému, představiteli nové trenérské vlny v Česku, který sice nikdy sám nehrál špičkový fotbal, ale dost dobře pochopil, jak se špičkové mužstvo tvoří. Rychlost především. Dostat do hráčů zdravé sebevědomí a udělat z nich skutečný tým. V tandemu s bývalým útočníkem Nezmarem v roli sportovního šéfa klubu tak dokázali, že dokážou.
Tak jen houšť a větší kapky, ale bacha, aby Číňané po těchto úspěších nedostali chuť na větší rybu v evropském fotbalovém rybníku. To by se pak musel tatíček Tvrdík hodně tumlovat, ale co - fanoušci přece vědí a taky to skandují: Slávie, je a bude.
P.S. A to nejsem slávista.
