BLOG: Hovory H s Martinem F

À propos mix zóna. To je naše místo za plůtkem, který nás odděluje od závodníků. Je to namotaný šnek, na jehož začátku jsou TV stanice, následují rádia a na samém konci ulity to závodníky vyplivne před píšícími novináři. Závodníci musejí po dojetí do cíle projít celou cestu a minout všechny štáby, nejde se tomu vyhnout.

Naše stanoviště (moje a kameramana Pavla) má asi 1,5 x 2 metry a je šesté v řadě. To znamená, že když chci mluvit s vítězem, je velice pravděpodobné, že s ním před námi udělá rozhovor ještě pět televizních stanic, které také vysílají živě. Takže ho, stejně jako my, chtějí co nejrychleji. Oproti Novému Městu na Moravě je to trochu změna. Tam je náš "kumbálek" vždycky první, a tak se k medailistům dostaneme nejhůř jako druzí. Přednost má, podle zvyklostí, jeho či její národní televize.

Tady je před námi švédská televize a za námi ruská. Švédská reportérka má v ruce infosystém s analýzami závodu a závodníky během rozhovoru konfrontuje s jejich statistikami (rychlostí běhu, střelby…) Ruský reportér má rozmáchlá gesta, dramatický přednes a závodníků (Oleho Einara Björndalena) se po bronzu ze stíhačky ptá, co by popřáli manželce (Darje Domračevové) k Valentýnu.

Za plůtkem se krom závodníků pohybují ještě tiskoví mluvčí jednotlivých týmů. Přijímají "objednávky" na rozhovory a hlídají jejich délku. Někteří. Nejpečlivější je v tomhle ohledu drobná Francouzka. Je to potřeba. Někteří reportéři v zápalu boje limit 90 sekund několikanásobně překračují. A to pak většinou znamená, že se nedostane na další v pořadí.

Závodníci totiž musejí po několika minutách odejít na flower ceremony. Pak jsou sice opět k dispozici médiím, jenže v té době už naše studio třeba končí vysílání. A to znamená, že se natočený rozhovor prostě nestihne odvysílat. I když ulovíte mistra světa.

Ještě něco je hodně odlišné od Nového Města. Tady máme přímo za zády a nad hlavami tribunu s fanoušky. Veselo je, když přijde náš oblíbený Nor s obří řehtačkou. Zvlášť ruský kolega je z něj "nadšený". Má asi pocit, že fanoušek roztočí své náčiní vždycky do jeho vstupu. Několikrát mu ze své kóje hrozil a po stíhačce za ním dokonce přelezl plot a šel mu vysvětlit svůj názor. Nabízel mu, ať jde řehtat nad stanoviště televize ORF. Neuspěl.

Ale zpět k Martinu Fourcadovi. Francouzský multišampion je jednou z hlavních hvězd biatlonového mistrovství světa. Mediální zájem o něj je enormní. Třeba tisková konference francouzského týmu den před startem šampionátu vypadala jako tiskovka Martina Fourcada. Otázky směřovaly skoro výhradně na něj.

Přes to všechno není vůbec těžké v mix zóně ulovit rozhovor s ním. Můžete si o něm (po čtvrtečním incidentu při smíšené štafetě) myslet cokoliv. Jedno je ale bez debat. Je to vynikající sportovec a naprostý profesionál. Rozhovor poskytne každému, kdo o něj požádá. Jen je to s ním někdy těžké na překlad. Občas s jeho typickým francouzským přízvukem v angličtině hodně bojuju.

Po stříbru ve smíšené štafetě se podařilo domluvit rozhovor ihned po závodě, ale francouzská koordinátorka naznačovala, že jen na jednu otázku. Dala jsem dvě, nemohla jsem se nezeptat na incident v cíli. Odpověď byla vyhýbavá.

Druhý rozhovor po sprintu probíhal v době, kdy v cíli nebyli všichni favoriti. Martin prohlásil, že je nespokojený, protože cílil na pódium a tam kvůli dvěma netrefeným terčům nebude. Byl bronzový.

A do třetice po stíhačce. To už se širokým úsměvem a ve zlaté péřovce, kterou mu do mix zóny přinesla hned po závodě jejich tisková mluvčí. Konečně spokojený. Tak uvidíme, kolikrát se ještě do konce šampionátu "potkáme".