Momenty MS: České medaile, ulétlý disk a festovní holka z Domažlic

Šampionát začal bronzem (smíšená štafeta na 4 × 400 m)

Česká atletika do mistrovství vstoupila ještě daleko lépe, než sama čekala. Ve smíšené štafetě se kvartetu Matěj Krsek, Tereza Petržilková, Patrik Šorm a Lada Vondrová podařilo získat překvapivý bronz. Medaile byla obrovským povzbuzením nejen pro čtveřici atletů, ale i celou výpravu, která slavila hned v první den mistrovství.

Co na tom, že českým čtvrtkařům k bronzovému kovu pomohlo fatální selhání jindy fantastické Femke Bolové, která těsně před cílem upadla a upustila štafetový kolík. Nizozemci tím byli ze hry a Češi mohli za vítěznými Spojenými státy a stříbrnou Velkou Británií začít slavit. Medaile byla jejich. Byl to úspěch jako hrom.

Bolová si ještě na MS spravila chuť a získala očekávané zlato na překážkách. Úvodní výsledek nakopl také Vondrovou s Petržilkovou, které prošly do semifinále na hladké čtvrtce. Dokázaly by bez dvou štafetových běhů v nohou dojít ve vlastních závodech ještě dále? Možná. To se ale už nikdo nedozví. A s bronzem na krku to české běžkyně ani tolik netrápí.

Hod za 86 metrů stačil na bronz (oštěp mužů)

Jakub Vadlejch touží po velké světové zlaté medaili, ta mu však stále uniká. Po loňském bronzu z Eugene zopakoval tento výsledek i v Budapešti, když poslal svůj oštěp za 86 metrů. Házel vyrovnaně, opakovaně se dostával přes osmdesát metrů, dva jeho soupeři ale byli v závěrečný den šampionátu silnější. A Vadlejch na své zlato čeká dál.

"Já jsem trošku tušil, že (Aršad) Nadím bude skvěle připravený. Níradž (Čopra), to je jasná věc. Na druhou stranu 88,17, to nejsou takové metry. Ale já jsem zkrátka dneska úplně ten topový den neměl. Ale o to víc mě to těší, že jsem bojoval během té soutěže," komentoval svěřenec Jana Železného budapešťský závod.

Byl to dramatický závod, Vadlejch byl před pátým pokusem dokonce úplně mimo stupně vítězů a skoro to vypadalo, že to tak i zůstane. Pak ale přišel jeho nejdelší pokus: 86,67 metru. "Jsem za to hrozně moc rád, že jsem ze sebe dokázal vydolovat ty další skoro tři metříky," dodal český oštěpař. Z Budapešti s prázdnou neodjede.

Edinburgh Athletics Club dominuje světovým mílařům (1 500 m mužů)

Závod na patnáct set metrů je podivuhodnou směsí sprinterské rychlosti, síly, agresivity, chytrosti, taktiky a v neposlední řadě i běžecké vytrvalosti. Pro vítězství v závodě se všechny atributy musí sejít, zacvaknout dohromady. Nezáleží na tom, že podobně jako Jakob Ingebrigtsen kralujete sezonním tabulkám, jste zvyklí na vítězství a stabilně dokážete běžet za 3:27.

Protože pokud to ve správný okamžik všechno vyjde někomu z vašich soupeřů, máte problém. Josh Kerr se na světové finále připravoval řadu měsíců. Podřídil mu tvrdou dietu ("Nesnědl jsem jediné sousto, které by mi nepřipravil můj kuchař.") a strávil mnoho hodin analyzováním minulých Ingebrigtsenových závodů.

Když přišla ta správná chvíle – 200 metrů před cílem –, vyrazil. "Přitom jsem k tomu trochu byl donucen, byla to taktika běžeckého začátečníka," usmál se Brit, který stejně jako minulý mistr světa Jake Wightman obléká dres totožného týmu z města Edinburgh. Nakonec mu ale vůbec nevadilo, že jeho původní plán byl jiný. Nora předběhl na poslední stovce a slavil zlato.

Festovní holka a nyní i mistryně světa (oštěp žen)

Českým oštěpařkám se mistrovství světa vůbec nepodařilo, jen Nikol Tabačková dokázala v Budapešti překonat hranici, byť pouze 55 metrů. Za nejlepšími skončilo české trio, které tvořily ještě Nikola Ogrodníková a Irena Gillarová, daleko za branami finále. Bylo to trpké zklamání, které vyvolalo i řadu debat v rámci domácí atletiky.

