Praha Berlín Waršava: Po sovětské invazi se jelo bez Čechů, Černobyl ale startu nezabránil

Ze všech téměř šedesáti ročníků Závodu míru Československo, potažmo Česko scházelo pouze jednou – v roce 1969. Byl to pozoruhodný příběh: příběh o principiálním odporu tehdejšího vedení cyklistického svazu, které ve svém postoji vydrželo navzdory tlaku z nejvyšších politických míst, a to nejen těch se sídlem v Praze.

Svaz tehdy vedl Rudolf Böhm, bývalý cyklista, funkcionář ve Favoritu Brno a akademik na Vysoké škole veterinární. Byl proti tomu, aby se necelý rok po událostech ze srpna 1968 objevilo československé družstvo na závodu, který oslavoval mír a přátelství, po boku např. cyklistů z Polska, jehož vojáci se okupace zúčastnili.

Böhm se svým týmem vytrvali, i když museli čelit velkému politickému tlaku. V květnu 1969 nakonec skutečně Čechoslováci na start nešli. Cyklistický svaz zprvu bojoval také proti tomu, aby se peloton objevil na území republiky. V této věci se nakonec dosáhlo kompromisu – cyklisté hranice přejeli pouze v šesté etapě.

Cyklisté tehdy v Československu strávili pouze 112 kilometrů, byly ale poměrně dramatické: dobové zprávy mluví o připínáčcích, které ležely na silnici a které musely rozrážet doprovodné automobily, a také o "nepřístojných a vulgárních gestech", jimiž peloton zdravili dělníci z továren u trati.

A jak dopadli vedoucí představitelé československého bojkotu? Ve svých funkcích nezůstali. Rudolf Böhm musel již v roce 1970 svou kancelář na svazu opustit a vyhozen byl také z vysoké školy. Podobně dopadli i jeho spolupracovníci. Jejich místa zaplnili jiní. Přišla normalizace.

Černobyl '86

Sedmdesátá léta byla na Závodu míru obdobím velkých polských úspěchů a triumfů Ryszarda Szurkowského. Ovšem také československým cyklistům se dařilo a prvenství slavili v roce 1972, kdy nejtěsnější ročník v celé historii závodu vyhrál Vlastimil Moravec. Jeho náskok činil pouhé dvě vteřiny.

V pátém dílu podcastové série Praha Berlín Waršava se věnujeme také roku 1986 a výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Vedlejší roli v celém příběhu sehráli také cyklisté Závodu míru. Dalo by se říci, že právě tohle je ten pověstný "low point", nejhlubší ďolík, do kterého se závod uvrtal za bezmála šedesát let existence. 

Překonává ročníky 1957 a 1969 nebo polistopadová léta plná finančních problémů a ztráty orientace v kapitalistické mlze. Neboť jen režim v hluboké panice nad vlastní slabostí nechá deset dní po výbuchu reaktoru závodit cyklisty, aby zakryl rozsah toho, k čemu v Černobylu vlastně došlo.

Jestli někdy závodníci sehráli tu roli, kterou nikdo při smyslech nechce hrát, tedy užitečných idiotů, pak to bylo tady: na začátku května 1986 na pláních v okolí Kyjeva, kde proběhl prolog a následně první tři etapy závodu. 

Byla to vlastně pozoruhodná shoda okolností. Sověti už od svého prvního startu na Závodu míru, kdysi dávno v polovině 50. let, usilovali o to, aby se stali jedním z organizátorů. Povedlo se jim to až po třech dekádách v ročníku 1985, kdy se tři etapy jely v Moskvě a okolí. O rok později přišla řada na Kyjev. A do toho výbuch.

Jaký byl příběh ročníku 1986, kdo na něm ze západních zemí startoval a jak vše skončilo? Byla právě tohle předzvěst konce komunistického systému a konce Závodu míru takového, jak jsme ho znali? Poslechněte si pátý díl podcastové série Praha Berlín Waršava.