GLOSA: Česko už na MS donudilo. Co bude dál?

Kdo čekal, že se všechno vyřeší tím, že vedení FAČR vyhodilo okamžitě a celkem nesmyslně těsně před koncem kvalifikace trenéra Ivana Haška a v baráži vsadilo na Miroslava Koubka, který po konci v Plzni už víceméně ve čtyřiasedmdesáti letech myslel na konec kariéry, ten se hodně spletl.

Zkušený stratég sice provedl týmy na šampionát přes barážové zápasy s Irskem a Dánskem, ale že tam bylo vidět, že spíš bojujeme, než hrajeme. Ale tehdy to ještě vyšlo. I když Dánové možná ještě teď nechápou, jak mohli prohrát.

Trenér zkoušel veletoče v sestavě a chválil tým a pak to zase odvolával, proti Mexiku střídal údajně vyčerpaného Višinského, který byl nejnebezpečnějším českým hráčem a jenž sám po zápase řekl, že se cítil dobře a vyčerpaný nebyl...

Ale trenérem to asi nebude. Nejspíš, slovy klasika, je něco shnilého v tom našem státě fotbalovém. Ona totiž ryba smrdívá od hlavy a nemusí to být vždycky ta hlavní hlava. Hlav, od nichž může náš fotbal zasmrádat, je víc. Třeba v klubech, kde jde i u žáčků často hlavně o výsledky a ne o hru. Kdo udělá kličku navíc a ta mu nevyjde, tak tradá na lavičku.

Ale nechápu to, když občas vidím tréninky žáků, tak to už většinou má hlavu a patu a je to na jiné úrovni než v dobách, kdy nám vyrůstali hráči, které znal celý svět. Ten svět, který je teď rád, že už český výběr nebude na MS nudit.

Máme aspoň čas zamyslet se nad tím, proč nejlepší čeští fotbalisté (protože by se těžko hledala jména, která by v Koubkově výběru chyběla) předvedli to, co předvedli. Lepší fakt nemáme.

I když, nutno dodat, že v klubech to v jejich podání nevypadá tak hrozně jako teď v Americe a Mexiku. Ale světový šampionát je jiný level.

Bude třeba najít cestu, jak z nich udělat opravdu tým, a ne jen mluvit o tom, jaká je v mužstvu bezvadná atmosféra, jak jsou všichni natěšení, když na hřišti to pak vypadá skoro tragicky.

Nemáme osobnosti, reprezentace postrádá ducha, i když údajně táhne za jeden provaz, ale na MS to nebylo poznat.

Čekat, až se zlepší práce s mládeží a zrodí se další Masopustové, Vízkové, Panenkové, Rosičtí a Nedvědové, je běh na dlouhou trať. A na to fanoušci nemají trpělivost.

Padají výtky: je moc cizinců v lize, špatná práce s mládeží a tak dále. Nad tím vším se musejí špičky FAČR zamyslet. Dát hlavy dohromady a třeba ještě další přibrat, protože, jak známo, víc hlav víc ví.

A my můžeme jen doufat, že najdou cestu, jak z toho ven. A to co nejdřív.