Úplně s prázdnou ale český ženský oštěp z Maďarska neodjel. Haruka Kitagučiová, která se připravuje po značnou část sezony v Domažlicích pod vedením trenéra Davida Sekeráka, dokázala přehodit všechny soupeřky a pokusem za 66 metrů celou soutěž vyhrála. Bylo to zadostiučinění jak pro ni, tak pro samotného Sekeráka.

Po finále dala České televizi patrně nejbezprostřednější a nejdojemnější rozhovor celého šampionátu. "Je to festovní holka, má potenciál a výbornou ruku. Musela oštěpu obětovat hodně, když se rozhodla žít v Domažlicích," dodala na adresu novopečené světové šampionky také Barbora Špotáková, která celý závod pro ČT spolukomentovala.

Třikrát zlatý nový Bolt (100, 200 a štafeta na 4 × 100 m mužů)

Na Maurice Greena a Usaina Bolta, kteří také vyhráli obě sprinterské tratě v rámci jednoho mistrovství světa, navázal v Budapešti Noah Lyles – a jako bonus slavil i s americkou štafetou. Dovršil tím nadmíru úspěšné mistrovství, ze kterého si odveze nejvíce zlatých medailí ze všech účastníků. A zaslouženě.

Žádný z jeho triumfů nebyl "ušmudlaný", všech dosáhl se zřejmou převahou nad zbytkem pole. Platilo to hlavně o dvoustovce, kde se více projevuje výhoda jeho nezměrné síly a výdrže, kde dokáže nezpomalovat tak dramaticky, jako to dělají jeho soupeři. Ani mu tolik nevadilo, že nezaběhl časy (9,65 a 19,10), které slíbil ještě před startem šampionátu. 

Lyles se na stadionech projevuje jako velký extrovert a bavič, i díky tomu si vysloužil neustálá srovnávání s Boltem. Možná bychom ale mohli od podobných porovnávání upustit a brát jej zkrátka jako Noaha Lylese, žádnou "kopírku" jamajského vzoru, ale samostatnou bytost. A ne nadarmo nejrychlejšího muže roku 2023.

Na pokraji vyřazení, pak zlatý hod (disk žen)

Už mužský závod a "stoické" vítězství Daniela Stähla by si zřejmě zasloužily samostatnou zmínku. Triumf jeho kolegyně v ženském závodě byl ale tak neočekávaný, že na něj zkrátka zapomenout nelze. "Nečekané, senzační, prostě takové atletické," komentoval v přenosu ČT senzační závěr soutěže diskařek komentátor Tomáš Klement.

Laulauga Tausagová byla po dvou pokusech beznadějně poslední a málokdo by si v tu chvíli zřejmě vsadil, že vůbec postoupí do užšího finále. Přišel třetí hod a vylepšení osobního rekordu na 65 metrů. A poté pokus číslo pět. V něm poslala náčiní až za 69 metrů. O čtyři metry dále, než kdy ve svém životě diskem hodila.

"Nechtěla jsem opustit kruh, protože to bylo něco neuvěřitelného. Nemohla jsem věřit tomu, co jsem dokázala hodit," vyprávěla po zlatém závodě. "Dokázat to v závěru takové soutěže na tomhle stadionu, to je prostě krásné," říkala Američanka nevěřícně. Z Budapešti si odvezla patrně nejméně očekávanou zlatou medaili.

Dostat se do Budapešti bylo těžší než samotný závod (chůze žen na 35 km)

Nenápadnou hrdinkou, alespoň z českého pohledu, byla i Tereza Ďurdiaková. Česká chodkyně už zkusila mnohé sporty – byla akvabelou, cyklistkou, ba i maratonkyní. Až v chůzi se jí podařilo dosáhnout takových výsledků, jaké si sama přeje. Konkrétně v Maďarsku: desáté místo na dlouhé trati 35 kilometrů a o více než dvě minuty posunutý osobní rekord.

Přitom před šampionátem si prožívala krušné chvíle. Nedařilo se jí, o potřebný výkon se nakonec pokusila na stadionu v Nové Pace. "Zapadlo to jako poslední těžký trénink před MS. Jenže já jsem něco snědla, takže jsem skoro deset kilometrů v kuse zvracela. Bojovat s časem a držet tempo, když skoro každý čtvrtý krok zvracíte, to byl fakt zážitek," vzpomínala.

Potřebných 87,5 kola ale nakonec obkroužila a tohoto utrpení posléze v Budapešti rozhodně nelitovala. Skoro to vypadalo, že samotný závod už byl takzvanou procházkou růžovým sadem. "Bylo to super, téměř takový ten flow pocit, uteklo to strašně rychle," líčila desátá žena mistrovství světa.